Logo DigitálníDomácnost.cz

Přeskočit na navigaci

Aktuálně Domluvte si návštěvu digitální domácnosti na Praze 4. Volejte na 603525050.

Pro kvalitnější obraz

Vydáno: 16. 09. 2011  |  Aktualizováno: 21. 09. 2011   |  Počet zobrazení: 6696

Autor:  Milan Loucký   |   Zdroj: DigitálníDomácnost.cz

Podtitul tohoto článku by klidně mohl znít: Kdo se v těch hertzích (Hz) u TV má vyznat? 25, 50, 100, 200, 600, 800 Hz u televize. Nedávno jsme udělali malý průzkum toho, zda chcete vědět, co si máte představit pod skrumáží různých označení frekvencí, používaných u televizorů. A ejhle, zájem byl, a tak jsme chvíli zkoumali, jak na tom jsou jednotliví výrobci. A jsou na tom dobře. Kupodivu.

Sony HX820

Sony HX820


Je známo, že sekvence 24 obrázků za sekundu stačí k tomu, aby lidské oko vnímalo takto přerušovaný děj jako děj simultánní. Toho se využívá například v kině, i když dnes už to tak úplně pravda není. Ale pravda je, že lidské oko dokáže změnit spoustu fyzikálních jevů tak, aby mozek byl spokojen, a vy jste si tu kterou činnost doopravdy užili.

První taková „klamání" očí a mozku nastaly s příchodem celuloidového filmu na plátna kin. Zde se snímky s neúprosnou pravidelností střídají právě v rytmu 24 snímků za sekundu. A divák pak věřil tomu, že to, co vidí, není trhané, ale že je to skutečně obraz, který na sebe plynule navazuje. Film tu byl dávno před televizí, takže pojďme dál. Jak se televize vlastně vyrovnala se zobrazováním snímků na obrazovce? Jak se firmy snažily o to, udělat obraz ještě kvalitnější, aby iluze probíhajícího děje na obrazovce byla naprosto dokonalá?

Analogová televize

Když moudří chlapci vymýšleli princip televize, vycházeli z frekvence napájecí sítě. Ta je v Americe 60 Hz a v Evropě 50 Hz. Tedy, padesátkrát do sekundy nabude napětí kladné hodnoty a padesátkrát záporné. Chlapci tedy navrhli, že za jednu padesátinu sekundy (v USA šedesátinu - ale budeme se zajímat dále jen o Evropu, ať si Američané dělají, co chtějí - i když u zobrazování 3D v TV jsme se museli přizpůsobit jim) se na obrazovce objeví jeden půlsnímek.

Ano, televize má 625 řádků (ač nerad, ale musím zase upozornit na Ameriku a Japonsko, která má jen 525 řádek) a tak v jednom půlsnímku byly na klasickou skleněnou obrazovky vyslány jen liché řádky. Včetně synchronizačních signálů, sloužících k tomu, aby paprsek začal „malovat" obraz vždy v levém horním rohu a postupoval směrem doprava a dolů. Tomu odpovídala nějaká šířka pásma. Každý kanál (stanice) měla svůj jeden jediný přidělený kmitočet, na kterém ji bylo možné v širokém okolí anténou přijímat. Teď samozřejmě ještě hovoříme o analogovém signálu, abyste měli představu o tom, co užitečného pro vás dnes výrobci dělají a jak jsou na vás hodní (ale vaše oko sehrává v „matení" mozku stále svou velkou roli).

Ale abychom neodběhli od rozvařeného jídla, u analogové televize pak následoval půlsnímek, který nesl informaci o řádcích sudých. Tohle všechno elektronový paprsek vymaloval na obrazovku, tedy spíše na luminofor, který díky své setrvačnosti „tak akorát" chvíli dokázal podržet informaci o jednotlivém snímku nebo půlsnímku, a spojit tak neustále pochodující půlsnímky, skládající se po dvou v jeden celý snímek, mohli vnímat jako trvalý děj, tedy sled pohybujících se obrázků.

Výsledkem toho všeho bylo, že lidské oko dostalo na sítnici celkem 25 celých snímků za sekundu, které pak dokázalo mozku předložit jako navazující děj.

