Umělá inteligence napsala divadelní hru. V pátek ji uvede Švandovo divadlo

Již tento pátek 26. února od 19:00 se ve Švandově divadle uskuteční unikátní akce. Po 100 letech od premiéry hry R.U.R. Karla Čapka zde uvedou hru s názvem AI: Když robot píše hru. Scénář je sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí a vypráví o radostech i strastech každodenního života z pohledu robota.

Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční online prostřednictvím živého přenosu na webových stránkách www.theaitre.com. Představení se odehraje česky s titulky tlumočenými do angličtiny. Součástí inscenace bude i debata s odborníky. Ti se spolu s divadelníky pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.

„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU.  Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová a nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.

Práce na „scénáři“ byla svěřena počítači, jenž pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem i strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi Malého prince.

Počítač jako dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.

A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.

 

Zveřejněno: 24. 02. 2021