Set-top boxy prakticky

V tomto seriálu se budeme věnovat možnostem příjmu z éteru, tedy za pomoci antény, později si vysvětlíme i další možnosti příjmu televizního signálu přes satelit, z kabelu i po internetu, dozvíte se, jak propojit jednotlivá zařízení a jaké možnosti máte při nahrávání.

Celý svět se vyvíjí, a tak mimo jiné přecházíme na digitální televizní vysílání. K tomu, abyste mohli přijímat signál digitální televize, potřebujete buď televizor s vestavěným digitálním tunerem DVB-T nebo set-top box, to pokud máte televizor staršího data výroby - ten se k televizoru připojí a televizor pak zůstane sloužit pouze jako zobrazovač, protože volba kanálů i další volby se provádí už jen v set-top boxu.


Příklad DVB-T přijímače určeného pro počítač. K němu se připopojujete pomocí USB konektoru a z druhé strany přijímače pak zasunete jen anténu do oranžového konektoru.

Signál je možné přijímat i pomocí set-top boxu, zapojeného do USB portu počítače. Ale o tom až později.

STB znamená set-top box

Mnozí si při vyslovení zkratky STB vzpomenou na dávné rudé doby, kdy Státní bezpečnost věděla o každém kroku mnohých jedinců. Tato doba je už za námi, a tak STB dnes znamená označení pro set-top box neboli zařízení pro příjem digitálního televizního signálu. A díky STB naopak máte možnost vědět o všem, co se kde stalo - nabízí se vám nové možnosti příjmu dalších televizních stanic, které by v „analogové době" třeba vůbec nevznikly, protože na jejich šíření nebylo „ve vzduchu" místo.


Jeden z mnoha set-top boxů klasické koncepce. V tomto konkrétním případě jde o DVB-S, tedy set-top box pro příjem digitálního signálu ze satelitu.

Set-top boxy rozlišujeme do několika skupin podle toho, odkud digitální signál přijímají. DVB-T značí Digital Video Broadcasting - Terrestrial neboli příjem pozemního digitálního vysílání, DVB-C označuje Cable a jde o příjem digitálního signálu šířeného pomocí kabelového rozvodu poskytovatelů kabelové televize. DVB-S je zkratka pro Satellite a jistě vám dochází, že zde jde o příjem signálu digitálního televizního vysílání z družice. Pro doplnění - můžeme hovořit i o DVB-H neboli DVB-Handheld,což značí digitální příjem šířený sítěmi mobilních operátorů. Přijímat ho můžete v mobilních telefonech nebo v zařízeních, která se k mobilnímu telefonu připojí. Zvláštním případem je pak IP-TV neboli příjem televize realizovaný prostřednictvím internetové sítě.

Všem zde naznačeným způsobům příjmu televize se v našem seriálu budeme věnovat. Tentokrát vám vysvětlíme, proč se orientujeme na digitální příjem, principy a odlišnosti od analogového vysílání a začneme přiblížením rozdílů právě v oblasti analogový příjem versus příjem digitální DVB-T.

Proč se to dělá

Důvodů pro zavedení digitálního televizního vysílání je několik. Odborné důvody nechme odborníkům a my se podívejme na ryze praktické věci. Někoho napadne, že zcela určitě je to zvýšení kvality příjmu a tím pádem kvalitnější vykreslení obrazu na obrazovce. Ano, může tomu tak být, ale ne vždy - přijímaný digitální signál z antény může být v mnoha případech horší, než je při příjmu televize analogové ze stejné antény. Proč?

Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme vám přiblížit nejprve zjednodušený princip šíření signálu. Neutíkejte, budeme se snažit udělat to co nejméně bolestně.

