Škoda Yeti zevnitř
Když jsme dostali do redakce zapůjčenou novou Škodu Yeti od Škoda Auto, ani jsme netušili, jakou radost nám přinese a jak nás dokáže překvapit. Chceme se proto s vámi podělit o zážitky s tímto autem - a to jak v běžném provozu, tak i na výukovém okruhu terénní jízdy poblíž Vídně. Myslíme si totiž, že i automobil patří do digitálního života, ostatně tak o něm píše i Jan Průcha ve své knížce o Chytrém bydlení.
Úvod
Poprvé jsem měl možnost vyzkoušet automobil Škoda Yeti na okruhu pár kilometrů za Vídní v tréninkové osadě Pachfurth, kam Škoda Auto přivezla novináře z celé Evropy za účelem prezentace možností pohonu 4x4 u svých automobilů. Ti mohli přímo na místě a pod dozorem zkušených trenérů terénní i bezpečné jízdy vyzkoušet, jaký je rozdíl mezi pohonem jen na přední nápravu a následně pak srovnat možnosti vozů s pohonem všech čtyř kol s rozmanitými motorizacemi a mechanickými i automatickými převodovkami. Šlo o verze automobilů Škoda Octavia a Superb v provedení sedan i kombi. Díky tomu jsem si mohl srovnat, jak pracuje mezinápravová spojka Haldex, která je v páté verzi použita i u nové generace vozidel Škoda Yeti. I když chápu, že pohon 4x4 může mít své přednosti - a to především při jízdě na sněhu a ledu -, na kropených silnicích, které v Pachfurthu jsou, jsem si nejvíce užil pohonu pouze přední nápravy. Jsem na něj už zvyklý a tak vím, co od něj mohu očekávat. Navíc za tak krátkou dobu, po kterou jsme mohli vozidla zkoušet, se nedá přivyknout si na vymoženosti náhonu 4x4, natož abychom mohli srovnat rozdíly mezi jednou a dvěma hnanými nápravami. Tím ale nechci pořadatelům ubírat body ze skvělou a podařenou akci.
Pachfurth je komplex okruhů stavěný na zkoušení jízdních vlastností aut s tím, že zde jsou tři kropené dráhy, kde můžete postupně vyzkoušet průjezd vodou kropenou zatáčkou s malou adhezí, pak slalom do kopce s přívaly vody pod kola, a nakonec dlouhou slalomovou dráhu, opět zkrápěnou vodou. Co je však nejlepší, do tohoto komplexu se můžete přihlásit sami a přijet i se svým vozidlem, a zkušení trenéři vám pak - díky obrovským znalostem snad všech světových automobilových značek - dokážou poradit, jak využít vozidlo v mezních situacích za běžného provozu i v terénu.
Cílem školení je, aby vám pod kůži vrostly reakce, které se mohou vyskytnout v běžném provozu - a vy jste na ně mohli adekvátně reagovat. Škodovka se nemusí za jízdní vlastnosti svých vozů stydět. Pokud srovnám současné technologie s mou Octavií Combi z roku 2005, myslím si, že elektronika hodně postoupila vpřed, což platí především o systémech pro hlídání nečekaného vybočení z jízdního pruhu a dobrzďování vozu, když začne před vámi jedoucí vůz prudce brzdit a vy na tuto situaci nezačnete včas reagovat.
První setkání s Yetim
Druhou část dne začalo seznámení se studií vozu Škoda Yeti Xtreme.
Jak vidíte, tohle je úžasný nápad a my jen doufáme, že se tato studie stane brzy součástí výrobního programu Škody Auto.
To jsme ale odbočili. Tématem byly jízdy v terénu s vozem Škoda Yeti a to na svazích i v terénu. Tyto dráhy jsou v Pachfurthu připraveny pro zájemce o vyškolení se v technice jízdy s vozy typu off-road. Byl jsem zvědavý na to, jak se tento v podstatě prioritně rodinný vůz kategorie SUV bude v terénu chovat. K dispozici jsme samozřejmě měli variantu off-road s náhonem na všechny čtyři kola. Přední hnané nápravě v okamžiku, kdy to je třeba, pomáhá mezinápravová spojka Haldex páté generace, která vmžiku připojí zadní náprav a ta pomůže vozidlu vyjet či sjet prudký kopec nebo pokud se v úvozu ocitnou dvě kola ve vzduchu, ve spolupráci s elektronickým samosvorným diferenciálem stále umožňuje hnát auto kupředu. Podotýkám, že software (protože všechny auta jsou dnes řízena počítačem) pro ovládání diferenciálu pochází z vývoje Škoda Auto.