První stovka

Kolem roku 2000 už byly k mání televizory, které používaly stohertzovou technologii, to znamená, že většinou půlsnímky byly zdvojeny díky existenci digitálních filtrů, takže obraz tolik neblikal, ale měli jste obraz obnoven 100x do sekundy. Na to navázaly ještě dvousethertzové televizory, které už ale mívaly digitální vnitřnosti a díly, takže u velkých úhlopříček při větší vzdálenosti od obrazovky obraz neblikal a byl klidnější. To ale bylo tak všechno, co analogová v kostce doba dokázala - další rozvoj televize se pak udehrál pod velením digitálně šířeného signálu.

Tady je trochu rozdíl v šíření signálu jednotlivých stanic, protože každá je součástí tak zvaného multiplexu, ve kterém je televizních kanálů víc. Celý multiplex se přijímá najednou, systém digitálních televizí pak dekóduje každý kanál zvlášť a navíc - pro vyplnění zbytku pásma - tu jsou ještě i stanice rozhlasové, které nepotřebují tak velkou šířku pásma, jako televizní kanály. No a na tom, kolik kanálů je v multiplexu (který má pevně daný datový tok, tedy šířku pásma - tedy abychom byli přesní: má maximální hodnotu datového toku, kterou nemůže překročit), záleží pak kvalita obrazu, který přijímáte. U nás to nestojí za moc, slušně řečeno, takže se připravuje další krok v digitalizaci a tím je přechod na DVB-T2. To pro vaše rodiče znamená vyhodit současné set-top boxy a koupit si nové nebo pro vás koupit jim konečně televizor, který „to" zvládne. Ale tak rychlé to zase asi nebude.

Kvalita u nás současně šířeného DVB-T nestojí za moc, a tak se výrobci snaží přidávat různé vychytávky, které by špatně dekódovaný obraz (který, díky postulátům popsaným výše, nemůže být lepší) nějak zlepšily. Jinou cestou. Typicky to zdůvodňují tím, že třeba sportovní klání jsou nerozmazaná a při tenise například míček je vidět pořád jako míček a ne jako neostrá šiška. Já sám to nepoznám, protože na tenis se nedívám a sledování golfu - byť vtipně komentované (typu „ajajaj, tak tohle byla rána") považuju za ztrátu času, takže mi nezbývá, než věřit marketingovým bublinám, které na nás firmy vypouštějí. I když uznávám, že u velkých placatých obrazovek má zjemnění dodávaného signálu své opodstatnění.

600 a 800 Hz

A tak se setkáváme u různých výrobců s různými frekvencemi a technologiemi, které tyto frekvence uvádějí na marketingové prospekty a na strany krabic, ve kterých jsou televize zabaleny. Ty se pak postarají, abyste cítili, že si skutečně kupujete to nejlepší zboží na trhu.

Ale musíme se vrátit tam, kde skončily analogové televize. Tak například 200Hz dnešní digitální televizory to dělají tak, že vezmou jeden snímek a uloží ho do své paměti. Vše tohle řídí výkonný procesor v televizoru, který by klidně mohl řídit pohyb výzkumné sondy na Měsíci a ještě přitom generovat recepty na pečení vánoček. Ale ještě ho nezobrazí, takový je to lakomec! Počká s tím ještě chvíli, zpozdí ho. Musí vědět víc!

Čeká totiž na další snímek, který rovněž uloží do paměti - a pak teprve začne to správné tóčo. Máme tedy dva celé snímky. A z nich procesor spočítá dalších několik „mezisnímků", které pak vloží mezi snímek, co přišel jako první a ten následující, zatímco se už se sem valí další, třetí snímek… Takže procesor má opravdu dost práce a moc flákat se nestihne. A tohle se stále opakuje. Proto se procesorům v televizích říká signální procesory, protože neustále - se železnou pravidelností - zpracovávají přicházející signál.

Ale co jsou to mezisnímky? Ještě jednou - na obrazovku putuje celý snímek, pak několik vypočítaných mezisnímků, kde jsou jednotlivé body obrazu vykalkulovány na základě určitých algoritmů, a celá akce je pak zakončena zobrazením celého druhého snímku. To už ale jsou připraveny další mezisnímky a další závěrečný snímek, který je ale startovním pro další sekvenci mezisnímků. A tak se to opakuje pořád dokola. Místo dřívějších 50 půlsnímků je vám teď předloženo 200 celých snímků, což uznáte, může mít jistý vliv na kvalitu obrazu, jas, kontrast i na zjemnění pohybujících se předmětů na obrazovce.

