Vybíráme plochý televizor (3): co je to Smart TV a k čemu jsou všechny ty zásuvky na televizoru?

Po dvou dílech už máte přehled o tom, jak vybrat správnou úhlopříčku pro váš nový televizor, čím se liší UHD od Full HD a také víte, jaký televizní signál a jak můžete přijímat. Tentokrát si bereme na mušku všechny konektory, kterými je televizor vybaven a opět pro úplné či částečné neznalce techniky se budeme snažit vysvětlit, k čemu jsou a proč je potřebujete. Zároveň přidáme naše zkušenosti s volbou související výbavy televizoru a s doplňkovými zařízeními, které by vám mohly pomoci učinit ovládání televizoru ještě snazším.

Jen na úvod třetí části seriálu. Už jsme v předchozích dílech zmínili, že moderní televizor můžete mít buď chytrý (Smart TV) nebo prostě jen televizor, který chytrý není. Co to pro vás znamená?

Televizor versus Smart TV

Od sebe se oba druhy televizorů příliš neliší, prioritní věc je, aby televizor zobrazoval přijímaný signál z vybraných stanic. Velké rozdíly mezi nechytrou a chytrou televizí nejsou, co se týče příjmu televizního signálu, možnosti nahrávání programů, použitím jako zobrazovač připojený k počítači, fotoaparátu, kameře - a to kabelem. Čím se ale od sebe ale liší velmi, je to, že chytrá televize (Smart TV) je připojena k internetu, a tudíž má v sobě minimálně prohlížeč webových stránek a její možnosti přehrávání multimediálního obsahu jsou nesrovnatelně větší než u televize nechytré.

A z toho plynou i možnosti dostupných služeb nebo funkcí přehrávání - a to především bezdrátově nebo na dálku realizovaných. Typicky totiž nemusíte být připojeni se zařízením přímo v televizoru nebo v něm mít zasunutou SD kartu, kterou jste za účelem prohlížení fotografií vyjmuli z fotoaparátu, ale můžete zprostředkovat přenos obsahu za pomoci zařízení jako jsou tablet, smartphone, počítač, některé fotoaparáty se dokážou připojit k Wi-Fi a vysílat obsah paměťové karty bezdrátově, síťový disk NAS - to všechno mohou být zdroje multimediálního obsahu, pokud je televizor připojen k domácí síti kabelem nebo přes Wi-Fi. Pokud je navíc připojen i k internetu (s čímž se tak víceméně počítá), otevírají se další obrovské možnosti volby přehrávání multimediálního obsahu - obecně.

Formou streamování obsahu tak získáte přístup do různých půjčoven filmů, k televizi na přání (TV on Demand), internetovým rádiím, různým hudebním či video serverům. Nebo realizovaných tak, že multimediální zařízení připojíte v podstatě kamkoli do své domácí sestavy a nemusíte hledat příslušný konektor vzadu na televizoru. Vše jde totiž snadno sdílet, a tak na obrazovku dostanete bez kabelu bezdrátově třeba i obraz z dotykového displeje mobilu či tabletu, většinou dvěma klepnutími na displej.

Tolik k rozdělení televizorů na televizory a Smart TV, chytré televize.

Pojďme si nyní postupně projít výbavu televizoru, kdy vás vždy upozorníme na věci či funkcionality, které budou pro budoucí koupi televizoru důležité.

Anténní vstup


Základem všeho dění v televizoru stále zůstává - pokud přijímáme signál pozemního digitálního vysílání DVB-T/T2, anténní vstup. K němu připojujeme anténní kabel s impedancí 75 ohmů (viz obrázek ANT IN). Nic víc k tomu není třeba vědět. Zásuvku má každý televizor a neobsadíme ji jen tehdy, pokud budeme přijímat signál z družice (musíme pak připojit do anténního vstupu pro satelitní přijímač).

Na obrázku vidíte anténní vstup DVB-T/T2 zcela dole, vstupy pro satelit DVB-S/S2 pak nad ním.