Prezentace s mistrem jízdy v terénu, kdy jsem mohl auto i sám řídit, mě přesvědčila o tom, že Yeti je skvělé auto nejen na silnici a do města - jak jsem zjistil později -, ale i do terénu. Náš trenér, Rakušák, vlastník vozu Subaru, poznamenal cosi o tom, že Yeti je auto, které si brzy koupí. Překvapilo nás jeho srovnání s vozy značky BMW, když tvrdil, že třeba X5 je vůz, který se do terénu nehodí. Jak jsme slyšeli, tak předáváme. Tvrdil, že s ním na zkušebním okruhu zkoušel sjíždět 60% a 80% kopec a byl rád tomu, že na úpatí 80% kopce je protisvah, protože auto se chovalo jako místy jako neřiditelná střela a ve srovnání s Yetim jsou jeho jízdní vlastnosti v terénu ne až tak dobré. Kvality aut BMW X3 a X5 prý - dle jeho slov - vyniknou na silnici, nikoli v terénu. Samotného mě toto sdělení překvapilo.
Yeti díky mezinápravové spojce Haldex páté generace funguje naprosto skvěle a jeho reakce jsou takové, jak si představuji. To nám Yeti předvedl při jízdě v korytě se zapnutým systémem off-road, kdy se vůz chvílemi dotýkal vozovky jen třemi nebo dokonce jen dvěma koly. Trenéři dokonce možnosti předváděli na protáčejících se válečcích, které dokázal vůz bez problému přejet. Techničtí znalci jistě vědí, že jakmile se vůz ocitne v této situaci, díky mezinápravovému diferenciálu a diferenciálům nápravovým se začne kolo, které nemá patřičnou adhezi, okamžitě protáčet a auto se díky tomu zastaví.
Ne tak Yeti. Díky vestavěné pokročilé elektronice, pocházející z výzkumných dílen společnosti Škoda Auto, se kolo volně visící vzduchu přibrzdí a vůz tak může projet i složitým terénem, navíc v náklonu až 45°. Jízdy z kopce 60 % a 80 %, kdy jsem seděl na sedadle spolujezdce, byly šílené a málem jsem vypustil duši a … jsem se strachy. Představte si, že před čelním oknem vidíte jen oblohu (viz obrázek), najednou se auto překlopí přídí dolů a vy - aniž byste na něco šlapali a se zapnutým systémem off-road - krásně a bezpečně sjede kopec dolů. O vše se stará právě vyspělá elektronika.
Když jsem si pak sedl za volant Yetiho, zážitky byly maximální. Do prudkého kopce, v korytě, na písku, i z prudkého kopce. Došlo to tak daleko, že bych to rád ještě někdy zkusil.
Druhé setkání s Yetim
Díky ochotě Škoda Auto jsem dostal zapůjčeného Yetiho Outdoor 4x4 nejprve na sedm dní, které mi pak fabrika prodloužila až na dní deset. A - co jsem nečekal - přišlo za mnou v plné palbě, jak se říká. Šlo o model s dvoulitrovým přeplňovaným dieselovým motorem o výkonu 125 kW, ve výbavě Laurin @ Klement, tedy úplný vrchol nabídky. Nový Yeti Laurin & Klement má výrazný vzhled díky do zatáčky natáčitelným bi-xenonovým světlometům s integrovanými LED svítilnami pro denní svícení. Z vnějšího pohledu na sebe vozidlo upozorňovalo především 17palcovými dvoubarevnými koly z lehké slitiny. Před předními dveřmi má tenhle vůz nalepeno označení Laurin & Klement a uvnitř nabídne exkluzivní kožený interiér, dekorační lištu v designu klavírového laku, vkládané tkané koberce s obšitím a prahové lišty s hliníkovým designem a emblémem Laurin & Klement. Kromě toho je i multifunkční volant obšitý kůží a perfektně padne do ruky, když k tomu ještě přidáme prohloubeniny v pozici „za deset minut dvanáct", které slouží k jistému ovládání auta za všech situací, do kterých jsem se s ním dostal. Zkoušel jsem s ním lézt do kopce na Vidouli, abych si připomněl chvíle strávené v rakouském Pachfurthu. Na 60% a 80% kopec nebo do 45° náklonu jsem se s ním sám ale neodvážil.
