Jak na NAS: Synology DS920+ a DX517 – začínáme

Na dlouhodobé testování přistály v redakci dvě síťová úložiště NAS od společnosti Synology. První z nich je klasický čtyř šachtový NAS DS920+ a druhým je extender DX517. Ukážeme se na nich, jak lze vhodně škálovat vaše domácí úložiště, tak, aby odpovídalo vašim stále rostoucím požadavkům a zvyšujícím se nárokům na úložný prostor s maximální možnou jistotou bezpečného uložení dat.

Každý úložný systém začne trpět během doby jednou nectností, která je ale logická. I když máte svůj pevný disk v počítač, dejme tomu půl terabajtový, za chvíli na něm dojde místo a vy jste nuceni jej vyměnit za nový, větší.

Na Digitální Domácnosti.cz každý rok probíráme novinky kolem Acronis True Image, které má v sobě stále aplikaci pro přenos dat ze systémového disku na nový, větší (už dva roky ale můžete přenést data i na kapacitně menší disk). To je výhoda, protože disky točivé klesají na ceně s tím, jak roste jejich kapacita, a to samé platí i pro SSD disky, jejichž cena stále klesá, takže si můžete HDD vyměnit za kapacitně srovnatelný SSD disk, jehož cena je rok od roku mírnější. SSD disk se tak stávají stále dostupnějšími – a i my jsme zde měli článek, kde jsme seznamovali s obrovským zkrácením náběhu operačního systému a spouštění aplikací při použití SSD místo HDD. O řešení a přínosech tohoto problému jsme už také rovněž psali.

Proč vlastně NAS?

Oslím můstkem se ale přesunujeme na síťová úložiště, NAS. Jsou firmy nebo jednotlivci, které nebo kteří chtějí mít svoje data pěkně pod pokličkou, a ne uložené někde v cloudu. NAS představuje ideální řešení, které umožňuje mít svoje data na svém zařízení a pod svým vlastním dohledem a se svou správou.

Tato zařízení umožňují spoustu věcí, jako třeba řízení uživatelských účtů, přidělování diskového prostoru jednotlivým uživatelům nebo skupinám, umožňuje řídit rychlost toku dat k jednotlivým uživatelům nebo skupinám uživatelů, a tak dále. Prostě máte vše pod kontrolou a zcela ve vaší režii. Přitom máte jistotu, že se vaše citlivá data neobjeví někde mimo váš domov či firmu.

V redakci jsme dlouhodobě testovali NAS Synology DS920+ spolu s rozšiřovací jednotkou DX517.

Jedním z v České republice velmi oblíbených hráčů je dlouhodobě společnost Synology. Nejen díky tomu, že se o své uživatele stará pořádáním odborných seminářů, kde předkládá novinky, ale i zázemím, protože její webové stránky nemají chybu. Navíc vše, co se týká lokalizace, je velmi dobře přeloženo, takže se vlastně ani nelze divit, že je u nás tak oblíbená.

A teď malá odbočka. Proč jsme začali oslím můstkem o velikosti a kapacitě externích paměťových médií? Protože u NAS je to ten samý problém. Na počátku většina běžných uživatelů pořídí třeba jednodiskovou stanici NAS, aby do první havárie disku byla naprosto spokojena. Při havárii disku totiž můžete snadno přijít o svá na NAS uložená data – a tak další logický krok směřuje k tomu, pořídit si větší NAS, myšleno s více šachtami pro disky. Abychom byli přesní více diskový, kde jsou data uložena na jednotlivých discích s určitou redundancí, tedy nadbytečností, kdy v případě poruchy jednoho disku lze z disků dalších obnovit (po určité době) data na disku, který jste do jednotky vložili místo disku havarovaného.

A to je právě obrovská výhoda NAS. Pokud si vezmeme už dříve recenzovaný NAS DS718+ stejného výrobce se dvěma šachtami, pak dostupná kapacita je „o něco menší“, než kapacita menšího z vložených disků. Na základě dlouhodobých zkušeností ale doporučujeme do NAS vkládat vždy disky stejného výrobce, kapacity a pokud možné i série. Prostě je to tak lepší.

Právě popsaná situace se ale týká situace, kdy použijeme systém zrcadlení disků, označovaný jako RAID 1. Jeho princip spočívá v tom, že data se uloží nejprve na jeden disk a poté i na disk druhý. Redundance, tedy nadbytečnost dat je v tomto případě stoprocentní, protože na obou discích máte uloženu jednu informaci vlastně dvakrát. Když jeden ze dvou disků havaruje, na druhém jsou přesto stále dostupné informace, takže při výměně vadného disku se data nahrají zpět na nový disk a opět máte jistotu stálé dostupnosti dat. Samozřejmě se vychází z pravděpodobnosti, že se dva disky neporouchají ve stejný okamžik.

