Nastal čas pro NAS

Digitální koncept domácnosti s sebou nese i nové postupy, které se dříve nevyužívaly a které mají sloužit k tomu, aby obyvatel takového digitálního domu měl vše při ruce. Digitální televize umožňují přehrávat nejen signál pozemního vysílání, satelitní a kabelový, ale i signál šířený pomocí internetu. Zdroj multimediálního signálu může ležet kdesi v rozlehlých hlubinách internetu - anebo může být uložen v domácím serveru, na který mají všichni obyvatelé přístup a jeho obsah je možné „vytáhnout" si například do zmíněné televize nebo jej dostat třeba do chytrého mobilního telefonu - smartphonu. Tento domácí server, připojený k domácí síti se nazývá NAS, a o něm bude několik článků.

Nejprve, co tato zkratka znamená: NAS značí Network Attached Storage neboli server připojení k síti. Hm. To asi není dobrý začátek článku pro příznivce digitální domácnosti. Takže znovu a jinak.

Ukládání dat v domácnosti

Vaše data naléváte do pevného disku svého počítače, a i když pevné disky rostou do kapacity obrovským tempem při současných poklesech cen - loni jsme se dostali přes jeden terabajt kapacity, je to stále málo. Největším žroutem místa na pevném disku jsou především videa ve vysokém rozlišení. Zatímco nedávno se ještě film vešel na jeden disk DVD s kapacitou 4,7 GB nebo, v případě delšího nebo kvalitněji připraveného filmu, to bylo na dvojvrstvém DVD celkem až 9,4 GB, dnes se filmy ve vysokém rozlišení klidně rozplácnou na Blu-ray disku s kapacitou 25 GB. I víc, v případě dvojvrstvé verze disku.

Ale nejsou to jen filmy, které užírají kapacitu vašich pevných disků. Jsou to i fotografie, které s růstem rozlišení snímacího čipu zabírají na disku stále více místa. Tak například jeden snímek z digitálního fotoaparátu Canon 500D s rozlišením snímacího čipu 15,1 MPix (megapixelu), obsadí na disku zhruba pět megabajtů. Pokud ho uložíte ve formátu JPG. Pokud byste ale použili bezkompresní formát RAW, je to pro jeden snímek až 4x víc. Tedy 20 MB na jeden snímek, který pak ale můžete - bez jakékoli ztráty kvality, na rozdíl od JPG - upravovat, jak si přejete.

Dále tu máme dokumenty PDF, dokumenty s obrázky, prezentace, prostě z toho všeho plyne jedna stará známá věc. Když máte volnou kapacitu na disku, zvyknete si na to velmi rychle a brzy ho zaplníte. Každý pevný disk je po velmi krátké době malý.

Data mimo počítač

Problém můžete řešit například připojením externího pevného disku, kam odkládáte do archívu soubory, které momentálně - teď hned - nepotřebujete a tak si je prostě uklidíte.

To bychom ale nesměli být v digitální domácnosti, abychom se na celou věc nepodívali komplexněji. Televizory umožňují přehrávat obsah internetu nebo díky technologii DLNA obecně multimediální obsah na domácí síti. Kromě toho pomocí standardu DLNA spolu mohou komunikovat počítače, notebooky, netbooky, herní konzole, přehrávače DVD nebo Blu-ray, prostě je toho hodně.

Malá domácí síť

Pokud jste četli pozorně, setkali jste se v předchozím odstavci s pojmem malá domácí síť. To je věc, která hýbe světem, protože díky tomu si zařízení do sítě připojená, mohou mezi sebou vyměňovat data. Malým domácím sítím pro neznalce se budu v budoucnosti podrobněji věnovat, ale snad v tento okamžik chápete, o co jde.

Malá domácí síť je prostředníkem pro výměnu dat mezi zařízeními, v síti připojenými. Samozřejmě, můžete data vyměňovat i přímo, například pomocí propojovacího kabelu, pomocí technologie bluetooth nebo nepřímo pomocí třeba USB paměťového média. Nebo vypálením dat na DVD nebo Blu-ray a jejich přehráním do jiného zařízení v domácnosti. Jak vidíte, vypsaný seznam se pohybuje v rychlosti od nejrychlejších a nejméně komplikovaných postupů (síť) až k těm sice také spolehlivým, ale náročným na čas (vypalování DVD a Blu-ray disků). A na to dnes už nemáme čas.

Malá domácí síť, a teď snad neprozradím nic nezajímavého, může být realizována jako drátová (možná jste slyšeli o ethernetové síti) nebo bezdrátově, pomocí technologie Wi-Fi. Její standard dospěl do stádia 802.11n, což je momentálně nejrychlejší možnost výměny dat mezi zařízeními na síti v oblasti bezdrátového domácího připojení. Samozřejmě, že při připojení k internetu jste pak limitováni rychlostí připojení k vašemu operátorovi internetového připojení., to bývá mnohem pomalejší, než komunikace pomocí Wi-Fi mezi modemem nebo směrovačem a počítači v domácnosti.