Za nejlepší zážitek s tímto vozem ale považuji svižnou jízdu na trase Butovice - Karlík - Karštejn, která mi ukázala, že auto má neskutečně pružný motor (i když v okamžiku zápůjčky byl ještě trochu syrový, protože auto mělo najeto jen několik tisíc kilometrů), přesto předjížděcí manévry v místech, kde není moc místa, byly podařené a auto akceleruje jak malý ďáblík! Dále jsem ocenil, i když jízda byla poněkud tvrdšího ražení, díky nízkoprofilovým sedmnáctipalcovým pneumatikám, kvalitu sedaček, ve kterých jsem se uvelebil pohodlně stejně tak i má přítelkyně. Nevím, zda to je díky širokým pneumatikám, ale i absorpce děr na vozovce byla jaksi přijatelnější, než u Škody Octavia a Rapid, kterého jsem měl půjčen před několika týdny.
Yeti je pevný, tvrdý, dobře drží stopu a jízda v něm je svátkem, to mi věřte. A díky šestistupňové převodovce DSG ani necítíte, že vůz řadí, jízda je plynulá a pokud prošlápnete pedál plynu až k podlaze, trvá to snad nejdéle půl vteřiny, než se auto rozmyslí a podřadí a nechá motor vytáčet až k maximálním povoleným otáčkám. Pak přeřadí další stupeň. Toho využijete především při nesnadných předjížděcích manévrech.
Se spotřebou jsem se pohyboval kolem osmi litrů nafty na sto kilometrů, pokud jsem jezdil jak se mi to líbilo. DSG je však převodovka, která se přizpůsobí vašemu jízdnímu stylu (vida, to patří k digitálnímu věku, o němž tady píšeme!) a pak řadí přesně ve chvíli, kdy to čekáte. Některé odborné automobilové magazíny ale soudí, že převodovka řadí dříve než by měla, a motor je podtáčen. Tento názor považuji za holý nesmysl, protože turbodieselový motor má hladký průběh točivého momentu už od nějakých 1200-1500 otáček za minutu, při 1500 otáčkách při akceleraci je poznat mohutné „fouknutí" turbodmychadla a ten božský pocit, kdy jste přikování do sedadla a málem ztrácíte vědomí. V mém případě se pak z vedlejšího sedadla většinou ozvala slůvka nabádající k ubrání plynu a charakterizování mé osoby zařazením do kategorie blázen.
Nicméně! DSG se s vámi dokáže i mazlit. To když jedete a jemným ubráním plynu jí dáte najevo, že má řadit - a ona to ochotně to udělá! Musíte se naučit využívat mohutného krouticího momentu motoru, abyste si uvědomili, že diesel táhne už z oněch zmíněných 1200 otáček za minutu. I já jsem si to uvědomoval a dle palubního počítače jsem dosáhl spotřeby - navíc v kombinované jízdě cca 2/3 město, zbytek silnice mimo obec - věřte nebo ne, 6,7 litrů na sto kilometrů. A myslím si, že po takových deseti tisících kilometrech natočených na motoru dle mého gusta, bych ho naučil jet ještě za méně. Samozřejmě svou roli hraje i počet odježděných kilometrů v tomto voze - tedy vlastní zkušenost.
Tak to máme akceleraci a teď ještě decelarace. Brzdy u Yetiho jsou skvělé. Tečka. Víc není třeba dodávat. Ještě mi napadlo, nevím, proč zrovna teď, že auto je vybaveno start-stop systémem a automatickým odemykáním, takže klíč nepotřebujete, stačí ho mít v kapse. Při dotyku kliky dveří se celé auto odemkne a vy ho startujete startovacím a vypínacím tlačítkem pod volantem. Při prvním startu po delším stání musíte čekat cca jednu sekundu, než startér vysune, protože se dieselový motor musí nažhavit. I přesto to trvá jen malou chvilku a osoba nepoučená o startování aut s dieselovým motorem si ani nevšimne prodlevy, která je z technického hlediska u tohoto druhu motoru nutná.
Zkoušel jsem i jízdu po dálnici v Německu ustálenou rychlostí 200 km/h (podle tachometru, podle navigace Waze to bylo 192 km/h). Měl jsem při tom zapnutý tempostat a tak jediné, co se měnilo, byla spotřeba, která stoupala do astronomických výšek při jízdě do kopce, klesala až k nule při sjezdu z kopce. Auto drželo rychlost a jelo jak dráha a mnohé vozy (byl jsem na území bývalého NDR, tedy u Ossies, kteří tak rádi závodí) pak poslušně uhnuly do pravého pruhu, protože poznaly, tedy jejich řidiči poznali, že nemají šanci. Tím ale neříkám, že byste si měli kupovat Yetiho pro léčení svých komplexů.
