Solární minielektrárna na balkoně
Jak jsem spatřil tento název článku, šel jsem po něm. Vše bylo zajímavé, ale nakonec to skončilo tak, jak jsem předpokládat. Rakouští ekologové totiž opět ukázali, že umějí jen dobře tlachat. Jistě si pamatujete na jejich výlety, kdy nám před elektrárnou Temelín stavěli na odiv své traktory a holínky, a tím nejen blokovali dopravu, ale snažili se přitom upozornit na to, že atomovou elektrárnu nikdo nepotřebuje.
A jestlipak víte, proč už tady dlouho nebyli? To proto, že rádi nakupují energii od nás a neptají přitom na to, odkud pochází. Zda z radioaktivního materiálu nebo z očouzených spalin. Prostě jejich ekologické žárovky potřebují svítit, stejně jako stroje na mletí potravy pro ně samotné i pro jejich dobytek a zemědělská zvířata. A tak dva tři roky se jim nedaří držet vodu v jejich vodních elektrárnách, to proto, že je jí málo. Málo prší, a když je horko, voda se zase - potvora - vypařuje.
A tak z Rakouska pochází hned několik vynálezů, které stojí opravdu za to. Tak třeba mini spádová elektrárna, která ale má takový výkon, že sotva rozžehne žárovku. A proto, když jsem viděl námět k úvaze, tedy solární minielektrárnku, zavětřil jsem a říkal jsem si, sláva, to by mohlo k něčemu být. Pak jsem si všiml odkazu, a… No, posuďte sami. Elektrárna vlastně ještě neexistuje, jde jen o výmysl jedné z firem, která ostřížím zrakem čeká, zda se najde někdo, kdo by si jejich zařízení koupil. A když jich bude dost, spustí pak výrobu.
Ehm.
Můj kamarád Miloš si koupil jeden solární panel a účinně s ním nabíjí baterii, kterou používá k otevírání vjezdových vrat. Pak si koupil ještě jeden - ale k tomu se dostanu.
První panel představuje vlastně takové šikovné využití solárního panelu. A pokud do jeho vrat nevjede vícero aut nebo nemusí Miloš víckrát na nákup, vše funguje. Pokud slunce svítí, dveře se mu otevírají samy. Když prší, otevřou se jednou - a Miloše vypustí do práce. Pak se otevřou podruhé a při zavírání už mají malý problém. Takže Miloš zdůvodňuje doma docela šikovně, že už dneska nikam nepojede. Musel by totiž přinést jinou baterii a připojit ji k systému automatického otevírání dveří, protože jinak se ven nedostane. To je oficiální verze pro jeho manželku, protože Miloš to řeší jinak. Má to ale Miloš vymyšlené, protože připojí vždy k akumulátoru, který dveře otevírá, silné kabely od autobaterie - a vypustí se ven, když není jeho baterie dostatečně nabitá.
Touto historkou chci jen říci, že fotovoltaika se hodí i ke hraní a ke zkoušení toho, co s ní lze dělat - i když existují řešení od profesionálních firem, která po montáži solárních panelů na střechu otočenou směrem na jih dokážou tu a tam něco - podotýkám smysluplně - ušetřit.
Pojďme se ale podívat na to, co přilákalo mě a nyní i vás k přečtení tohoto článku - k minielektrárně na balkon.
Tvoří ji fotovoltaický panel vysoký 138 centimetrů a široký necelý metr, který se dá jednoduše postavit na balkón či na terasu. A pomocí měniče převádějícího stejnosměrný proud na proud střídavý může přes zásuvku zásobovat domácnost.
Její uvedení na trh chystá firma Oekostrom, jeden z rakouských dodavatelů „zeleného proudu". Důležité je, aby byl balkon obrácen na jih. „Z přibližně dvou milionů rakouských domácností je takových asi polovina," tvrdí Lukas Stühlinger, šéf zmíněné firmy. Výkon balkonové solární minielektrárny není ovšem žádný zázrak.
Za optimálních podmínek vygeneruje maximálně 150 wattů. Což například stačí na udržení veškerých domácích spotřebičů - jak píše Lukas - v pohotovostním režimu (stand-by). Nebo k přípravě snídaně pro dvě osoby, či k vyprání jedné náplně v pračce, říká dále Lukas. Chtěl bych vidět, jak 150W zdroj ohřívá topné těleso v pračce - to mívá totiž příkon minimálně 2000 Wattů, však víte, že musíte mít jištění zásuvky pro pračku na 16 A, a to je nějakých 3680 wattů. Takže Lukas asi neumí počítat. Anebo možná pere za svitu slunce ve studené vodě…
Chtěl bych rovněž vidět, jak si Lukas vytváří snídani, když ráno vstává - pokud jeho skvělý vynález dává 150 wattů, pak to musí být až v poledne, a Lukas si tedy dokáže přispat, aby si pak zhruba třičtvrtě hodiny ekologicky okřál litr vody ve varné konvici. Možná mu to jde ještě rychleji, protože vodu hřeje i hřejivý pocit u srdce Lukase, který takto bojuje za ekologii a krásné životní prostředí.
