Zvuk, jaký jsme ze sluchátek ještě neslyšeli
Sony pro příznivce Hi-Res Audia představilo loni sluchátka MDR-Z1R. Měli jsme je možnost vyzkoušet společně se sluchátkovým zesilovačem TA-ZH1ES na veletrhu IFA 2016 v Berlíně v září loňského roku. A ačkoli zdroje signálu byly různé a sluchátka jsou opravdu velmi dobře hlukotěsná vůči okolí, nebylo to ono. Proto jsme uvítali možnost zapůjčit si je na redakční test.
Hned zprvu vám sdělíme, že tato sluchátka lze pořídit za cenu těsně pod 62 tisíc korun. To abyste věděli, do čeho jdete. Už hned na začátku vám ale řeknu, že své peníze za ně nevyhodíte.
A ještě, než začneme, rádi bychom upozornili na to, že na trhu se objevuje spousta zajímavých zařízení, které firmy označují jako prémiovou třídu. První s takovým nápadem před třemi lety přišla společnost LG, která vytvořila prémiovou třídu a označila ji jako Signature. A ejhle, i Sony najednou má třídu Signature, která pod svá křídla šoupe všechny výrobky, označované jako Hi-Res Audio, tedy audio zvuk v té nejvyšší možné kvalitě. Poprvé jsme se mohli setkat s tímto konceptem na předloňské IFA 2015 v Berlíně. I Samsung má prémiovou skupinu výrobků, ale prémiovou skupinu samozřejmě před třemi lety nasadil i Panasonic, když oprášil zcela zbytečně a lehce zahozenou značku Technics, která byla po léta symbolem výjimečnosti a špičkových technologií pro věrný přenos zvuku v maximální možné kvalitě. Tehdy to bylo proto, že Technics se rozpustil v době, kdy začal - zcela zbytečně - vyrábět domácí kina a podobné voloviny. A ti, kteří mohou za to, že Technics zmizel z trhu a s ním nyní znovu vzkříšeny gramofon SL-P1200 Mk V, což osobně považuji za nejpitomější rozhodnutí manažerů Matsushity Electric (jako matky a majitelky značek Technics i Panasonic) všech dob., by se měli jednou smažit v ohni pekelném!
Ostatně, zapadá to do sebe velmi dobře. Éra plochých televizorů s marketingově propagovaným 3D efektem se po zásluze vůbec neujala a firmy musely uznat, že je to úplná blbost. Ostatně, i na stránkách DigitálníDomácnosti.cz jsme tomuto tématu věnovali dostatek prostoru, a už od začátku jsme tvrdili, že jde o podvod na našem vnímání okolí, který měl jediný cíl: zvýšit skomírající prodeje televizorů na světových trzích. Když přišla - konečně - éra televizorů s ultra vysokým rozlišením UHD neboli 4K, najednou tu byla věc, která měla smysl, protože - na rozdíl od efektu 3D, který vnímá podle nějaké studie, která kolem mě proplula, snad jen třetina populace - ji vidí na své oči snad úplně každý. A každý ocení i přínos UHD. Obraz se zaostřil a skončily pokusy o vysílání 3D signálu a objevily se stanice, podporující UHD vysílání. Obraz tedy skokem 4x zvýšil rozlišení a podstatně i kvalitu - a nějak nám ale začala pokulhávat kvalita zvuku. A i když se objevil nový systém Dolby Atmos, který u televizorů doplňuje kvalitní UHD obraz, výrobci přišli na to, že by bylo záhodno něco udělat i se zvukem samotným. Nazval bych to „bezobrazovým zvukem". A tak proto vzniklo Hi-Res Audio, umožňující posluchačům dodat i zvuk v maximální možné kvalitě.
Vše vycházelo z technického pokroku, který umožnil přenášet velké soubory a streamovat velkými rychlostmi hudbu, a to všude, kde je možné přijímat signál internetu. Najednou s růstem kapacit úložných zařízení nebyl problém ukládat velké objemy dat - a tak CD, posléze i SA-CD a vůbec stříbrné disky - zdá se - končí v propadlišti dějin. Nekomprimované bezeztrátové soubory typu FLAC s vysokou frekvencí vzorkování dnes patří k dobrému jménu každého bývalého „hifisty". A nabídka různých hudebních služeb, internetových rádií, to vše kvete jak plevel na zahradě (ten totiž kvete nejrychleji).