Jak se to dělá

Pro příjem analogového vysílání i pro příjem digitálního pozemního televizního vysílání DVB-T je zapotřebí anténa. Ta přijímá z okolí signály jednotlivých televizních vysílačů - na tom se nic nemění. Při příjmu analogového vysílání se na určité frekvenci, tzv. kanále - čísla kanálů odpovídají určitým frekvencím -, šíří jen signál právě jednoho programu. Ten kromě obrazové a zvukové informace pak nese informace o čase, datu, i signály teletextu. Nutno říci, že analogový signál nedosáhne do všech koutů, a proto - i když je šířen vysílačem o vysokém výkonu (vyšším než u digitálního vysílání), najdou se „slepá" místa, kde není příjem možný vůbec nebo je zatížen duchy. Za ty vděčíme třeba odrazům, protože signál se šíří k anténě přímou cestou od vysílače, ale může se odrážet třeba i od domů, skal, apod. K anténě přijde odražený signál „o malou chvilku později" - díky tomu pak můžete sledovat třeba fotbalové hřiště, na kterém „hraje" místo 22 najednou 44 nebo i 66 a víc hráčů podobných průhledným duchům nebo výpadky barevného signálu či zvuku (například pokud jsou mlhy, mění se počasí atd.). Pokud kvalita signálu klesá i nadále tak, že obraz i zvuk jsou zašuměny, příjem programů je pak spíše trestem než zábavou a užitkem. Navíc kvalita dostupného signálu v určitém místě může kolísat v závislosti na povětrnostních vlivech, nebo pokud třeba kolem proletí letadlo.

Pokud si myslíte, že digitální příjem je složen - jako celý digitální svět - z nul a z jedniček, máte v podstatě pravdu. Digitální signál totiž buď přijímáte, nebo jej nepřijímáte. Pokud se digitální signál tak kvalitní, že příjem určité stanice je stále dobrý, při postupném klesání úrovně signálu pak obraz začne nejprve „kostičkovat" a bude vypadávat zvuk. To je znamení toho, že síla signálu není na dobré úrovni. Při dalším poklesu úrovně přijímaného signálu ale nedojde k „zašumění" obrazu, ale k jeho trvalému výpadku. Příjem prostě není možný.


Sada pro příjem digitálního pozemního vysílání v počítači od firmy Pinnacle obsahuje anténu, přijímač pro zasunutí do USB portu a software, které umožní záznam vybraných pořadů podle nabídky EPG (Electronic Program Guide, elektronická programová nabídka), kterou vysílá převážná většina stanic.

Zásadní rozdíl mezi analogovým digitálním příjmem je v tom, že na jedné frekvenci (kanále) nepřijímáte jednu jedinou stanici (jak tomu bylo v analogové době), ale celý takzvaný multiplex složený z nabídky několika televizních stanic doplněných ještě o stanice rozhlasové. Takový multiplex zabírá určitou, pevně danou šířku pásma, aby „ve vzduchu" zůstalo místo pro další multiplexy. To je první značný rozdíl mezi analogovým a digitálním příjmem. Ještě dodáme tolik, že analogový vysílač pro jednu stanici „zabere" pásmo o šíři 6,5 MHz, digitální multiplex čítající u nás čtyři televizní stanice a několik rozhlasových stanic pak megahertzů osm. Z toho vyplývá, že pokud nemáte v místě příjmu dostatečnou úroveň signálu pro příjem celého vybraného multiplexu, nepřijmete logicky ani jednu ze stanic, v něm se nacházejících.

K tomu, aby vysílání digitálních vysílačů bylo provozuschopné a nedocházelo k rušení digitálně šířeného signálu, je třeba postupně vypnout analogové vysílače. Proto naše, česká, etapa digitalizace započala nejprve v příhraničních oblastech sousedících s Německem a Rakouskem, kde jsou přeci jen stále (i koncepčně) o trochu před námi. V současné době je digitálním signálem pokryto kolem 89 procent území České republiky. Zbývá pokrýt signálem ještě oblast jižní Moravy kolem Zlína. 

Multiplexy určují kvalitu obrazu

A teď se dostáváme k tomu, proč jsme vyslovili pro mnohé z vás hříšnou myšlenku o tom, že příjem digitální stanice může být horší, než býval obraz i zvuk z analogové stanice. Záleží totiž na tom, kolik stanic se do jednoho multiplexu umístí. Signál každého vysílače, zahrnutého v multiplexu, se před vysíláním kóduje buď jako MPEG-2 (u nás) nebo jako MPEG-4 (například Francie vše, u nás jen programy zatím stále jen pokusně vysílané v HD). A protože šířka pásma neboli zjednodušeně datový tok celého multiplexu je pevně dán (nelze ho „přifouknout"), musí se do něj „vejít" všechny komprimované programy. Čím víc jich v multiplexu je, tím vyšší se pro jednotlivé stanice musí používat datová komprese. Tím pádem jí zase odpovídá nižší datový tok - a pro diváka to pak znamená horší obraz (tím jsme vysvětlili, proč analogový obraz v místě dobrého příjmu může být mnohem lepší, než signál, který vám dekodér v set-top boxu nebo v televizoru s vestavěným DVB-T přijímačem spočítá - ale opět opakujeme, i když tento je snaživý, musí pracovat s tím, co do multiplexu „někdo" na vysílací straně vložil).