Fotovoltaické zařízení na slunném balkónu může vyrobit kolem 150 kilowatthodin elektřiny ročně, a ušetřit tak rodinnému rozpočtu (taky ročně) 30 až 50 eur. To jistě není mnoho, ale Lukas Stühlinger je přesvědčen, že minielektrárna půjde na odbyt. „Mnoho lidí touží po energetické nezávislosti a jistotě," tvrdí Stühlinger. Lukas je skvělý, protože - pokud si pamatujete, loni na jaře a začátkem léta jsme se setkali s devadesáti dny, kde zpoza mraků slunce nevylezlo déle než na několik minut. Nevím tedy, o jaké nezávislosti Lukas hovoří.
Přesto jsem tento blábol dočetl až do konce.
Lukasova firma zatím zkouší několik prototypů a výrobu zahájí, bude-li mít alespoň tisíc objednávek. Předpokládá se, že do prodeje půjdou během půl roku a budou stát „baťovských" 499 eur. To je 13 a půl tisíce korun, jen abyste věděli. To znamená, že vynaložené peníze se v průměru vrátí za 12-15 let. To odpovídá při běžné ceně osm korun za kilowatthodinu návratnosti kolem 11,5 roku i u nás.
Obyvatelé městských bytů v Rakousku nemohou jen tak instalovat fotovoltaiku na střechu domu. Brání tomu spletité předpisy, podle nichž musejí s instalací takového zařízení souhlasit všichni nájemníci či členové společenství vlastníků. Pokud solární panely instaluje na svůj náklad majitel domu, stejně podle zákona nesmí elektřinu svým nájemníkům prodávat, protože nedostane licenci. Proud ale může lidem v domě „darovat".
Uf. A to je všechno ze zprávy, kterou jsem obdržel.
Jsem rád, že jste dočetli až sem - protože takovou věc, jakou bude Lukas prodávat v Rakousku, si rozhodně nekupujte. 150 W výkonu není nijak převratná hodnota a to ještě toto maximum platí pro polední sluneční záření (tedy, vlastně - díky letnímu času je to až ve 13 hodin). Pak výkon elektrárny rapidně klesá. A mít na malém balkoně fotovoltaickou desku o ploše skoro 1,5 metru čtverečního plus změť kabelů - to taky není žádná věc, která by těšila - především vaši manželku, která dokáže ušetřený ekvivalent 499 eur rozfofrovat za jedno odpoledne.
Závěr a ponaučení tedy zní: ano, zkoušet to můžete, ale nikam to nevede. I když se mi Miloš přiznal, že jeho druhá fotovoltaická deska dokáže při 120 wattech (Miloš má slabší, než jeho rakouský kolega Lukas) dobíjet mobil. Problém ale je, že když svítí sluníčko, Miloš je v práci. A tak Miloš dobíjí nešjen autobaterii, která mu pak otevírá vrata, ale jeho druhý panel pak dobíjí druhou autobaterii na balkóně a z ní Miloš dobíjí tablet i chytrý mobil. Přes noc.
Ale i Miloš se cítí jako průkopník. Jeho tablet a mobil jsou totiž poháněné zelenou energií.
Vy ale zvažte, zda do něčeho takového vůbec půjdete. Mnou popsaná řešení jsou spíše určena jako hračka, takový novodobý Merkur (pokud víte, co to bylo), pro pokusy s jímáním energie a jejím následným uvolňováním.
A ještě na něco Miloš za ty dva roky přišel. Za dva roky mu totiž klesla účinnost jeho v Číně velmi levně vyrobených panelů na 90 % původní hodnoty. Jeho panely totiž slepnou. Takže dneska už mu nedává ani jeden z nich 120 wattů, ale jen 108 W.
I to ale Milošovi stačí. Miloše si vážím, protože je to chlap, co zkouší různá řešení. Co je ale Lukas, nevím. A tak, možná až letos pojedete do Rakouska, vedle na jih orientovaných parabol pro příjek satelitního signálu přibude na mnohých balkonech či lodžiích ještě černá deska „Made in Lukas", kterou si budou Rakušáci ohřívat mléko, čaj, kávu, prát si ponožky ve studené vodě a ještě k tomu si i jódlovat spolu s aktivními reproduktory, připojenými k panelu. Jen aby, sakra, svítilo sluníčko…
Chci poděkovat firmě Neosola za poskytnutí obrázku solárního panelu, který je pouze informativního charakteru a nemá žádnou spojitost se solárním panelem Lukáše ani Miloše. A, prosím, berte tento článek jako spíše tentokrát oddechový materiál.
Zveřejněno: 22. 06. 2015
