Podsvícení u LCD televizorů a proč má Samsung LED TV

V minulém článku jsme si popsali princip činnosti LCD panelů a rovněž jsme se zmínili o tom, jak použitá technologie jejich výroby může ovlivnit kvalitu zobrazení. Rovněž jsme si řekli, že zlepšení technologie LCD jako celku, tedy zlepšení obrazu LCD televizorů, závisí podstatně i na použitém druhu podsvícení.

V tomto článku se tedy budeme věnovat druhům podsvícení a jejich aplikaci v moderních televizorech.

Prvním krokem k širokému nasazení LCD panelů v televizorech i v monitorech a koneckonců, v noteboocích a třeba i v dálkových ovládáních pro digitální domácnost, bylo použití výbojky neboli osvětlovací trubice, označované jako CCFL. Ta, umístěna za LCD panelem, dodávala světlo podsvětlovacímu panelu, který světlo dovedl (nebo měl dovést) do všech koutů tohoto panelu se stejnou intenzitou.  Nebylo tomu tak, protože u prvních LCD televizorů jste se mohli setkat s „nedosvětlením" rohů obrazovky, což bylo dáno použitím nekvalitních (tehdy ještě ne úplně dokonale světlo vedoucích panelů). U těchto televizorů byl nejjasněji prosvětlen střed obrazovky, a kraje pak byly viditelně tmavší. Hodně tím trpěl hlavně jas a právě nestejnorodost obrazu. To je dáno principem technologie LCD panelů, která je pasivní a stará se „jen" o propouštění světla. Plazmové televizory měly navrch, protože aktivní technologie, u které byl každý aktivní subpixel ovládán samostatně přivedeným elektrickým impulsem, měla stejnorodý a vysoce kvalitní obraz přes celou obrazovku.

Dalším problémem dlouho bylo používání „nekvalitních" výbojek, které ovlivňovaly tzv. barevný gamut, neboli barevný prostor, který je možné zobrazit. Postupným vývojem se ale podařilo dotáhnout spektrum u těchto vývojek tak daleko, že se staly více širokospektrálními a panel LCD pak dokázal nabídnout mnohem větší barevný prostor, než u předchozích modelů.

LED na scéně

Výrobci se ale nemohli smířit s tím, že obrazovky LCD nebyly (především s nárůstem úhlopříček TV) schopny homogenně osvětlit celou plochu obrazovky (i když postup technologií používaných při výrobě podsvětlovacích panelů udělal obrovské kroky kupředu) a začali vymýšlet další kroky, které by dokázaly povznést technologii LCD televizorů na vyšší úroveň. A dokázali to. Nejprve zvýšili počet fluorescenčních trubic, takže pod panelem jste místo jedné nalezli najednou dvě i více těchto trubic. Zlepšilo se tím podstatně „doosvětlení" v rozích obrazovky, stoupl jas, částečně i kontrast, ale stále to nebylo ono.

Vylepšením vedoucím především k odstranění tmavých rohů LCD obrazových panelů bylo nasazení několika CCFL výbojek za světlovodný panel.

Obrovským krokem kupředu bylo až použití technologie LED diod. Poskytovaly světlo podobně, jako to dělala zářivka CCFL. Navíc se ale najednou začalo hovořit i o ekologii, protože trubice jsou plněny plynem na bázi rtuti - to aby byl možný co nejrychlejší zážeh katodové trubice. LED technologie nic takového nepotřebuje a tak se ušetří životní prostředí, protože se v něm neobjeví rtuť z vysloužilých trubic. Pánové ale jaksi zapomněli mna to, že v LED diodách používá arzén a galium pro dotování křemíku nebo germania pro vytvoření polovodivých přechodů v substrátu - takže: co vlastně škodí víc a co míň? Rtuť nebo galium a arzén?

Technologie LED se vyvíjela postupně. Nejprve byly použity RGB diody pro poosvětlení jednotlivých subpixelů LCD obrazovky nebo větších ploch obrazovky, což přispělo především ke zlepšení kontrastu. Zlepšil se i zobrazitelný barevný prostor (gamut). Diody LED mají rovněž nižší spotřebu než třeba obrazovka podsvětlená pomocí několik CCFL trubic.