Jak je to s multimédii

A teď zase zpět. I televizory nových modelových řad už od předloňského roku využívají možnosti být připojeny k malé domácí síti i prostřednictvím Wi-Fi, tedy bezdrátově. Mohou být připojeny i kabelem přes ethernetovou zásuvku. V každém případě mohou ale přehrávat obsah, který je jim na síti dostupný.

K tomu, aby to všechno fungovalo, musí zařízení na síti (nebo spíše měla by) splňovat certifikaci DLNA pro přenos dat multimediálních dat mezi sebou.

A tady jsme u jádra pudla.

Pokud budete chtít na televizi přehrávat třeba film, uložený v notebooku, zatíží to váš počítač někdy tak dokonale, že nejste na něm schopni řádně pracovat. A proto chytří hoši vymysleli NAS, síťový disk, připojený přímo do malé domácí počítačové sítě.

Konečně tedy nastal čas NAS

V tento okamžik - a na úvod, protože budou následovat další články, věnované tomuto tématu - si řekněme, že NAS je vlastně taky počítač, vybavený operačním systémem, který má v sobě rovněž procesor. Do malé domácí sítě se připojuje prostřednictvím kabelu a to přímo k routeru neboli směrovači nebo směrovači s ADSL modemem či ke směrovači, připojenému na kabelový modem - podle toho, jak máte do domácnosti zaveden internet a jaká je topologie (rozložení) vaší domácí sítě.

NAS se stará o ukládání dat. V tento okamžik, abych na to nemusel dál myslet, vám ještě sdělím, že NAS může mít i funkci tiskového serveru, takže k němu můžete připojit tiskárnu a pak tisknout ze všech zařízení, která tisk nabízejí, na jedné síťové tiskárně. Což má taky své výhody (například jste-li otec rodiny, musíte doplňovat papír jen v jedné tiskárně a kupovat toner nebo barevné patrony jen do jedné tiskárny, takže si po několika nákupech zapamatujete i označení tiskárny).

Takže jednu výhodu NAS už znáte.

A teď ty další. Toto zařízení se většinou jednoduše, až středně složitě, z pohledu běžného uživatele, připojí kabelem k síti a můžete na ně odkládat nebo ukládat data. Má to jednu velkou výhodu. Data jsou pak přístupná každému, komu dáte svolení, že se k nim může dostat. Taky třeba synkovi můžete dovolit ukládat data do předem vymezeného prostoru, můžete nastavit dokonce i limit, jaký mu povolíte, aby vám za dva dny neobsadil NAS staženými filmy z internetu. Podobně dceři, manželce, babičce i dědovi, kteří jsou součástí domácí sítě. I sobě si můžete vyhradit kus kapacity NAS - třeba ke studijním filmům, které seženete od známých. Můžete nastavit i zabezpečení, to znamená, kdo kam může chodit, co může vidět, kam může odkládat data. K NAS jsou většinou dodávány velmi slušně a srozumitelně ovladatelné programy, pomocí nichž tohle všechno snadno nastavíte.

K NASu můžete prostřednictvím síťových protokolů přistupovat i „zvenčí" domácí sítě, tedy například se ke svým datům uloženým na NAS můžete připojit z práce.

NAS je vynikající zařízení pro ukládání dat i pro práci ve skupinách - to má sice s digitální domácností málo společného, protože tady už jde o vrcholovou práci a ne o zábavu, ale můžete například vyrábět webové stránky tak, že nasdílíte přístup zvenčí autorům, korektorce, grafikovi, webmasterovi, kteří pak si pak postupně berou data, zpracují je a pak zase uloží - třeba podle předem dohodnutého klíče. Takže NAS může být kromě toho, že je multimediálním centrem, i centrem pro vaše malé domácí podnikání.

Ale my jsme tady kvůli zábavě. Takže NAS je centrem multimediálního dění ve vaší domácnosti. Můžete na něj ukládat multimediální soubory, které pak můžete přehrávat díky technologicky nabušeným televizorům dneška, aniž by byl „obtěžován" váš počítač.

NASy se dělí do několika skupin. O tom ale zase příště. Dnes vám ještě řekneme jen tolik, že NAS může mít v sobě umístěn jeden nebo více disků pevných disků a ukládání na ně může být takové, že se použije součet kapacit obou disků (ovšem bez zvýšené bezpečnosti a ochrany dat). Nebo NAS můžete nastavit tak, aby data ukládal redundantně, což značí, že v případě poruchy jednoho z disků se data dají „vydolovat" z disků zbývajících. Celková kapacita NAS je pak dána kapacitou nejmenšího použitého disku (doporučuje se proto používat disky o shodné kapacitě) v případě dvoudiskového NAS serveru a při použití RAID 1 - tedy zapisování stejného obsahu postupně na oba disky, „dublováním" dat.

A o tom, jaké disky NAS jsou a jak se s nimi pracuje, jak se připojují, o tom vám povíme zase příště.

Zveřejněno: 14. 11. 2010