Někteří výrobci jsou už na vysílání DVB-H tedy za pomoci operátora sítě GSM, připraveni, jak můžete vidět. Celá tahle věc ale bude asi trvat ještě dlouho, než budete moci sledovat hokejové přenosy, vysílané ze ZOH v Vancouveru v čase, kdy jedete do práce.

Jsme toho mistry, protože v multiplexu máme hned čtyři stanice a ještě používáme zastarávající metodu komprese MPEG-2, když všude se už přechází na MPEG-4 (ta je schopna v multiplexu přenést data potřebná pro příjem vysílání ve vysokém rozlišení). MPEG-4 totiž představuje další kvalitativní skok v kompresních metodách, takže i při sníženém datovém toku umožní přenést vyšší počet dat a na vaší televizní obrazovce se tedy objeví lepší signál.

Proč stále opakujeme to MPEG-2? Protože to se bude týkat set-top boxu, který si (zatím) koupíte. Musí umět rozkódovat signál MPEG-2, abyste na televizi něco viděli. Set-top box s MPEG-4 pak při příjmu signálu v HD potřebuje být připojen k zobrazovači, který ovládá HD (Full HD nebo HD Ready televizory, monitory s rozlišením HD).

Tolik nezáživná teorie na úvod. Samozřejmě, že pro vědce, kteří chtějí vědět víc, na konci článku uvádíme odkazy na odborné stránky. Dozví se třeba, proč se signál sdružuje do multiplexů, proč může mít digitální vysílání z vysílače menší výkon, než mívalo analogové vysílání, jak se kóduje vysílaný signál a vytváří se datový proud, jak se tento zpracovává i jak se přijímá a vyhodnocuje. Najdete tu i informace o MPEG-2 i MPEG-4 podané na vysoké úrovni. Dozvíte se i o postupu digitalizace České republiky. My jsme se snažili podat informace co nesrozumitelnější formou, abyste pochopli ten zásadní rozdíl mezi analogovou a digitální televizí - digitální televize na jednom kanálu přenášela signál jen jedné stanice a u digitální televize se na jednom kanále transportuje najednou signál z více stanic.

Víc vědět nepotřebujete.

V dalším dílu tohoto seriálu se zaměříme na praktické věci, které budete potřebovat při výběru správného STB. Jak ho připojit, zapojit; dojde i na možnosti nahrávání a detekce signálu v MPEG-4. Teď si ale ještě povíme víc o tom, co můžete…

… od digitálního příjmu čekat?

V signálu digitálně šířených stanic najdete samozřejmě to hlavní - obraz i zvuk. To ostatně očekáváte. Pokud přijímaná stanice vysílá signál teletextu, máte ho k dispozici, úpřesně tak, jak jste byli dosud zvyklí.

Navíc každá nebo spíše naprostá většina stanic nabízí EPG (Electronic Program Guide neboli programového průvodce), který ukazuje na několik dní dopředu přehled programů, které bude vysílat včetně krátkých anotací k nim. To je důležité pro to, abyste si program, který vás zajímá, mohli nahrát nebo si nechali zapnout televizi v daný okamžik. Ve vysílaném signálu jsou i informace o právě probíhajícím pořadu. Některé inteligentní STB vybavené možností záznamu na vestavěný pevný disk - PVR (Personal Video Recorder) - dokážou zapnout nahrávání v době, kdy program začíná, abyste o nic nepřišli. Vše je zaměřeno na co nejsnadnější obsluhu odpovídající současné době.

Tolik ty nejzákladnější věci a příště se už budeme věnovat STB pro DVB-T.

Zdroje:

Video:

Zveřejněno: 18. 02. 2010