Technologie přímého podsvětlení je ale finančně náročná a najednou se tady objevil i další prvek, který rozhoduje o kvalitě LCD televize. Totiž její tloušťka. V případě použití Direct RGB LED podsvícení., jak se tomuto principu říká, se mohou výrobci dostat zhruba na tloušťku celé televize asi kolem pěti palců, tedy kolem 12 centimetrů. Počet potřebných LED elementů pro obrazovku o úhlopříčce 55 palců je asi dva tisíce. Prvním televizorem na trhu, který tuto techniku nabídl, byl Sony Qualia 005, který se objevil na trhu v roce 2004. Přínos? Barevný prostor o mnoho převyšoval barevný prostor (gamut), který vnímá lidské oko. Konstrast? Super.


Podsvětlovací panel RGB Direct LED obsahuje asi 2000 LED elementů. Jak vidíte sami, diody LED vytvářejí „ostrůvky" s vyšším jasem, takže obraz by byl flekatý. To se řeší použitím rozptylného subpanelu, který se vkládá mezi podsvětlovací panel a LCD panel. Bohudík to přináší výrazněji lépe rozložené světlo, bohužel však tento panel ubere až 20 % jasu z LED diod.

LED diody totiž - ve srovnání s LCD panelem - mají nevěřitelně vyšší rychlost odezvy a tak došlo k tomu, že se tyto části regulovaly s pomocí složitější elektroniky tak, aby pomáhaly ztmavením nebo projasněním těchto ploch dosáhnout LCD panelům vyšších kontrastních poměrů.

Zatím konečná - Edge LED

Edge LED je důvodem, proč se začalo smrákat nad náskokem plazmových obrazovek. Kontrastní poměry vyskočily u LCD s Edge LED mnohem výše, zvýšil se zobrazitelný barevný prostor (díky širokospektrálnímu záření LED diod, které je vyšší než u výbojkové trubice), rychlost panelů LCD postupným zlepšováním technologie výroby se snížila hluboko pod deset milisekund. Co dál?

Zlomovým rokem pro Edge LED byl konec roku 2008, kdy Sony na trh uvedla supertenký televizor ZX-1. Důvodem toho, že se objevil jen 9,9 mm tlustý televizor, byla právě technologie podsvícení Edge LED. Principem tohoto systému je osvícení panelu řadami LED diod, rozmístěných kolem celé plochy podsvětlovacího panelu.


Edge LED LCD TV má podsvětlovací panel rovnoměrně ozářen a představuje tím špičku v podsvětlovacích panelech pro LCD televizory. Jednotliví výrobci se liší jen v tom, jak světlo, které je vedeno ve světlovodných „kanálcích", odbočí směrem k LCD panelu.


Prvním televizorem na trhu, využívajícím technologie podsvětlení Edge LED byl televizor Sony ZX-1. Jeho tloušťka byla v době uvedení na trh neuvěřitelných 9,9 milimetru.

Výhodou tohoto systému je především menší počet elementů LED, které jsou potřebné k „rozsvícení" plochy podsvětlovacího panelu. Pro 55palcový panel je potřeba 300 až 400 LED elementů. Tak lze, oproti Direct LED ušetřit až 80 % LED elementů a televizory mohou být ještě tenčí, tloušťka podsvětlovycího panelu je jen lehce přes dva centimetry.

Všichni jsou LCD s LED podsvícením…

Je zřejmé, že když Sony, tak i Samsung. Vrozená soutěživost (nebo nevraživost?) obou firem a snaha být na trhu technologickým lídrem dokázala, že Samsung v modelové řadě 2009 vyrukoval rovněž s technologií Edge LED. Propracoval ji do nejmenšího detailu a diody LED produkují světlo shora, zdola, zleva i zprava. Na cestě ve světlovodných kanálcích jsou pak minikužely, které odbočují světlo směrem k LCD panelu. Díky modulaci jednotlivých diod je možné v matici nastavovat jas jednotlivých bodů v matici a tak přímo ovlivňovat jas jednotlivého obrazového bodu.

