Proč cloud a jak cloud řeší My Cloud od WD

Tentokrát se podíváme na cloudové řešení pro domácnosti. Nebo jinak, jde o NAS, tedy síťový disk, připojitelný k malé domácí síti. Na přetřesu je tentokrát zařízení společnosti WD s názvem WD My Cloud s kapacitou 3 TB. Začneme ale malou úvahou o tom, k čemu a proč takové zařízení slouží.

Pokud nějak chcete řešit otázku sdílení dat, jak už asi víte, máte několik možností. Tak třeba v domácí síti můžete nechat svůj počítač připojit se k malé domácí síti a v ní sdílet data. Takže třeba pak můžete na chytré televizi spouštět videa (obecně multimédia), která máte uložená na pevném disku počítače. Má to malou nevýhodu. Abyste si takové video mohli spustit, musí být váš počítač zapnutý a po čas promítání filmu vás počítač pracuje jako server, což se u nepříliš výkonných přístrojů může projevovat tak, že pokud na počítači pracujete, občas je vaše práce přerušována malými výpadky, bránícími plynulé práci. A naopak na televizoru, pokud se zase pustíte do nějaké složitější práce na počítači, se bude video trhat.

A to nemluvím o tom, že vás počítač je notebook a že si jej odnesete pryč, mimo dosah malé domácí sítě (vlastně intranetu). Pak zájemci o sledování třeba báječného filmu Man in Black 2 utřou nos, protože vy je máte s sebou v notebooku, který leží na hotelovém pokoji. To samé se stane, když stolní počítač vypnete.

NAS je řešením

I proto vlastně vznikla síťová úložiště typu NAS, která připojíte ke směrovači, přes který se žene veškerý provoz vaší malé domácí sítě. Jsou to autonomní zařízení, využitelná jako multimediální úložiště i jako centrum ukládání dat celé rodiny, ale mohou sloužit i jako zálohovací zařízení. Jejich výhoda - třeba ve srovnání s externími pevnými disky - je zřejmá. Běží si naprosto nezávisle a data z nich máte k dispozici kdykoli to potřebujete.  


Poznámka:
Abych dokončil myšlenku, pokud jste dříve používali externí pevné disky, jejich dosah byl značně omezený - museli jste je připojit k počítači přes USB a mohli jste jejich obsah přes počítač, který byl součástí malé domácí sítě zpřístupnit i ostatním. Tím jste se ale dostali do situace, kterou jsme již popsali, aby data byla transparentní, museli jste mít zapnutý počítač, který data dokázal transportovat do sítě a nabídnout je i jiným uživatelům. Z toho důvodu se externí úložiště stala spíše společníky například televizních set-top boxů, které umožňují nahrávání. Nahrávané programy se tedy ukládaly v externím paměťovém médiu. Ale s příchodem chytrých směrovačů, kde bylo možné připojit i externí paměťové úložiště, jste mohli nabídnout obsah takového disku všem účastníkům malé domácí sítě. Je to takové možná obdoba NASu.

NAS jako cloud

Pokud jste připojili ke směrovači NAS, bylo možné za pomoci dostupných prostředků najít jeho IP adresu a pak jej sdílet. Za tím účelem výrobci dodávají programy pro zpřístupnění takového NAS (u WD je to například WD Quick View), které vlastně najdou disk v domácí síti a zpřístupní ho jako další logický disk ve vašem domácím prostředí. Zároveň ale existují programy, které dokážou takové NAS řídit, nastavovat a upravovat. U WD se to děje přes webové rozhraní, u Synology je k tomu určen program Disk Station.