HDMI

Zásuvky HDMI slouží k přenosu obrazového signálu společně se zvukem z jednotlivých zařízení do televizoru. Zdrojů signálu může být mnoho, a proto se vyplatí vybírat takový televizor, který má vstupů HDMI co nejvíce. S jedním HDMI rozhraním sice také vystačíte, ale lépe je, pokud televizor je vybaven alespoň třemi, čtyřmi.

Co přes HDMI můžete k televizoru připojit? Tak třeba počítač, notebook, herní konzoli typu Sony PlayStation nebo Microsoft Xbox, případně další konzole, dále AV receiver, domácí kino, mobilní telefon nebo tablet, pokud ovšem použijete speciální kabel, označovaný jako MHL. Dále můžete připojit kameru, fotoaparát, některé speciální typy fotobank, na které jste si ukládali fotografie. A spoustu dalších zařízení.

A protože vstup HDMI (z pohledu televizoru) je většinou umístěn vzadu - kde je těžko dostupný, protože u televizorů větších či obřích úhlopříček je musíte natočit tak, abyste měli zadní čelo umístěno směrem k vám a mohli do HDMI zásuvky zasunout kabel, což není mnohdy příliš snadné. Zvláště pak tehdy, pokud televizor není umístěn na otočném stojánku, ale stojí na nožičkách, které jsou umístěny v rozích přístroje. U některých šikovných výrobců pak najdete HDMI zásuvky na boku, kam se kabel sice zasunuje pohodlněji, ale zase vám pak ruší vzhled, pokud je zasunut a trčí vám z boku přístroje. Ideální stav tedy je, když televizor má tyto HDMI konektory umístěny na zadním panelu tak, že jsou umístěny cca 10-25 cm pod okrajem obrazovky na vystouplém panelu a kabely pak směřují do strany, nikoli dozadu, přitom však nejsou při čelním pohledu vidět. Takové řešení je ideální a podívejte se v showroomech, jak má připojení pomocí HDMI výrobce vyřešeno. Pokud zásuvky HDMI směřují dozadu, stejně jako napájecí kabel, omezuje to značně možnosti umístění televizoru blízko ke stěně nebo na stěnu.

Ještě něco k HDMI kabelům. Zcela určitě doporučujeme koupit ty s pozlacenými kontakty, protože během doby se na nich nevytváří koroze a tím pádem nevzniká přechodový odpor, takže obraz i zvuk po dlouhou dobu zůstávají vysoce kvalitní.

Při rozhodování o koupi televizního přijímače má počet konektorů HDMI maximální důležitost. Spočítejte si, kolik přístrojů chcete a budete mít k televizoru připojených a kolik HDMI konektorů by tedy televizor měl mít, abyste nemuseli složitě přepojovat jeden kabel (pokud by televizor byl vybaven jen jedním HDMI) mezi více přístroji jako herní konzole, domácí kino, reproduktorová lišta pod televizor apod. Minimum by měly být dva konektory, ideální stav představují tři nebo dokonce čtyři HDMI konektory.

DVI

U některých televizorů můžete nalézt konektor typu DVI. Jeho funkčnost je obdobná jako u HDMI, ale tento konektor nepřenáší zvuk a slouží k propojení třeba počítače se zobrazovačem, tedy televizní obrazovkou. Abyste televizor mohli propojit s počítačem pomocí těchto konektorů, potřebujete speciální kabel. Pokud váš počítač ale nemá DVI konektor a nemůžete televizor s ním spojit pomocí HDMI kabelu, pak vězte, že existují kabely, které mají na jedné straně konektor HDMI a na druhé DVI.

Při rozhodování o koupi nového televizoru tomuto konektoru věnujte minimální pozornost.

SCART, komponentní a kompozitní vstupy

Tyto konektory jsou v televizorech v podstatě jen kvůli zpětné kompatibilitě, protože většinu propojení lze dnes už s moderními přístroji propojit pomocí kabelu HDMI. Je to nejjednodušší a nejlepší řešení, ovšem digitální. SCART, komponentní i kompozitní vstupy jsou vstupy analogové a liší se podle typu zásuvky nebo zásuvek.