A tak zatímco běžné televizory LCD s podsvícením pomocí CCFL trubice dosahují kontrastu zhruba 1 : 50 tisícům, v případě použití Direct LED podsvícení je možné dostat se na kontrast jedna ku milionu a nový panel Edge LED Samsungu přinesl kontrast ještě tři až pětkrát vyšší. Jediné, co je u Edge LED podsvícení horší ve srovnání s Direct LED podsvícením, kdy barevný prostor (gamut) klesne ze 115 % na 105 % oproti standardnímu gamutu. Ovšem spotřeba Edge LED 55 palců je srovnatelné se spotřebou Direct LED o úhlopříčce 32 palců.

… a jen Samsung je LED

Tady mi pomohl vynikající příspěvek z Wikipedie , sice starší, ale ten nic nemění na tom, jak to je s podsvětlením pomocí diod LED. Dovolím si z něho citovat (podotýkám, že jsem do minulého času převedl to, co už dávno odnesl čas): „Sony byl prvním výrobcem vyrábějícím komerční LED podsvícené LCD televize Qualia KDX-46Q005 v roce 2005. Nicméně Samsung jako první použil termín „LED TV" ve své řadě Luxia Egde LED TV. Samsung integroval LED podsvícení do 40-, 48-, 52- a 57palcových verzí svých televizorů série LN-T81F v roce 2007 a série A950 v roce 2008. Sony kromě RGB LED podsvícení (které používal u 46- a 55palcových televizorů řady BRAVIA KDL-..X4500), také představila v roce 2008 první „flat-panel monitor" s technologií Edge-LED podsvícením. V roce 2008 představil Sharp sérii AQUOS LC-XS1US, 52- a 65palcové HDTV, u kterých používá LED podsvícení…"

Zajímavé je na tomto místě uvést, že Sharp nejprve striktně odmítl technologii Edge LED, aby ji následující rok vsadil i do svých televizorů. Edge LED je technologií, která vzala náskok plazmovým televizorům a umožnila vytvořit takový obraz, jaký jsme do té doby (než byla nasazena) nemohli na LCD vidět.

A na závěr ještě, pro ty, kteří stále nepochopili termín Samsung LED TV: Samsung samozřejmě používá - stejně jako všichni ostatní výrobci - LCD panel, za kterým je Edge LED panel. Označení Samsung LED TV je tedy spíše obchodní značkou a musím před Samsungem smeknout, že ho takové spojení napadlo jako prvního. Když k tomu přičtete masivní reklamní kampaň, kterou podpoře značky věnoval, je jasné, že v povědomí lidí se dostal o kus dále, než jeho konkurence - především u běžných uživatelů. Že mu to přineslo dost spokojených uživatelů a nepřímo způsobil vyklizení trhu v televizích takových značek, jako JVC a Pioneer, mu je jen ke cti. Na jak ale dlouho? Při přirozené korejské dravosti si myslím, že Samsung bude ještě dlouho tím, kdo se bude se Sony tlouci o pozici prvního v oblasti LCD. Důležitými technologickými hráči na trhu ale jsou LG (OLED), Sharp (RGBY) i Philips (3D bez brýlí, Cinema 21 : 9 a Ambilight). Panasonic rovná se plazma, i když i on vyrábí LCD televize.

Jak jsme už zmínili, Sharp byl velkým odpůrcem Edge LED - ale kupodivu i on nyní používá pro některé řady svých televizorů označení LED TV…

Poznámka: Doprovodné obrázky se mi podařilo vyfotit na stánku Panasoniku na výstavě CES 2010 v Berlíně. Chci tímto poděkovat paní Asitě Morgan, Junior Public Relation Manager Corporate Communication Panasonic Europe Ltd., za možnost dostat se do technologické části stránku Panasoniku na IFA 2010 a tyto fotografie získat. Vida, jak se hodily! 

Zveřejněno: 07. 11. 2010