To ale stále hovoříme o dostupnosti dat v jedné lokální - malé domácí síti. Jak šel čas, výrobci zvyšovali funkčnost svých zařízení a tak například WD přišlo s programem My Cloud, který přistupuje k NAS nejen v malé domácí síti, ale po nastavení NAS jako zařízení „viditelného i zvenčí", ze sítě WAN, tedy z internetu, se rázem stává váš malý NAS velkým účastníkem celosvětového dění. A protože aplikace MyCloud existuje pro různé softwarové platformy, například pro Android i iOS, můžete lovit domácí data z domácího cloudu. Odborně se tomu říká „Privátní cloud" a to znamená, že všechny nástroje jsou vaše, vy si za ně zodpovídáte a máte data uložená v zařízení, která máte na dosah. Tak tomu bylo ještě nedávno u zařízení WD nazývaných My Book Live. Pak ale přišel přerod a WD povýšila dostupné softwarové nástroje tak, aby zahrnuly i úložiště obecně dostupná každému - tedy úložiště veřejná. Typickým příkladem byl Dropbox, který se u WD objevil jako první.

Výhoda je zřejmá. Na jednom počítači máte současně dostupné privátní cloudové prostředky (svůj NAS připojený kousek vedle vás kabelem ke směrovači - i když WD už má i disk, připojitelný přes Wi-Fi, ten vám představíme hned, jak to bude možné), ale i cloud veřejný (myšleno Dropbox). A to vše z jedná aplikace, pokud to tak chcete mít. A protože se společnost WD dohodla s Dropboxem, každý si mohl k základní výměře zadarmo přikoupit za měsíční nebo roční příplatek další prostor na Dropboxu.

Úvaha


Ono totiž dojdete snadno jednou k tomu, proč vůbec uvažovat o veřejném cloudu. Je to snadné. Data jsou totiž umístěna někde jinde, mimo váš domov. A to je velmi důležité vědět. A proč na to upozorňuji?

Protože vám třeba může vypadnout napájení, prostě „nepůjde proud". V celém domě. Copak o to, notebook vám bude pracovat i nadále na baterie, než se vybijí, ale směrovač a NAS, které jsou připojeny k napájecí síti? Pracovat přestanou.

Copak o to, můžete si pořídit UPS, neboli záložní zdroj napájení, který tato zařízení udrží rovněž chvíli v provozu a přinejmenším dokáže - pokud si to nastavíte - třeba vypnout NAS regulérním způsobem, uzavřít v něm všechny otevřená vlákna, takže po „nahození proudu" budete mít na 99,9 % NAS v pořádku a můžete jet dál. Co ale když „proud vypadne" přesně v okamžiku, kdy NAS zapisuje nějaká data fyzicky na pevný disk, který je centrem všech vědomostí, na NAS ukládaný? Jste v loji. A celou dobu, než se dodávka elektrické energie obnoví (někdy nebo spíše dost často to bývá i na několikrát), jste v nejistotě, zda jste o data nepřišli tím, že právě v okamžiku výpadku elektrické energie nebyla prováděna nějaká činnost, vedoucí ke smrtelnému ohrožení ukládaných dat na disk.

Ano, máte pravdu, systém NAS se sám po restartu pokusí data obnovit, u vícediskových přístrojů, zapojených v polích RAID se zvýšenou redundancí to nemusí být problém, ale pokud máte jednodiskový NAS? Nevíte, jak to dopadlo. A sami víte, že pokud se něco může pokazit, pokazí se to - podle všeobecně platného zákona schválnosti.

Proto se objevil u WD nejprve Dropbox. Abyste si totiž svá data mohli zálohovat „ještě někam jinam". Může se totiž stát, že třeba vyhoříte, a pak přijdete nejen o počítač, data v počítači, ale i o data ve vašem NAS, pokud je NAS uložen ve stejném domě. Takže i když NAS používáte jako záložní zařízení, pokud není fyzicky umístěno jinde (nebo alespoň v jiné místnosti, než máte počítač), je to vlastně z důvodu nějaké nenadálé příčiny (požár, vytopení) dost na nic.

