Jak na NAS: Synology DS920+ a DX517 – začínáme
Na dlouhodobé
testování přistály v redakci dvě síťová úložiště NAS od společnosti
Synology. První z nich je klasický čtyř šachtový NAS DS920+ a druhým je
extender DX517. Ukážeme se na nich, jak lze vhodně škálovat vaše domácí
úložiště, tak, aby odpovídalo vašim stále rostoucím požadavkům a zvyšujícím se
nárokům na úložný prostor s maximální možnou jistotou bezpečného uložení
dat.
Každý úložný systém začne trpět během doby jednou nectností,
která je ale logická. I když máte svůj pevný disk v počítač, dejme tomu
půl terabajtový, za chvíli na něm dojde místo a vy jste nuceni jej vyměnit za
nový, větší.
Na Digitální Domácnosti.cz každý rok probíráme novinky kolem
Acronis True Image, které má v sobě stále aplikaci pro přenos dat ze
systémového disku na nový, větší (už dva roky ale můžete přenést data i na
kapacitně menší disk). To je výhoda, protože disky točivé klesají na ceně
s tím, jak roste jejich kapacita, a to samé platí i pro SSD disky, jejichž
cena stále klesá, takže si můžete HDD vyměnit za kapacitně srovnatelný SSD disk,
jehož cena je rok od roku mírnější. SSD disk se tak stávají stále dostupnějšími
– a i my jsme zde měli článek, kde jsme seznamovali s obrovským zkrácením
náběhu operačního systému a spouštění aplikací při použití SSD místo HDD. O
řešení a přínosech tohoto problému jsme už také rovněž psali.
Proč vlastně NAS?
Oslím můstkem se ale přesunujeme na síťová úložiště, NAS. Jsou
firmy nebo jednotlivci, které nebo kteří chtějí mít svoje data pěkně pod pokličkou,
a ne uložené někde v cloudu. NAS představuje ideální řešení, které
umožňuje mít svoje data na svém zařízení a pod svým vlastním dohledem a se svou
správou.
Tato zařízení umožňují spoustu věcí, jako třeba řízení
uživatelských účtů, přidělování diskového prostoru jednotlivým uživatelům nebo
skupinám, umožňuje řídit rychlost toku dat k jednotlivým uživatelům nebo
skupinám uživatelů, a tak dále. Prostě máte vše pod kontrolou a zcela ve vaší
režii. Přitom máte jistotu, že se vaše citlivá data neobjeví někde mimo váš
domov či firmu.
V redakci jsme dlouhodobě testovali NAS Synology DS920+
spolu s rozšiřovací jednotkou DX517.
Jedním z v České republice velmi oblíbených hráčů
je dlouhodobě společnost Synology. Nejen díky tomu, že se o své uživatele stará
pořádáním odborných seminářů, kde předkládá novinky, ale i zázemím, protože
její webové stránky nemají chybu. Navíc vše, co se týká lokalizace, je velmi
dobře přeloženo, takže se vlastně ani nelze divit, že je u nás tak oblíbená.
A teď malá odbočka. Proč jsme začali oslím můstkem o
velikosti a kapacitě externích paměťových médií? Protože u NAS je to ten samý
problém. Na počátku většina běžných uživatelů pořídí třeba jednodiskovou
stanici NAS, aby do první havárie disku byla naprosto spokojena. Při havárii disku
totiž můžete snadno přijít o svá na NAS uložená data – a tak další logický krok
směřuje k tomu, pořídit si větší NAS, myšleno s více šachtami pro
disky. Abychom byli přesní více diskový, kde jsou data uložena na jednotlivých
discích s určitou redundancí, tedy nadbytečností, kdy v případě
poruchy jednoho disku lze z disků dalších obnovit (po určité době) data na
disku, který jste do jednotky vložili místo disku havarovaného.
A to je právě obrovská výhoda NAS. Pokud si vezmeme už dříve recenzovaný NAS DS718+ stejného výrobce se dvěma
šachtami, pak dostupná kapacita je „o něco menší“, než kapacita menšího z vložených
disků. Na základě dlouhodobých zkušeností ale doporučujeme do NAS vkládat vždy disky
stejného výrobce, kapacity a pokud možné i série. Prostě je to tak lepší.
Právě popsaná situace se ale týká situace, kdy použijeme
systém zrcadlení disků, označovaný jako RAID 1. Jeho princip spočívá
v tom, že data se uloží nejprve na jeden disk a poté i na disk druhý. Redundance,
tedy nadbytečnost dat je v tomto případě stoprocentní, protože na obou
discích máte uloženu jednu informaci vlastně dvakrát. Když jeden ze dvou disků
havaruje, na druhém jsou přesto stále dostupné informace, takže při výměně
vadného disku se data nahrají zpět na nový disk a opět máte jistotu stálé
dostupnosti dat. Samozřejmě se vychází z pravděpodobnosti, že se dva disky
neporouchají ve stejný okamžik.