SCART Je jednadvacetipólový konektor, kterým propojíte starší zařízení typu videorekordér s televizorem.
Komponentní vstup, označovaný také jako Y/Pb/Pr je složen ze tří kabelů (plus dva kabely na zvukové stopy) a má stejnou funkci jako SCART, jeden vodič nese informaci o jasové složce, dvě zbývající pak informaci o jasu a barvě - a protože barvy, ze kterých se obraz skládá, jsou tvořeny třemi základními RGB, tedy červená ®, zelená (G) a modrá (B), z teorie příjmu televize a vytváření jednotlivých barvonosných složek pro obrazovku plyne, že pokud máme jas a dvě rozdílové složky, můžeme z nich vypočítat i intenzitu pro jednotlivé barvy RGB. Je to trochu složitější, ale nechci vás tím zatěžovat. Stačí, když si budete pamatovat, že po SCART je komponentní signál ten druhý nejkvalitnější způsob pro přenos obrazu a zvuku.

Kompozitní signál (S-Video) má opět tři kabely: žlutý (video), červený (zvuk pravého reproduktoru) a bílý (zvuk do levého reproduktoru) nebo je realizován speciálním pětikolíkovým konektorem.


Důležité na tom všem je, že signál Full HD v rozlišení 1920 x 1080 neprokládaně (to je ten nejlepší způsob přenosu, kdy se vykreslují na obrazovce najednou celé snímky v plném rozlišení, označuje se jako 1080p) přenese jen HDMI kabel a kabel komponentní. Ostatní druhy kabelů jsou schopny přenést pouze videosignál v základním rozlišení, označovaném jako 576i (prokládaně, tedy obraz se skládá ze svou půlsnímků, tedy tak, jak fungovala stařičká analogová televize).

Tyto konektory mají při rozhodování o koupi televizoru střední váhu, protože tu a tam budete potřebovat k televizoru připojit starší videokameru, která není ještě vybavena konektorem HDMI, ideálně by televizor měl mít SCART a pro přenosná zařízení pak kompozitní i komponentní vstupy. 

USB vstupy

Tohle je dost důležitá věc, protože pomocí USB můžete u nechytrého televizoru připojit třeba flešku nebo externí disk pro PVR, tedy záznam obrazu. Nebo flešku s obrázky, videy či zvukem, které pak televizor dokáže přehrát. Nechytrý televizor pak většinou dokáže obsloužit pouze jednu funkčnost, tedy, buď máte připojen externí disk či flešku a můžete nahrávat pořady, nebo máte připojen USB flash disk (flešku) s multimediálními soubory. Můžete rovněž mít čtečku typu 4v1, kdy do USB zařízení můžete umístit SD kartu nebo micro SD kartu z fotoaparátu a pak ještě několik dalších typů paměťových karet. To proto, abyste takovou kartu mohli vyjmout z fotoaparátu nebo kamery a přehrát si pak nasnímané obrázky nebo přehrát natočená videa na obrazovce televizoru.

Většinu těchto funkčností očekávejte i u televizoru chytrého (Smart TV), kdy ale počet připojitelných zařízení roste. Tak třeba, když chytrý televizor, tak připojení k internetu. A když připojení k internetu, tak možnost pohlížet webové stránky. A tady hned narazíme. Zadávání webových adres nebo slov pro vyhledávání Googlem je totiž možné pomocí virtuální klávesnice, což je obraz klávesnice s klávesami, který se rozprostře na nemalou plochu televizní obrazovky a vy pak pomocí šipek na dálkovém ovládání pojíždíte s ukazatelem po jednotlivých klávesách a když najedete na to správné písmeno, stisknete na dálkovém ovládání klávesu OK a ono se vám umístí do řádku s webovou adresou nebo hledaným pojmem. Tohle je ale důvod, proč mnoho lidí pak televizor nepoužívá v této funkci. Zadávání adres pomocí takového vyhledávání písmen je totiž odporně otravné.

