Archivace a zálohování

Tímto článkem bychom rádi navázali na příspěvek, který se věnoval záchraně dat. Pokud si dobře vzpomínáte, vybízeli jsme vás k tomu, abyste neustále - především svoji práci zálohovali. S tím vás prudit nepřestaneme ani dneska a jednou, až se vám porouchá počítač, nám třeba dáte za pravdu. Promluvíme si ve svižném tempu dnes i o archivaci.

Prevence je zásadou, kterou se mnozí s nás příliš nezabývají. V lékařství, při jízdách autem nebo na motorce - ale i při provozování domácího systému pro automatizované řízení domu, nebo třeba obyčejného počítače, ve kterém máme všechno, co k životu potřebujeme. Tedy, možná jinak - všechno to, co potřebujeme k tomu, abychom naši práci mohli zpeněžit.

A pak stačí jen mikrosekunda, počítač se zblázní a my jsme nahraní. Nemáme nic. Přišli jsme o všechna důležitá data, která byla uložena třeba na pevném disku počítače.

Ve článku Zachraňte má data  jste se dověděli, jak tuhle činnost provozovat a kam si data ukládat. Odezva na článek, hlavně po jeho rozšíření o vaše možnosti při záchraně dat (jsou dnes už - ruku na srdce - prakticky nulové, pokud chcete mít aspoň nějakou jistotu, že jako „obyčejný uživatel" bez znalosti softwaru i hardwaru chcete aspoň něco zachránit) nám vnuklo myšlenku, že je třeba ještě trochu doplnit obsah článku o archivaci a zálohování. Tedy co k čemu, kdy a proč, a s čím a jak.

Zálohování není archivace

Začněme archivací. Archivace je postup pro uložení dat, která jsou „mrtvá", zpracovaná a která už nebudeme potřebovat - ale existuje možnost, že se k nim ještě někdy budeme chtít nebo muset vrátit. Zabírají nám na disku místo, které potřebujeme pro další projekty nebo pro další práci. I když nárůst kapacit paměťových médií je obdivuhodný, i vy prostě občas potřebujete uvolnit místo na disku.

Typickým příkladem uzavřeného projektu je například kniha, diplomová práce, ročníková práce, ale i fotky a videa z dovolené, fotografie přístrojů, které zastaraly a jsou nahrazeny na trhu novými - nemá tedy cenu je dále skladovat - nepotřebujete je buď už vůbec, nebo jen někdy. Vše jste jednou zpracovali, odevzdali a vracet se k tomu nebudete každý den. Z toho důvodu je vhodné takovou práci archivovat a uložit „někam", odkud si „to", pokud bude třeba, můžete kdykoli vyzvednout. Doba přístupu k datům nehraje žádnou roli, takže práce může být „odložena" na médium, které není tak rychlé, jako pevný disk.

Z toho plyne, že třeba knihu, s množstvím obrázků nebo obrazovou databanku z nějaké výstavy můžete odložit a pokud budete psát třeba vzpomínkový článek, jak se co změnilo, archiv zase obnovíte (aktivujete) a opět zařadíte „do hry".

Z toho, co bylo nyní řečeno, plyne, že ideálním zařízením pro domácí archivaci je vypalovací (zapisovatelný - nikoli přepisovatelný) DVD nebo Blu-ray disk. Celou práci si na něj vypálíte a uložíte do archivu, který si vedete. K tomu, abyste takovou věc provedli, potřebujete zálohovací a vypalovací software, který je někdy společný. Nebo si data - včetně stromové struktury adresářů prostě na disk vypálíte tak, jak jste byli zvyklí. Tady ale počítejte s tím, že nedojde k žádné kompresi a tak počet disků, které budete potřebovat, je vyšší, především u větších a komplexnějších projektů.

Posledně jmenovaná událost je jmenuje kopírování a je to nejsnazší věc, kterou můžete udělat. Pokud totiž data budete znovu potřebovat, nemusíte na počítači, kde data rekonstruujete, mít nainstalován žádný software, s jehož pomocí jste archiv vytvořili. Výhodou tedy je snadný přístup k datům, nevýhoda větší počet paměťových médií. Jako vhodné médium pro archivaci se jeví DVD±R, případě DVD±R DL (double layer, dvojitá vrstva), na které nahrajete 4,7 GB dat nebo v případě DL pak 9 GB. Samozřejmě, že vypalovací mechanika DVD musí umět vypalovat dvě vrstvy pro případ použití disků DL. Pokud pracujete s velkými objemy dat, jako je třeba tvorba, zpracování a střih videa ve vysokém rozlišení, doporučujeme vám investovat do vypalovací mechaniky Blu-ray (externí vypalovačku pořídíte od tří tisíc korun, takovou, která zvládne dvouvrstvá média Blu-ray, pak stojí zhruba o tisícovku více). Na disk BD-R se pak vejde 25 GB dat, v případě dvojvrstvého disku pak 50 GB. Jen pro představu, první varianta představuje místo pro uložení cca dvou hodin filmu v kvalitě HDTV a v druhém pak logicky hodin čtyř.