Třeba na tenisový míček, jehož pohyb signální procesor rozfázuje do více poloh, takže pro vás to znamená, že při dělové ráně míček nebude na jednom snímku tady a na dalším o kus dál, což vnímáte jako že je rozmazaný, ale na meziobrázcích se míček posunuje po menších vzdálenostech, což pro vás samozřejmě znamená, že bude při sledování mnohem ostřejší a vy budete více vtaženi do děje.

A jdeme ještě dál

Z principu plazmové televize plyne, že jednotlivé barvy RGB jsou tvořeny buňkami, ve kterých se odpaluje přesně řízenými impulsy plyn a ten následně rozzáří luminofor příslušné barvy. Celé to zase řídí výkonný procesor, počítač, který jednotlivé buňky přes výkonnou část obsluhuje. A i když lze do jisté míry ovlivňovat intenzitu výboje - a tím barevnost, jas i kontrast, chytří hoši především v Panasoniku přišli na to, že během jednoho snímku mohou odpálit výboj několikrát za sebou.

Panasonikův systém 600 Hz Sub-field Drive

Výrobce o tom říká: O mimořádně kvalitní obraz s plynulým překreslením pohybu se u modelů řady VIERA NeoPDP stará mimo jiné nová technologie 600 Hz Sub-field Drive a systém Intelligent Frame Creation Pro. Jde o nový procesor s analýzou obrazu, který převádí pohyb v každé scéně do tzv. podpolí. Díky mezipolím se rychlé scény zobrazí v nejvyšším rozlišení Full HD (1920 x 1080) naprosto plynule. Každé okénko je totiž na obrazovce viditelné kratší dobu než u konvenčních procesorů a to téměř dokonale eliminuje nevítané pohybové artefakty.

Taky jste z toho jeleni, jako já? Tak se to pokusíme přeložit do normální, lidské, řeči. Základem je technologie, kdy jedna buňka je během zobrazení jednoho obrázku filmové sekvence zapálena několikrát za sebou. Výboj v jedné buňce totiž má určitou energii, která se přemění ve světlo. A tu nelze překročit. Opakováním ale - pak za určitý čas - můžete zvýšit její „uplatnění" v celém obrazu právě díky opakování odpalů plnu v buňce. Tím se dosahuje mnohem vyšších počtů zobrazitelných barev a roste nám do šířky i obrazový gamut (už jistě víte za našich stránek, že to je barevný prostor, který dokáže obrazovka podat). A ejhle, škála barev najednou hravě přesahuje 16 milionů, zvětšil se jas (aby ne, když se buňky zapalují několikrát za sebou) a taky aby se zvedl kontrast. Plazmové obrazovky televizorů VIERA od Panasoniku jsou opravdu skvělé a mají úžasné podání obrazu. Jen kdyby nebyly tak těžké! (Plazmový panel je vyroben ze skla, takže u velkých formátů se sakra pronesete.)

Po konzultaci s technikem Panasoniku upřesňujeme technologie používané u televizorů této firmy.

100 Hz: Je technologie násobící počet snímků zobrazovaných za sekundu. První varianta pouze opakovala jeden snímek 2x , tedy fungovala v režimu A,A, B, B, C, C… Pokročilejší verze vypočítávala průměr mezi prvním a následujácím snímkem a prováděla zobrazení v režimu A, A', B, B', přižemž snímky s čarou byly právě oním průměrem mezi předchozím a následujícím snímkem.

200Hz (používá se u LCD): Využívá technologii 100Hz zobrazení, přičemž zároveň operuje se světlem podsvícení (Back Light Blinking), čímž divákovi zakrývá rušivé artefakty LCD technologie a zlepšuje tak ostrost pohyblivého obrazu.

400 Hz (LCD): Používá dvojnásobný počet bliknutí za sekundu oproti variantě 200Hz.

400 Hz (plazma): Jedná se o původní technologii PDP rozkladu, která používá pro řízení jasu panelu osm dílčích řídících snímků tzv Sub fields (sub frames). Původních 50 snímků (půlsnímků) z příchozího signálu je rozděleno na osm dílčích (8x50=400Hz) přičemž pro každý jednotlivý sub field se provádí výpočet pohybu obrazu a fakticky se tak na obrazovku dostává 400 rozdílných snímků za sekundu.