O to, aby tohle v NAS fungovalo, se stará vlastní BIOS,
který využívá – podle druhu určení různě výkonné procesory a operační paměť. Typicky
je třeba, aby výkon procesoru byl co nejvyšší a dostupné paměti bylo – pokud možno
– co nejvíce, aby se operace zápisu a čtení vykonávaly co nejrychleji. A ani
v tohle Synology nezklame, protože nabízí mnoho druhů řešení NAS, které
uspokojí mamku fotografku i taťku, milovníka filmového umění (otázku autorských
práv necháme jiným specializovaným serverům). Jde tedy o to, že pokud si taťka
a mamka zvykli ukládat data na NAS, i ten bude logicky po určitém čase jednou svou
dostupnou kapacitou malý.
Mnoho lidí si na NAS ukládá i průběžné zálohy své práce,
takže objem dat, na discích v NAS uložený, logicky stále roste. Jednou
z možností je pak spojit disky do série, tedy u dvoudiskového NAS (jde to
i u vícediskových). Dostupná kapacita úložiště je pak opět „o fous“ menší, než
je součet kapacit obou použitých paměťových médií, tedy HDD anebo SSD. Označuje
se to jako RAID 0. Věc má ale háček, redundance dat je tady nulová – a tak jsme
zase tam, co jsme byli u jednodiskového úložiště. Když do věčných lovišť odejde
jeden z disků, máte problém. Přišli jste o všechno. Nebo alespoň o část
svých dat. A věřte, že to vždy – podle zákona schválnosti – budou ta pro vás nejpotřebnější.
Vícedisková úložiště
A tak začnete pošilhávat po řešení, které by pro vaše síťové
úložiště bylo ještě výhodnější a přitom i bezpečné. A tady platí, čím více
disků, tím menší redundance, tedy „nadbytečná“ kapacita použitá k obnově
dat v poměru k velikosti dostupné kapacity celého úložiště.
Jestliže u jednodiskového úložiště platí, že maximální dostupná
kapacita je u RAID 1 je o „fous menší“, než kapacita menšího z použitých
disků, u dalších RAID systémů pak platí, že dostupná kapacita je vždy menší než
součet kapacit všech použitých disků. Ale není to „jen“ méně než kapacita
menšího z nich. Pokud dojde k havárii disku, tento lze ze systému
vyjmout většinou i za provozu (tak zvaně hot swap), zasunout disk nový a BIOS
se pak postará o správné naformátování disku a přemístění dat z redundantních
údajů na zbylých (živých) discích na nový disk, kterým jsme nahradili ten
zničený.
A to je obrovská výhoda systémů RAID. Můžete si o nich
přečíst v odborných diskusích i článcích, na internetu jich je dost.
My jsme ale dospěli k tomu, že když táta ukládá filmy
(různého druhu a původu) a mámě koupil k Vánocům foťák a máma si pro
úpravy v Photoshopu ukládá soubory v nekomprimovaném formátu RAW, i
kapacita úložiště NAS najednou dosáhne až na hranici, kdy operační systém NAS začne
hlásit nedostatek paměťového prostoru. A tuto situaci je třeba řešit. Vzhledem
k nedostatku času, jak tomu bylo dříve, a vzhledem k objemům dnes
ukládaných dat, nebudeme zřejmě pročišťovat uložené soubory a mazat je, ale
necháme si pěkně všechno uloženo pro případ „co kdyby?“, a pořídíme si úložiště
větší.
A abychom nemuseli kupovat nový NAS, existují systémy, které
umožňují zvýšit dostupnou kapacitu připojením rozšiřující jednotky, tak zvaného
extenderu. Ten se chová tak, jako bychom měli NAS s více šachtami na pevné
disky. A tak, jestliže Synology DS920+ má čtyři šachty, s pomocí
pětidiskového extenderu DX517 můžete mít najednou k dispozici až devět
šachet pro disky a můžete si libovolně nastavit RAID tak, aby přesně vyhověl vašim
potřebám. U Synology jde o modulární řešení, takže nemusíte v extenderu
osazovat všechny disky, ale jen tolik, kolik právě potřebujete, třeba jen dva.
A to je právě náš případ.
V dalším pokračování si povíme víc.
Zveřejněno: 20. 10. 2020