O to, aby tohle v NAS fungovalo, se stará vlastní BIOS, který využívá – podle druhu určení různě výkonné procesory a operační paměť. Typicky je třeba, aby výkon procesoru byl co nejvyšší a dostupné paměti bylo – pokud možno – co nejvíce, aby se operace zápisu a čtení vykonávaly co nejrychleji. A ani v tohle Synology nezklame, protože nabízí mnoho druhů řešení NAS, které uspokojí mamku fotografku i taťku, milovníka filmového umění (otázku autorských práv necháme jiným specializovaným serverům). Jde tedy o to, že pokud si taťka a mamka zvykli ukládat data na NAS, i ten bude logicky po určitém čase jednou svou dostupnou kapacitou malý.

Mnoho lidí si na NAS ukládá i průběžné zálohy své práce, takže objem dat, na discích v NAS uložený, logicky stále roste. Jednou z možností je pak spojit disky do série, tedy u dvoudiskového NAS (jde to i u vícediskových). Dostupná kapacita úložiště je pak opět „o fous“ menší, než je součet kapacit obou použitých paměťových médií, tedy HDD anebo SSD. Označuje se to jako RAID 0. Věc má ale háček, redundance dat je tady nulová – a tak jsme zase tam, co jsme byli u jednodiskového úložiště. Když do věčných lovišť odejde jeden z disků, máte problém. Přišli jste o všechno. Nebo alespoň o část svých dat. A věřte, že to vždy – podle zákona schválnosti – budou ta pro vás nejpotřebnější.

Vícedisková úložiště

A tak začnete pošilhávat po řešení, které by pro vaše síťové úložiště bylo ještě výhodnější a přitom i bezpečné. A tady platí, čím více disků, tím menší redundance, tedy „nadbytečná“ kapacita použitá k obnově dat v poměru k velikosti dostupné kapacity celého úložiště.

Jestliže u jednodiskového úložiště platí, že maximální dostupná kapacita je u RAID 1 je o „fous menší“, než kapacita menšího z použitých disků, u dalších RAID systémů pak platí, že dostupná kapacita je vždy menší než součet kapacit všech použitých disků. Ale není to „jen“ méně než kapacita menšího z nich. Pokud dojde k havárii disku, tento lze ze systému vyjmout většinou i za provozu (tak zvaně hot swap), zasunout disk nový a BIOS se pak postará o správné naformátování disku a přemístění dat z redundantních údajů na zbylých (živých) discích na nový disk, kterým jsme nahradili ten zničený.

A to je obrovská výhoda systémů RAID. Můžete si o nich přečíst v odborných diskusích i článcích, na internetu jich je dost.

My jsme ale dospěli k tomu, že když táta ukládá filmy (různého druhu a původu) a mámě koupil k Vánocům foťák a máma si pro úpravy v Photoshopu ukládá soubory v nekomprimovaném formátu RAW, i kapacita úložiště NAS najednou dosáhne až na hranici, kdy operační systém NAS začne hlásit nedostatek paměťového prostoru. A tuto situaci je třeba řešit. Vzhledem k nedostatku času, jak tomu bylo dříve, a vzhledem k objemům dnes ukládaných dat, nebudeme zřejmě pročišťovat uložené soubory a mazat je, ale necháme si pěkně všechno uloženo pro případ „co kdyby?“, a pořídíme si úložiště větší.

A abychom nemuseli kupovat nový NAS, existují systémy, které umožňují zvýšit dostupnou kapacitu připojením rozšiřující jednotky, tak zvaného extenderu. Ten se chová tak, jako bychom měli NAS s více šachtami na pevné disky. A tak, jestliže Synology DS920+ má čtyři šachty, s pomocí pětidiskového extenderu DX517 můžete mít najednou k dispozici až devět šachet pro disky a můžete si libovolně nastavit RAID tak, aby přesně vyhověl vašim potřebám. U Synology jde o modulární řešení, takže nemusíte v extenderu osazovat všechny disky, ale jen tolik, kolik právě potřebujete, třeba jen dva.

A to je právě náš případ.

V dalším pokračování si povíme víc.

 

 

Zveřejněno: 20. 10. 2020