A - i když si můžete myslet cokoli o tom, že vaše data někdo může sledovat - uklidněte se, data můžete šifrovat, abyste uchránili jejich obsah před Velkým bratrem. Jakmile jste se totiž jednou připojili k internetu, zapomeňte na všechny výkřiky o tom, že chcete bránit svou identitu a tak podobně. Nic takového neexistuje, existují sledovací programy, které o vás vědí všechno. Ale to sem snad ani nepatří. Vy si jen buďte vědomi toho, že veřejné úložiště ukládá data cíleně na několik fyzicky oddělených míst a pokud vám to bude stačit, nemělo by dojít k jejich ztransparentnění, tedy jinak - nikdo by je neměl dát dohromady jako celek. Tak to přijměte a raději dál o tom neuvažujte, pro vás jsou prostě data bezpečná i na cloudu.

Proč vlastně cloud?


Otázkou zůstává, proč v době, kdy kapacity pevných disků rostou rychlostí, která jakoby ztratila zábrany, vlastně potřebujeme cloud? Z vlastní zkušenosti vám odpovím takto: protože nevíte kdy a kde budete data potřebovat.

Můžete je samozřejmě mít uložena na pevném disku počítače. Tam jsou ale nedostupná v okamžiku, kdy:

> počítač vypnete,

> od zapnutého počítače se vzdálíte a ten není přístupný zvenčí (mimo malou domácí síť neboli intranet směrem ven do sítí WAN neboli obecně internetu).

Typickým příkladem budiž třeba PDF soubory časopisů, které jsem vyráběl. Měl jsem je uložené doma, a když za mnou někdo přišel v práci, že je potřebuje, řekl jsem mu, že mu je přinesu na flešce zítra (pokud nezapomenu) nebo mu je pošlu e-mailem (pokud mu nastavení jeho poštovní schránky dovolí vůbec přijmout e-mail s přílohou nad 10 MB, což v mnoha podnicích nejde, kde limit bývá 6, 8 nebo 10 megabajtů) nebo mu je pošlu třeba přes úschovnu (pokud mu ale firemní politika dovolí takový soubor stáhnout z veřejného úložiště tohoto typu, protože některé firewally v některých podnicích berou takového systémy jako nebezpečné). Tak - a babo raď! To víte, že vyhrál kabelový přenos - data uložená na flešce a v kabele byla přinesena druhý den zájemci o ně.

Hohó, a tohle v době internetu, informací o událostech šířících se rychleji, než vlastně vůbec udály?

Ano, tady má cloud své neotřesitelné zdůvodnění existence. Data uložena na veřejném úložišti nebo na úložišti privátním jsou dostupné kdekoli a kdykoli a z kteréhokoli zařízení (většinou). Pokud to chcete tak mít.

Důvodem existence cloudu a ukládání dat na něj je stálá neomezená dostupnost dat. Tvořím-li článek, budu na něm provádět opravy například na cestě vlakem v zařízení tablet PC (2v1) nebo se něj podívám na ulici na lavičce na tabletu nebo na smartphonu - nikdy nevím, kdy na mě přijde Můza, a něco budu chtít doplnit. Proto používám třeba Office 365 od Microsoftu a soubory si ukládám na úložiště Microsoftu OneDrive.

A to jsme vlastně konečně u My Cloud

Společnost WD přišla v tomto roce s úložnými zařízeními My Cloud, které vybavila takovou podporou, že k nim můžete přistupovat odkudkoli a z jakéhokoli zařízení. A navíc - můžete si vybrat dokonce i to, kam budete data směrovat. V aplikaci MyCloud se totiž sdružily všechny cloudy, které máte dostupné a které používáte. Svůj privátní cloud, postavený na WD My Cloud, Dropbox, přidat ale můžete i OneDrive, Google Disk a mnoho dalších veřejných úložišť, o kterých si myslíte, že je využijete a která splňují vaši představu o tom, jak se dokážou starat o vaše data (například smazaná data po určitou dobu leží v sektoru smazané, než jsou skutečně fyzicky odstraněna, takže je můžete po určitou dobu obnovit - za příplatek to bývá většinou po delší dobu, než nabízejí tyto úložiště v režimu zadarmo).