Takže doporučujeme si přikoupit bezdrátovou klávesnici a bezdrátovou myš, se kterými se ovládání hodně přiblíží ovládání, na které jste zvyklí z počítače, a vše jde najednou mnohem rychleji. Snáze. Při nakupování takové sady získáte spolu s nimi i vysílač/přijímač ve tvaru malého „pidižvejka" (jinak se to nedá nazvat, viz obrázek), který se zasunuje do USB portu, viz obrázek.

A protože jsme u Smart TV, do USB portu můžete zasunout spoustu jiných věcí - najednou. Takže třeba kromě zmíněného vysílače/přijímače ještě flešku s obrázky či videy. Takže opět: čím více USB portů televizor mám, tím lépe. Pokud ale má jen jedno USB, není to žádná velká chyba. Pořiďte si prostě USB hub neboli rozbočovač, který vám umožní mít najdou připojeno více zařízení. Jeden z možných rozbočovačů vidíte na obrázku. Pak můžete ovládat prohlížení obrázků z flešky pomocí bezdrátové myši, například. Tedy používat dvě USB zařízení v jednom portu naráz.

Pokud máte rozbočovač, můžete si k televizoru přikoupit třeba i bezdrátová sluchátka a vysílač opět umístíte do USB portu.

Při rozhodování o koupi televizoru věnujte těmto konektorům maximální pozornost. V případě, že je Smart TV vybaven jen jednám konektorem USB, přikupte si určitě rozbočovač USB. Vřele doporučujeme, především tehdy, pokud chcete televizor používat i ve funkci webového prohlížeče, abyste zvážili možnost koupě setu bezdrátové klávesnice s myší. Ušetříte si - z vlastní zkušenosti - spoustu nervů při nedokonalém a kostrbatém zadávání webových adres, případně při volbě aplikací, při registraci různých aplikací, které budete v televizoru provozovat a potřebujete je nainstalovat. U většiny z nich se totiž musíte zaregistrovat a za některé budete i platit, takže klávesnice vám vše jen urychlí a myš ovládání zpříjemní.

CI/CI+ slot

Tohle je hodně důležitá věc, pokud přijímáte signál z družice, DVB-S/S2. Do CI slotu v televizoru zasunete modul CAM (viz obrázek), do kterého se pak zasune ještě dekódovací karta formátu kreditní karty, kterou vám poskytne poskytovatel příjmu. Obdobně tuto kartu využijte i tehdy, pokud přijímáte signál z kabelové televize (DVB-C). Díky této kartě je vám pak umožněn příjem zaplacených programů.


Na druhém obrázku pak vidíte model CAM CI+, který pojme dvě karty, můžete tedy kombinovaně přijímat třeba satelit i pořady z kabelové televize. Ovládání příjmu a vyhledávání i následné uložení vybraných stanic je pak ošetřeno softwarem samotné televize.


Při výběru televizoru, který bude zásobován signálem z družice nebo kabelovky, je tohle zcela neopomenutelný případ. Ostatně - s nástupem DVB-T2 dojde ale k tomu, že signál spousty lokálních stanic bude šifrován a budou dostupné jen poté, co si zaplatíte za odběr signálu takových stanic. Takže bez CI/CI+ slotu jednoho či dvou, nemá cenu televizor kupovat.

 Zásuvka na SD kartu

Pokud televizor možnost zasunutí takové karty má, je to prima. To proto, že paměťovou kartu jednoduše vyjmete z fotoaparátu a zasunete ji do televizoru. Pak si můžete snadno prohlížet zaznamenaný obsah, který jste nasnímali - fotografie nebo videa.

Při úvahách o novém televizoru ale má tato možnost nízkou prioritu, protože čtečku paměťových karet si můžete pořídit v provedení USB. 

Jack 3,5 mm

Některé televizory mají 3,5mm konektor typu jack, do kterého je pak možné připojit třeba drátová sluchátka s regulací hlasitosti. Viz obrázek.
Existuje ale spousta sluchátek bezdrátových, která se dají použít s televizorem, jejich vysílač se zapojuje ale do USB portu a patří k nim základnové stanice, ve které sluchátka přes den nabíjejí a při provozu pak posílají signál do sluchátek. Jejich „životnost" na baterii je typicky přes pět hodin. Existují i modely, které se zapojují do tohoto, 3,5mm konektoru jack.