Na trhu se objevily nové přístroje, umožňující streamovat hudbu z internetových rádií, úložišť, ale i domácích datových úložišť NAS, která byla pro účely ukládání hudby přejmenována na hudební servery - to proto, aby se mohla prodávat jako „něco extra" za víc peněz, než se prodávají externí disky a síťová datová úložiště NAS. A jsou určena pro ty, kteří nerozumějí počítačům a dokážou spolknout návnady firem, vyrábějících přístroje pro muziku a video, že právě „tohle" je to, co ten člověk potřebuje. Tak to ale dnes chodí.
A tak pokračoval atak na naše ušní bubínky, na trhu se objevuje spousta kvalitních reproduktorů, ale i sluchátek. A Sony je jedním z výrobců, kterého se díky jeho vynálezu - totiž Walkmanu - problematika sluchátek velmi těsně dotýká. Když jsem si před časem kupoval sluchátka Sony MDR-1R, jednu chvíli jsem se opájel pocitem toho, že mám to nejdokonalejší zvukové zařízení na světě. Kromě toho, že tato sluchátka hrála přímo božsky, byla ještě navíc vybavena systémem pro potlačení okolního hluku, který dokázal - i když byla vybavena přesně padnoucími a dobře těsnícími náušníky - pracovat velmi dobře. Projevem jeho činnosti ale byl slyšitelný šum, ostatně všechny elektronická zařízení, pracující nad úrovní absolutní teplotní nuly (připomínám -273,15 °C), ze svého principu produkují šum…
A tak jsem si hrál při cestách ve vlacích bez omezovače okolního hluku a byl spokojený s tím, co mi sluchátka mohla nabídnout.
Až do dnešního dne.
Nová sluchátka, u kterých vývojáři mysleli (snad) úplně na všechno
Na nedávné tiskovce jsem si zamluvil novinku Sony, právě sluchátka MDR-Z1R. Dnes ráno mi je doručil kurýr. A náhoda tomu chtěla, že jsem je rozbalil ještě dnes. Kamarád totiž na Facebook vystavil kytarové sólo Davida Gillmoura z Pink Floyd. A to mě donutilo otevřít poměrně těžký balík, ve kterém byla sluchátka dopravena, abych zjistil, že jsou uložena v překrásné skříňce potažené kůží spolu se dvojicí kabelů, z nichž jeden je určen pro spolupráci s v úvodu zmíněným zesilovačem pro sluchátka Sony TA-ZH1ES. Zajímavé na této propojovací šňůře je to, že nemá obyčejný 3,5milimetrový kolík na konci kabelu, ale nový, 4,4milimetrový kolík, který přesně zapadne do zásuvky na zesilovači. Dostatečně dlouhý skoro čtyřmetrový kabel se ve vzdálenosti jednoho lokte od sluchátek rozděluje na dva kabely, které pak vedou k jednotlivým sluchátkovým mušlím, kde je opět zakončen konektorem typu Jack, ovšem se závitem, který jej drží, aby se nedal vytáhnout ze zásuvky ve sluchátkách, když se třeba něčeho leknete při poslechu a vyskočíte ze židle. Konektory mají zlacené kontakty kvůli minimálnímu přechodovému odporu, a jak jsem nahlížel dovnitř sluchátek, i zásuvky jsou vyvedeny ve zlatě nebo se zlatým pokovením. Výrobce ve videu upozorňuje na to, že k výrobě kabelů je použito bezkyslíkaté mědi potažené stříbrem, čemuž - protože nejsem technolog ani chemik a chemie mi byla vždy odporná, až na tu organickou, která měla pro mě smysl tím, že měla jakousi logiku - nezbývá než věřit, že to vydrží léta i v tom smradu kolem nás, ve kterém žijeme.
Takže David Gillmour už hrál, když jsem vyjmul majestátně vypadající sluchátka z krabice, přepojil kabel na ten druhý dodávaný, 3,5milimetrový stereofonní, a zasunul kabel do mobilu. Nasadil jsem si sluchátka, abych zjistil, že i přes mé velké sloní ušní boltce mi vůbec na hlavě nevadí, sedí perfektně, a že výjimečně tlumí zvuk okolí, takže (logicky) nebudou potřebovat systém proti odstranění hluku. Hlas mé přítelkyně se vzdálil o několik metrů, obrazně řečeno, a já jsem zesílil hlasitost na mobilu. Když David začal brousit kytaru, na obrazovce se objevila nesmyslná hláška o tom, že dlouhodobý hlasitý poslech ničí můj sluch, a tak jsem hravě přidávat hlasitost, co to šlo, abych se dostal do blízkosti tak zvaného hudebního orgasmu.
Ten zvuk byl tak elastický, silný, přitom plastický, přesný, nevím, jak to mám vyjádřit. Prostě jsem najednou zjistil, že moje zmíněná sluchátka jsou už teď na vedlejší koleji. Tohle bylo něco démonického.