K archivaci se může hodit i externí pevný disk, a pokud netrpíte stihomamem, pak i různá úložiště na internetu - viz třeba v předchozím článku jmenovaný Dropbox. Existují i další možnosti - stačí se jen projít po internetu s pomocí vyhledávačů. Někteří naši čtenáři využívají pro ukládání dokumentů i Google Docs. I tohle je řešení. Ale - počítejte s tím, že i když provozovatel garantuje bezpečnost vašich dat a ta jsou díky virtualizačním technologiím umístěny třeba „roztrhaně někde různě po světě", tedy na více místech, svá data prostě svěřujete někomu, aby s nimi mohl něco udělat. I když pravděpodobnost je malá, je dost zájemců, hackerů, kteří se zajímají - o pro ně - zajímavé věci.

Pro archiv můžeme využít i NAS servery, ale ty bychom spíše doporučili pro online zálohování.

Jako zařízení pro archivaci dat se nehodí flash disk kvůli své malé kapacitě a také kvůli ne úplnému bezpečí dat na něm uložených. Na CD, jako archivační médium také spíše zapomeňte, protože kapacita 740 MB dat, která se na něj vejdou, je v dnešní době spíš pro smích. Ale jsou data, kdy vám i 740 MB může stačit. Zdůrazňujeme zde zpětnou kompatibilitu vypalovaček - Blu-ray vypalovačka zvládne i DVD±R/RW i CD-R/RW, vypalovačka DVD pak umí samozřejmě vytvářet i  CD-R/RW.

Jako ideální se pro zálohování jeví program, který je přímou součástí Windows - jde o Windows zálohování, které vás formou průvodců provede jednotlivými kroky, na jejichž závěru je záloha toho, co jste archivovat nebo zálohovat chtěli. V tomto případě jsou nabízeny logické disky, které nejsou součástí fyzického disku, na kterém se nachází operační systém, obsahuje tedy logický disk C s instalací Windows. V tomto počítači jsou totiž dva pevné disky (fyzické), rozdělené takto - fyzický disk má dva logické disky - systémový C a disk E, a drhuhý fyzický disk má pouze jednu partition, tedy nese jen jeden logický disk D. Disk F je vypalovací DVD mechanika.
Software k archivaci může být ten, který už máte v počítači - v případě kopírování jen přenesete data na vypalovací disk, uzavřete ho a necháte ho vypálit. A pak uklidíte tam, kde ho rychle najdete - optimální jsou různé boxy nebo knihy, do kterých se disky ukládají. Nezapomeňte si disk popsat, označit a vést i databázi v počítači (například v tabulkovém kalkulátoru), ve kterém bude: označení disku (Archiv 12), jeho umístění (BOX1/12. pozice) a klíčová slova („Dovolená 2008", „Časopis Medovník 1/2009", „Ročníková práce 2009", „fotky zesilovačů", „fotky stavby domu", apod.), tedy slova, které vás v souvislosti s archivovaným obsahem nejsnáze napadnou a dokážete je vyhledáváním co nejrychleji najít. Na internetu existuje i spousta speciálních programů pro podporu archivace, které vám „projedou" disk a vyjmou z něj názvy adresářů, souborů a to všechno umístí do databáze, takže se v nich velmi svižně a účelně vyhledává.

Microsoft Windows zálohování - výběr položek a adresářů k zálohování.
Ve Windows máte aplikaci Zálohování, které vám uloží zadané adresáře rovněž k archivaci ve formě ZIP souborů, které redukují počet použitých disků k archivaci. I zde, pokud použijete počítač s Windows XP, Vista a 7 se k datům dostanete snadno a rychle.