Jakmile zapojíte sluchátka do tohoto konektoru odpojí se reproduktory v televizním přijímači.

Tomuto konektoru věnujte vysokou pozornost při volbě televizoru. Nikdy nevíte, zda nebudete třeba potřebovat poslouchat zvuk přes sluchátka, abyste nerušili lidi v okolí - nebo naopak. Pokud už potřebujete v nějaké domácí „vřavě" poslouchat nějaký pořad, sluchátka se hodí. Stejně tak i v případě, že televizor kupujete pro seniora, který hůře slyší a vy se chcete vyhnout stížnostem sousedů z okolních bytu na přílišnou hlasitost televizoru. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že děda u televize pravidelně usnul, televizor hrál na „plné pecky" a nebylo možné se k němu nijak dozvonit, takže to byl začarovaný kruh, ze kterého nebylo úniku. Jedinou možností bylo vypnutí jističe, kde nastalé ticho dědu většinou probudilo. To však bylo spojeno s nastavováním hodin bez záložní baterie, které měl v obýváku - to je ale už hodně dávno, i když podobný modifikovaný příběh můžete zažít zcela jistě i dnes.

VESA

Poslední „dírky", které na zadní stěně televizoru najdete, jsou většinou do čtverce umístěné otvory pro šroubky. Říká se tomu VESA a tento standard umožňuje díky speciálním držákům pověsit televizor na stěnu nebo na strop - dle vašeho přání. Pokud byste ale uvažovali o tomto způsobu zavěření, určitě volte takový držák, který umožní televizor oddálit od stěny a pootočit jej - to proto, abyste mohli tu a tam, když budete potřebovat - pro zasunutí kabelů do zásuvek, které jsme si v tomto dílu popsali. Důležité pro nákup správného držáku je číslo, udávající rozteč otvorů v zadní stěně televizoru - udává se v milimetrech.


Můžete si ale pořídit i držák, na který televizor jednoduše jen zavěsíte - a pokud budete chtít přepojit kabely, musíte televizor nadzvednout a sundat ze stěny. Tyto držáky jsou levnější, ale ne tak operativní. Abychom nezapomněli, televizor se po zavěšení aretuje jedním nebo dvěma šroubky, abyste jej - například při provádění úklidových prací - neshodili z držáku.

O instalaci na stěnu uvažujte dopředu. A i když zatím nenajdete pro takové umístění televizoru zdůvodnění, zcela určitě k instalaci na stěnu může dojít později. Takže při výběru televizoru věnujte existenci VESA otvorů střední důležitost.

Ostatně, dříve se doporučovalo na televizor koukat mírně shora, a rám televizoru měl být jen málo nad úrovní očí, dnes se doporučuje opak, aby spodní hrana televizní obrazovky byla o deset až dvacet centimetrů níže, než je úroveň vašich očí. Takže stojánek, na kterém stojí na stolku televizor, může být příliš nízko - a dojde na držák VESA. To abyste při sledování televizoru měli opřenou hlavu a koukali se na ni mírně nahoru. To je ale jen jedno z doporučení, které jsem našel, našel jsem jich totiž spoustu, jiné ergonomické umístění by mělo být s osou očí uprostřed obrazovky, další tvrdilo pravý opak toho, co jsem právě napsal. Prostě svoji polohu si najdete časem sami - a k tomu, abyste televizor měli přesně tam, kde ho chcete mít a kde vám to nejvíce vyhovuje („není na světě člověk ten, který zavděčil by se lidem všem", takže jinými slovy, jedno ideální nastavení pro všechny lidi prostě neexistuje - a to neplatí jen o umístění televizoru na stěně).

Příště si povíme o funkčnostech televizoru, aneb co můžete očekávat od nechytrého a chytrého televizoru za služby. Povíme si, co je to Miracast, HbbTV a o dalších službách. V mnoha případech se totiž funkcionalita televizoru blíží funkčnosti velkého monitoru připojeného k počítači.

Zveřejněno: 26. 02. 2017