Přepíchl jsem konektor do počítače a zahrál si stejnou skladbu znovu přes zesilovač. Málem jsem oněměl úžasem, protože to, co je slyšet ze sluchátek, to není hudba, ale jakýsi zvláštní dar nebes. Možná si myslíte, že jsem se už úplně zbláznil, ale myslím si, že k tomu mám (snad) ještě pořád dost daleko. Ta sluchátka hrají neprosto geniálně.
A pak přišel na řadu Technics. Nedávno jsem si totiž pořídil sestavu, které jsem se musel při rozvodu před léty zbavit a až teď, po letech, jsem pracoval tak tvrdě, že jsem si mohl dovolit koupit zpět zesilovač, syn mi přivezl gramofon Technics SL-Q303, který ležel několik let ve sklepě, a já jsem si na začátek pustil Pink Floyd The Wall. Nedá se to slovy popsat, ale tohle je prostě opravdu jak z jiného světa. Snad jen jednou si vzpomínám, že jsem slyšel tak kvalitní přednes, to když jsem byl v Loděnicích v lisovně gramodesek a mohl jsem přes nějaká mně už teď neznámá sluchátka poslouchat master kopii připravenou k lisování. Snad k tomu by se to dalo přiblížit.
Využil jsem při té příležitosti i redukce z 6,3milimetrového, kterým byly před třiceti lety zesilovače Technics vybavovány, na 3,5milimetrový, do kterého jsem připojil šňůru od sluchátek.
Trochu jsem se bál, že tehdejší rivalové poznají, že jsou každý z jiné části Japonska a poperou se, že sluchátka Sony odmítnou hrát na zesilovači Technics, navíc ještě starém jak Metuzalém, nebo že zesilovač Technics odpojí koncové zesilovače s nevyřčenou větou, že se Sony hrát nebude, ale nestalo se tak. A tak jsem po dlouhé době zažil opět ten slastný pocit, kdy vám něco hraje do uší, má to páru, a přitom to není vůbec zkresleno, zašuměno, a vy najednou slyšíte ve stokrát ba tisíckrát přehrávané písničce Lazy od Deep Purple z nejlepší živě nahrané desky všech doby Made in Japan tóny, které Ion Lord hrál na své hammondky a které jste před tím nikdy nevnímali.
A to je ono!
Teď jsem na to přišel! Tahle sluchátka totiž hrají tak, že hudbu nejen slyšíte, ale že ji i vnímáte! Vnímáte jednotlivé tóny hudby, to, co vám před tím ušlo nebo trvale ucházelo. Teď to máte v plné parádě v uších a to, co slyšíte, se blíží originálu. The Division Bell od Pink Floyd přišli na řadu hned poté. A kvákání žab na začátku spolu se zvuky klavíru jako by mi dělaly díru do hlavy. A opět, vše přesné, nezkreslené, čisté, bezvadné. A víte, že celá deska končí voláním „Hallo Charlie? Hallo Charlie? Great!" Dodnes jsem to taky nevěděl.
Bohužel to bylo jen z CD, které má omezeno horní kmitočtový rozsah na 24,1 kHz, kdežto sluchátka umějí až 120 kHz! Tak si to tehdy pro CD Philips a Sony ale vymysleli. A tak jsem na chvíli vyjmul nejkrásnější dárek, co jsem předloni dostal od své dcery k Vánocům, totiž zmíněnou kapelu Deep Purple a jejich Made in Japan, a přehrál si desku na gramofonu. Po dlouhé době jsem měl skoro v očích slzy, protože občasné prasknutí, tu lupnutí na desce, ale hlavně ta atmosféra, to vše bylo slyšet!
Zkoušel jsem Lemmyho Kilmistra, pak jsem si vzpomněl na Queen a jejich A Night in the Opera i A Day at the Races. Jestlipak víte, na které desce se nachází Bohémská rapsodie? Jo to byly doby, to ještě byly na deskách písničky a nebyly to jen tracky…
A poslech FLAC? mám jen jedno slovo: Božské!
Po šesti hodinách jsem odcházel spát s pískáním v uších, několik tisíc vláskových buněk opět nervratně odumřelo, ale: STÁLO TO ZA TO!
Tahle sluchátka jsou fakt královská. Vůbec mi z jejich usazení na hlavě na hlavě nebolely oči, hlava, nic! Tak dobře to kluci japonský vymysleli a udělali.
Co v nich je?