Shrnuto, podtrženo. Jako auto je Yeti skvělé a troufám si konstatovat, že to je jedno z nejlepších aut kategorie SUV na našem trhu. To však ještě není všechno, teď se teprve dostáváme k tomu, co činí tohle auto součástí chytrého života kolem nás.
Třetí setkání - turné po elektronických vychytávkách
Jak už víte, volant je multifunkční a tak s jeho pomocí můžete obsluhovat nejen hlasitost vestavěné zvukové aparatury, ale přijímat palcem pravé ruky telefonní hovory. A teď vlastně nevím, kde začít.
Telefon
Tak dobrá, začnu mobilním telefonem, ať nám zůstane to závěrečné překvapení až na konec. Celá multimediální soustava (za chvíli se dozvíte proč ji tak nazývám) podporuje funkci Bluetooth. To je důležité právě pro připojení telefonu přes toto rozhraní. Telefon spárujete bezdrátově jedna dvě a po několikáté už vám to ani nepřijde. Zvuková aparatura může sloužit jako hands-free souprava v režimu telefonování i jako zvuková externí aparatura pro přehrávání hudby, uložené ve vašem telefonu. Telefony můžete mít v autě spárovány - a v paměti uloženy - až tři. Každý další telefon se připojí tak, že musíte jeden z uložených vymazat a nahradit ho tím nově připojovaným. Jediné, co mi vadilo a nedokázal jsem to ovlivnit nebo nastavit - bylo to, že můj Samsung Galaxy Note 2 vždy po nastoupení do auta trvale vyžadoval potvrzení o tom, že souhlasím s tím, aby multimediální systém auta převzal moje kontakty z telefonu. Odklepnutím ano se pak tyto dva celky (MM systém a telefon) spojily v jeden celek.
Jen upozorňuji na to, že při přijetí SMS se tyto - pokud jsou zařízení spojena - ukládají do paměti v autě a nikoli do telefonu, kde je tedy budete těžko hledat. Celý systém totiž funguje tak, že vy mu jakoby půjčíte SIM kartu a on si žije vlastním životem. Takže i seznam volání i odeslané SMS máte uloženy v autě (SMS se zadávají pomocí abecedně řazené klávesnice - podobně jako názvy ulic u navigace, viz dále, což trochu znepříjemňuje zadávání slov). Pokud srovnám kvalitu přijatého hovoru, tedy kvalitu komunikace s hands-free, funguje skvěle, s možností nastavení hlasitosti, která se rozprostře do vestavěných reproduktorů. Hovory byly srozumitelné a ani druhá strana si nestěžovala na to, že by slyšela nějaké echo nebo byl hovor rozkouskovaný či trhaný. Pravda, u Karlštejna tomu tak několikrát bylo, ale viditelně to bylo nekvalitním signálem v místě, kde jsem se právě pohyboval. Po několika stech metrech opět naskočily čárky indikující intenzitu příjmu signálu z jedné na pět a byla pohoda.
Takže telefon za jedna.
Multimediální systém
Při pohledu na multimediální centrum, umístěné uprostřed mezi řidičem a spolujezdcem, zjistíte, že některá zařízení se musejí připojovat přes speciální konektor pomocí speciální šňůry, kterou si musíte přikoupit. Tento konektor se nalézá v odkládacím prostoru pod multimediálním systémem, nazývaným výrobcem - kdoví proč - „jen" rádio Bolero.
Do něj můžete zasunout CD i DVD s hudbou i s MP3, umožní v klidu (když stojíte na místě) přehrát i video a obrázky. To však není všechno, dalším zdrojem může být microSD karta, která se zasunuje mezi ovládacími knoflíky MM systému. Dále můžete připojit přenosný harddisk přes rozhraní USB (tím pádem třeba i flešku USB) a samozřejmě pak i přehrávač MDI. Zdrojem signálu samozřejmě může být i zařízení, připojené přes Bluetooth.
Ale to, co mě nadchlo, je zvuk celého systému. Opravdu. I při velkých hlasitostech - tedy poslouchal jsem Judas Priest naplno - není slyšet, že by reproduktorová soustava nějak zkreslovala zvuk přehrávaného signálu. Líbí se mi i možnost nastavení vyvážení a třeba i to, že centrum balance může ležet uprostřed auta nebo v místě řidiče. Zvukový systém považuji za naprosto skvělý a dokonalý a určitě vás poslech v tomto SUV nezklame! Stejně tak chválím i možnosti nastavení, která jsou snadná, jasná a přehledná.