Microsoft Windows zálohování nabízí položky k zálohování formou výběru - ten buď můžete nechat na tomto programu, nebo si data vybrat sami.
U ostatních programů pro zálohování, například z v Čechách oblíbeného balíku Nero, nebo bystrého balíku aplikací Acronis True Image Home Edition pak můžete archivy snadno vytvářet a ukládat, ale pro jejich opětovné „znovuoživení" musíte tyto programy mít většinou nainstalovány na počítači, na kterém archiv chcete rozbalit. Těch programů je spousta - shareware, freeware i další, ale vždy se přesvědčte, zda takový program je kompletně funkční. Některé firmy totiž nabízejí programy, které vám - byť komfortně - archiv vytvoří a zabalí do „nějakého jejich" formátu a v případě, že budete chtít data obnovit, program pro rozbalení si musíte zaplatit, koupit.

Zálohování

Oproti archivaci je zálohování operativní záležitost, která slouží k tomu, abychom, pokud dojde k havárii počítače, měli dostupná data k dispozici pokud možno v co nejkratší době a v co nejaktuálnější podobě.

A takto vypadá zálohování v podání utility z Nero 10. Jde o program BackItUp, který formou přehledných menu nikoho nenechá na holičkách.
Pokud tedy děláte nějakou důležitou práci (o tom, že ano, jsme více než přesvědčeni), zvykněte si ji mít minimálně na dvou místech současně. Zálohování může být třeba to, že vytvořenou práci si zálohujete (odložíte) třeba na Dropbox, síťové úložiště NAS, síťový disk, na externí pevný disk nebo i na paměť typu flash. V případě havárie pevného disku pak data můžete obnovit z posledně uložené kopie.

Nero BackItUp 10, výběr položek k zálohování.
Co zálohovat? Zálohujte vždy jen data. K tomu, abyste měli v datech pořádek, doporučujeme následující. Na systémový disk, ve Windows označený jako C - nejčastěji - instalujte všechny programy. Data od těchto programů pak ukládejte na disk D, E…, podle toho, kolik jich v systému máte zavedených - i když disk může být fyzicky jen jeden (jeden třeba s kapacitou 500 GB) a je rozdělen na více disků logických (třeba C, D, E, F), při některých ošklivých pádech Windows může dojít k takovému poškození dat na systémovém disku, že data na něm umístěná už prostě nejdou zachránit. Zatímco data na ostatních logických discích povětšinou ano (ze zkušeností autora tomu tak bylo vždy, i když pád Windows zapříčinil nutnost opětovné instalace Windows i všech programů, data na logických discích se vždy podařilo zachránit). Ale - to není důvod k tomu, abyste nezálohovali - i zde se může stát, že disk zhavaruje celý a pak jste úplně nahraní.

Nero BackItUp 10 umožňuje nastavit dva adresářem, kde se data budou zrcadlit neboli bude docházet k synchronizaci vybraných adresářů. Tajk máte jistotu, že to, co se (na tomto konkrétním obrázku) změnilo v adresáři „nalevo", ocitne se po synchronizaci i „napravo". Data tak stále máte pod dohledem.
Takže co nezálohovat? Nezálohujte adresář Program files na disku C, zabírá to zbytečně místo a pokud máte legálně nabyté programy, při pádu systému Windows nebo havárii disku si tyto nainstalujete z originálních disků (MS Office, MS Flight Simulator, hry obecně a tak podobně) nebo po zadání aktivačního čísla (ukládejte si je pečlivě do nějakého sešitu či notesu nebo do souboru, který máte stále u ruky) z internetu (například NOD32 či AVG, NERO i další programy). O freeware ani nemluvíme, to je dnes otázka několika sekund.

Rozlišují se ale pády a nefunkčnost několikerého druhu - pokud dojde k havárii disku, ten skončí ve specializované opravně, ale pokud nainstalujete program, který způsobí pád Windows nebo jejich nefunkčnost, pak se můžete vrátit k předchozí instalaci. Nezapomínejte tedy vytvářet body obnovení před instalací různých programů - nebo si je za pomoci aplikace Acronis umisťujte do „bezpečné zóny" (v Acronis True Image Home Edition nazvané Try&Decide), a teprve po ověření jejich funkčnosti je pak zaveďte do systému. Je to dost složitá otázka, které řešení najdete na internetu - a pokud budete mít zájem, můžeme se mu věnovat více, ale prostě zaveďte i občasnou tvorbu bodů obnovy do svého rejstříku zálohování přes instalací nových programů - některé to ale dělají samy (ty slušné). My se ale vraťme opět k zálohování.

K zálohování můžete použít spoustu programů a provádět ho můžete i tím, že kopírujete jen soubory - ze stejných důvodů, jak bylo popsáno u archivace - v případě jejich rozbalení totiž nepotřebujete mít instalovaný žádný software.