A pro ty, kteří ještě nepodlehli duchu moderní doby vedoucího k povrchnosti, ale které zajímá, co za tím stojí, tak pro tyhle odvážné muže (a možná i krásné ženy) přináším pohled pod pokličku japonských kuchařů z firmy Sony, kteří dokázali uvařit perfektní pokrm: hustý odspodu, protože basy se přenášejí naprosto nezkreslené, trochu ostrý, protože výškám nic nechybí a jsou to první sluchátka po dlouhé době, které jsem testoval, u kterých jsem mohl nechat nastavení basů a výšek na zesilovaši „na nule", aniž bych musel něco navíc přidávat, přihusťovat, přisolovat nebo připepřit.
Řeknete si asi, no jo, ale za dvaašedesát tisíc, to by musely být ze zlata. Ale ony jsou, konektory jsou pozlaceny. A holt za kvalitu se platí, pokud něco chceme, musíme si na to vydělat nebo vyčlenit peníze. Ergonomické náušníky uzavřeného provedení sluchátek sledují tvar učních boltců a jsou z ovčí kůže. Reproduktor, který zvládá až neuvěřitelný kmitočtový rozsah (jukněte níže) a má neuvěřitelnou citlivost (jukněte taky níže), má průměr až neskutečných 72 mm. Jeho membrána s hořčíkovou kupolí má obrubu z tekutých krystalů. Hořčíková kopulovitá membrána přenáší vibrace vytvořené kmitací cívkou do kopule a umožňuje reprodukci zvuku v mimořádně širokém frekvenčním rozsahu. Kombinace několika materiálů s vysokou vnitřní ztrátovostí vede k nižšímu zabarvení zvuku a čistějšímu zvuku. Provedení mušlí zvnějšku zabraňuje rezonancím díky speciálně vytvořenému profilu, který navíc „vrací" hudbu zpět do sluchátek, proto mají tak obrovskou citlivost. Navíc tvar kupolí mušlí zabraňuje vnikání zvuku z vnějšku. A naopak: unikání zvuku zevnitř ven. Opravdu, i při nejvyšších hlasitostech mi přítelkyně hlásila, že toho moc vně slyšet není, že šustící sluchátka osamělých posluchačů hudby v metru ruší okolí mnohem víc. Most přes hlavu je vyroben z titanu, výrobce tvrdí (bál jsem se to vyzkoušet), že most je možné roztáhnout do rovného provedení a on se pak sám vrátí do původního tvaru. Most je obalen kůží. Výška jednotlivých mušlí se dá nastavit a je úžasné, že je tu i stupnice, abyste si nastavili sluchátka vždy do stejné polohy (zřejmě první krok k tomu, co mají auta, jako automatické nastavení předvolené polohy sedaček). Dřevěná krabice z ušlechtilého dřeva potažená kůží má uvnitř vytvarovaný prostor pro sluchátka, který je potažen saténem.
Hlavní parametry:
Jen pro úplnost uvádíme pár parametrů, které dokazují výjimečnost sluchátek:
Frekvenční rozsah: 5 Hz (!!!) až 120 kHz (!!!)
Citlivost: 100 dB (!!!)
Hmotnost: 385 g
Co lze sluchátkům vytknout? Vůbec nic. Ale vytknout lze české pobočce to, že stále nedovezla do České republiky zesilovač, který jsem viděl a zkoušel v Berlíně, totiž již dvakrát zmíněný Sony TA-ZH1ES. K němu se sluchátka připojují speciálním kabelem s 4,4mm kolíkem. Anebo je o něj takový zájem ve světě, že na Čechy prostě „zase nezbylo"!
Až tohle Sony Česká republika napraví, doufám, že budeme moci vypůjčit tenhle komplet ještě jednou a zkusit si možnosti celé kombinace, pokud ho ovšem nezničí nějaký mamula, jak u testovacích kusů bývá zvykem, takový, který nemá k věcem žádný cit a vztah. Inu, tak se svět vyvíjí. Jsme konzumní společnost.
Ale tato sluchátka, pokud se je rozhodnete koupit, zcela jistě budou okrasou vašeho obydlí a pastvou pro vaše uši.
Hodnocení DigitálníDomácnosti.cz: vynikající!
Shrnutí: Naprosto bezkonkurenční sluchátka, která dokážou převést poslech na vjem. Se sluchátky na uších totiž vnímáte to, co jste doposud na v mnoha případech před tím neslyšeli a odkrývají před vámi nové dimenze zvuku. Nikdy jsem to nedělal, ale tady učiním výjimku: děkuji vývojářům Sony za tento produkt, protože jsem nevěřil, že je možné posunout poslech hudby o takový kus dál.
Zveřejněno: 27. 01. 2017