600Hz (plazma): Dílčích snímků je 12, tedy 12x50=600. V každém dílčím snímků se nachází odlišný (mírně dle výpočtu dráhy pohybu) obraz. Vyšší počet subfieldů zvyšuje i počet odstínů barev (pro 400 Hz je to 256 odstínů jedné barvy což je 28, tedy 16 milionů odstísnů barev, 600Hz je 212=4096 odstínů jedné barvy, což v celkovém součtu činí přes 68 miliard zobrazitelných barevných odstínů.

A 800 Hz u LED? Sony Motionflow!

Ale další firmy, které pracují na LED televizorech (správně to má být LCD televizorech s LED podsvícením), přišly s technologií 800 Hz. A přitom na druhou stranu drze přiznávají, že televizní obrazovka zobrazuje dvousethertzově. Tak co je to tedy za koninu?

Ano, tyto televizory skutečně přivedou 200x do sekundy na obrazovku obraz včetně vypočítaných mezisnímků, jak to víte už shora, ale k tomu vloží několik obrazovek černých. Tedy například ve stylu: obraz1-černá -meziobraz2-atd. Možná tomu přesně nerozumíte, tak jako já, ale přijměte prosím tezi výrobců, že tohle způsobuje nebývalý nárůst kontrastu u těchto obrazovek, zvýšení barevnosti a jasu zobrazené scény a při dynamických dějích to opravdu skvěle popracuje na detailech. A je to. Ať tak nebo tak, asi to pravda bude. Protože televizory LED mají dnes už mnohdy dynamický kontrast (ten se měří právě při zobrazování dynamických - tedy pohyblivých scén) mnohem vyšší, než plazmové obrazovky.

A o to vlastně jde. Aby obraz byl co nejpřirozenější, nejkrásnější, tenisové míšky se nám nerozmazávaly a nešiškovatěly, stejně jako puky na ledě, a aby cyklisté na Tour de France nebo Gito d´Italia neměli při spurtu rozmazané šlapky. Aby byli barevní. Což jsou - a velmi…

Když tak vzpomínám na LCD televizor, který jsem měl půjčený před třemi čtyřmi roky - a byla to špička - a srovnám to třeba s nedávno testovaným Sony řady HX920 s 800Hz technologií a 200Hz frekvencí obnovování obrázků na televizi, tak je to nebe a dudy. A uvědomil jsem si to při spurtu Tour de France. Pohled na tyhle o dva tři roky mladší sportovce byl opravdu nesrovnatelně lepší. Takže nové technologie mají co do sebe.

Ale pozor. 200 Hz je opravdu jen 200 obrázků (včetně dopočítaných meziobrázků), rytmus 800 Hz (800x zobrazení signálu na obrazovce) pak je tvořen střídáním obrázků, meziobrázků a černé obrazovky. Je fantastické, že při takové rychlosti u velkých obrazovek tohle všechno dokáže něco řídit (procesor), aby byly vaše oko i duše spokojeny, i když je obrazovka oklamala…

Tak to mezi televizory dnes chodí.

PS: Díky všem, kteří si vyžádali tento článek, doufám, že vás uspokojil. A díky taky kamarádovi Petrovi Ž., který mi vysvětlil funkci 600Hz u plazmy, takže jsem ho pochopil ihned., Technik od firmy Panasonic mi pak dovysvětlil technicky princip funkce u frekvencí obrazovek, který vede především ze zvýšení barevnosti obrazu. Náhoda tomu chtěla, že jsem na IFA 2011 ulovil „televizního" manažera firmy Sony, který po dlouhém kličkování mezi televizory mi konečně objasnil, jak to chodí a jak je to s Motionflow, tedy s těmi 800 Hz u nich.



Hodnocení:

 | Počet hodnocení:

12

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód BDZ223.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód PDS685.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód LNT851.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Přidat komentář  Diskuze k článku (0)


Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.









Kontextová navigace

Úvodní strana Pro kvalitnější obraz

Přihlášení

Pro přihlášení k vašemu účtu vyplňte následující údaje.

X 

Registrace

Zaregistrujte se k odběru NewsLetteru z portálu DigitálníDomácnost.cz a mějte přehled o novinkách a trendech.
Registrací získáte také možnost účastnit se diskusí u článků.

Informace o Newsletteru

X