Dbejte na to, aby zálohy neležely na stejném fyzickém disku. Pokud tedy máte notebook s 500GB diskem, rozdělený na logické disky C, D a E, pak je nevýhodné (z důvodu havárie celého disku) dělat zálohy dat z disku D na disk E. I zálohovací program Windows vás na to upozorní.

Zálohování můžete provádět celé (trvá dlouho) nebo inkrementální. U inkrementálního se jednou vytvoří „základní" archiv a k němu se posléze přidávají jen ty soubory, které se od minulé archivace změnily. To má za následek zvýšení rychlosti archivace (v dnešní době výkonných počítačů a rychlých vysokokapacitních médií ale nikterak oslnivě), ale při havárii musíte obnovit „základní" zálohu a pak projet všechny „inkrementální", abyste se dostali do stavu, jaký byl při posledním zálohování. Zálohování inkrementální tedy trvá kratší dobu, rozbalení ale mnohem déle, než záloha plná.

A naše rada zní: z vlastní zkušenosti důležité adresáře (ve kterých máte svoji rozdělanou práci, například „Texty", „Projekty", „Zálohy mobilního telefonu (s kontakty)" nebo „Soubory pro nastavení ovládání domácnosti" zálohujte pokaždé celé. Inkrementální zálohu používejte třeba na zálohování dat, která se nemění tak často nebo data nejsou tolik důležitá. Nebo je lze opětovně sehnat, ale trvá to dlouhou dobu. Třeba hudební databanka na hudebním serveru nebo na všem notebooku.

Při zálohování střídejte liché a sudé zálohy - pokud zálohujete data jako celek (třeba si v programu Nero, Windows zálohování nebo Acronis True Image HE nastavíte složky, které budou zálohovány při spuštění) - střídejte jednou zálohu na místo liché zálohy a sudé zálohy. Při přepisování záložních souborů, pokud dojde k havárii, totiž už stará kopie nebude existovat a nová ještě nebude vytvořena. Střídáním docílíte toho, že při krachu zálohování budete mít data dostupná v „druhé" záloze.

Zálohování může probíhat, jak už víte formou přesouvání souborů nebo jejich komprimováním či převodem do nějakého formátu, který spoří místo. Je ale možné zálohovat i formou bitové kopie, která uloží data tak, jak jsou uložena na disku. V případě potřeby obnovy dat tak dojde k obsazení určitého místa na disku bitovou kopií a data máte přístupná. Jde tedy o další možnost, jak data uložit a používá se třeba při přenosu dat na jiný disk v případě havárie disku původního nebo při přechodu na disk nový nebo větší.

Acronis True Image Home 2010 funkce Try&Decide, která slouží k zavedení „zkušební" oblasti, kde je možné zkoušet funkčnost ne úplně ověřené programy. Součástí Acronis True Image Home 2010 je ale i dostatečně výkonný a silný a přitom uživatelsky velmi přítulný systém zálohování, včetně automatického.


Automatické zálohování, prováděné vždy v určitou hodnu zajistí pravidelný přesun dat do určené pozice. Tak nemusíte na zálohování myslet, ale vše za vás ohlídá počítač. Můžete nastavit i možnost, že pokud není počítač zapnut v danou hodinu, aktivuje se zálohování automaticky při jeho spuštění později. U Acronisu můžete spustit i zálohová kontinuální, které přemisťuje všechny data, ukládaná na disk do záložní kopie - a to tak, že neustále. Jde tedy v podstatě o jakousi formu zrcadlení dat na jiné médium, než na médium hlavní. Takový systém zálohování je nejbezpečnější, ovšem nejvíce náročný na výkon počítače i kapacitu záložního média, které musí být neméně tak velké, jako pevný disk, používaný v počítači.

Závěrem

Archivace a zálohování patří k činnostem, které vás viditelně zdržují a otravují. Ale jsou důležité a nutné. Při havárii počítače pak teprve většinou zjistíte cenu dat, které jste měli na disku uloženy. Prevence je tady na místě.

A pokud si zachováte o svých datech přehled, tedy, která kopie je právě aktuální a kde ji najdete v případě prováděných záloh a kde najdete DVD s archivem vašich dat, pak máte vyhráno. Ale jedno je jisté - přehled si lze udržet pouze v případě často opakovaných činností. Tedy čím pravidelněji budete zálohovat, tím větší přehled o svých datech - a tím pádem i jistotu - budete mít.

Zveřejněno: 29. 08. 2010