Jediné, co bych mohl multimediálnímu systému vytknout, je to, že by mohl mít vyšší výkon. Ale to by výrobce autorádia nebo koncových zesilovačů musel použít můstkové zapojení, protože při napájení 12 V, které je v automobilu použito, dostanete teoreticky maximální výkon přibližně 36 W na kanál při čtyřohmových reprosoustavách. Nicméně, myslím si, že v oblasti tuningu multimediálního zvuku je tady dostatečný prostor pro ty, kteří se jím zabývají.
Systém a zvuk systému hodnotím na jedna s hvězdičkou!
Rádio
Z multimediálního systému si zaslouží pozornost i to, že můžete přijímat digitální stanice. Zde v Praze jdou z pokusného vysílače DAB vysílání, takže dosah tohoto vysílače je skromný, ale v sousedním Německu nabízelo rádio k poslechu spoustu stanic na cestě do Berlína, i když i zde byly hluchá místa.
Více o DAB (Digital Audio Broadcastging) si přečtěte například zde - externí odkaz . Slibuji, že se k tomuto fenoménu - i když poněkud potichu přicházejícímu i do našich zeměpisných šířek - vrátím a probereme si jeho možnosti. Já v tento okamžik jen sdělím, že kvalita přijímaného signálu je výtečná - ale hodně záleží na rychlosti datového toku, kterým je určitá stanice vysílána. U nás se to pohybuje od 64 kb/s až k 128 kB/S. Používané komprimace jsou MPEG-2 či MPEG-4, jak můžete zjistit na uvedeném odkazu.
Autorádio včetně DAB sekce hodnotím na jedničku.
Navigace
Navigace Columbus používá trochu podivné - zdá se mi - algoritmy, které vás sice odvedou k cíli, ale někdy poněkud kostrbatě. Stejně tak doprovodný dámský hlas není příliš povedený a některá slova (slovu „doprava" rozumím spíše v podání chladné ženy jako „poprava") jsou ne příliš srozumitelná. Navigaci Columbus považuji za nejslabší článek celé multimediální výbavy vozu, skoro bych řekl, že tak trochu degraduje vše, co MM systém dokáže. I když spolupracuje se systémem RDS-TMC (Radio Data System - Traffic Message System), který přijímá ze stanic dopravní hlášení a podle nich pak vede navigaci, není úplně stoprocentní nebo taková, jak bych si ji představoval. Z vlastní zkušenosti vím, že tohle ale není příliš operativní řešení - u nás - a některé zprávy třeba o nehodách zůstávají v systému viset příliš dlouho, takže ačkoli je nehoda už několik hodin odstraněna, přesto jste na ni stále upozorňováni. Za tohle ovšem Škoda Auto nemůže, protože to je v režii toho, kdo vysílá signál s RDS-TMC. Takže já k navigaci používám Waze a je to. Tu, která je vestavěná v autě, bych použil jen pro případ poslední záchrany.
Přesto v ní máte seznam zajímavých a důležitých cílů (PI, Points of Interest), například vás navigace navede k benzince a naviguje až k číslu domu v ulici nebo ke křižovatce s jinou. Zadávání je možné pomocí abecedně řazené klávesnice (což není zrovna moc prima, protože je to nezvyklé a pomalé), ovšem s nabídkou možných dalších písmen v zadávaném slovu, což ale zase dost zrychluje zadání cíle. Náhled na trasu a vedení k cíli je možný samozřejmě nejen ve 2D, ale i ve 3D.
Navigaci Columbus bych ohodnotil známkou dvě mínus.
Závěrem
Yeti 4x4/125 kW TDi L&K je jedno z nejlepších aut na našem trhu a snese plné srovnání s výrobky podobné kategorie SUV, vyrobenými ve světě. Některá auta světoznámých značek určitě Yeti i předčí - a to především jízdními vlastnostmi v terénu. Co se týče vnitřní multimediální výbavy, byl jsem nadmíru spokojen a má očekávání byla překonána. To se týká především zvuku vestavěného sound systému, který dokázal reprodukovat hudbu opravdu na špičkové úrovni i při maximálních hlasitostech (samozřejmě, že jsem při tom byl v autě sám).
Auto hodnotím jako vůz, který vás nenechá na holičkách, krásně jede, má příznivou spotřebu (pokud chcete a za tím účelem s ním jedete), je neskutečně pevný a pohyby volantu přesně převádí do pohybu vozu žádaným směrem. Nejsem sportovní nebo odborný novinář, abych zkoušel Yetiho na mezi jeho možností, ale jako běžný uživatel říkám: ano, tohle je auto, které bych si koupil! A hlavně: v této výbavě!
Ve článku byly použity fotografie Škoda Auto a autora článku
Zveřejněno: 29. 07. 2014