Takže My Cloud není úplně nové zařízení, je to prostě zařízení, které se na trhu objevilo v době, kdy mělo přijít a nabídnout služby, které lidé čekali. Úpravy pro snazší zavedení zařízení, které mohou vzdáleně přistupovat k vašemu NAS, prošly i ovládací programy WD. Dost jasně jsme si to demonstrovali na příkladu úložiště NAS typu EX2, o kterém jsme tu psali nedávno.

My Cloud, 3 TB

Na závěr tohoto trochu teoreticky zaměřeného článku ještě o testovaném tříterabajtovém zařízení WD My Cloud. Na rozdíl od nedávno testovaného EX2 stejné firmy, který je určen především pro menší společnosti a firmy, protože jako novinku u WD (ale u Synology už dlouhou dobu používanou) přináší možnost instalace a spouštění aplikací, napsaných přímo pro úložiště NAS (například obsluhu síťových IP kamer), tento NAS My Cloud je určen spíše pro běžného uživatele. A protože obsahuje jen jeden disk, je nasnadě, že pro toho, kdo si takové zařízení koupí, je důležitý právě název My Cloud.

Je to zařízení, které připojíte ke směrovači, k napájecí síti a zadáte do prohlížeče webovou adresu, kterou máte v Quick step manuálu. Nic víc. Pak si spustíte stahování instalačního balíku, chvíli počkáte, až se vám stáhne, a pak spustíte jeho instalaci. Výsledkem je několik programů jako zmíněný WD Quick View, který vám zpřístupní obsah NAS a Ovládací panel úložiště, což je vlastně jen odkaz na webovou adresu, kde se vám (mimo jiné také z cloudu) spustí program pro obsluhu tohoto úložiště.

Poznámka: My Cloud můžete samozřejmě připojit i k síťové zásuvce RJ-45 vašeho počítače, pak bude plnit většinu funkcí - kromě možnosti sdílení dat mimo vaši malou domácí síť. Data budou dokonce dostupná jen na počítači, ke kterému tento NAS připojíte.

A vše ostatní už znáte. Po startu ovládacího panelu si stanovíte administrátora, který bude přidávat nejprve uživatele, těm posléze nastaví uživatelská práva skupinová nebo práva pro jednotlivce. Uživatelé Applu zajásají, protože tento NAS je připraven pro Time Machine Backup, tedy pro automatické zálohování, které je součástí operačního systému MacOS.

Jsou tu vytvořeny společně dostupné (sdílené) prostory pro hudbu, videa a obrázky, a také prázdný adresář SmartWare, ve kterém dříve WD distribuovalo systémové programy pro správu a údržbu úložiště a po jejichž nainstalování jste si stejně museli nahrát opravené aktuální verze - zřejmě z důvodů úspory času a prostředků a z důvodů zpětné kompatibility je tento adresář nyní prázdný a vy si ho ale můžete naplnit sami z adresy, na které jste našli instalační programy pro WD My Cloud. Z této adresy si můžete pak stáhnout i další programy pro zálohování počítače, ale i aplikace MyCloud pro notebooky a chytré telefony. Ty ostatně můžete stáhnout z Quick step příručky, kde jsou jejich zdrojové adresy pro usnadnění a urychlení zadány formou QR kódů.

Při nastavování uživatelských práv pak rovnou určujete, kdo kam smí, ale kdo rovněž smí - a z jakého zařízení - přistupovat na tento NAS. A o tom to vlastně celé je. Vytvoření privátního cloudu pro vámi používané zařízení a zařízení vašich blízkých. Před tím si ale budete muset nainstalovat z Google Play nebo iTunes aplikaci MyCloud - pokud jste si ji už nenainstalovali z cesty zakódované v QR kódu, kde po vygenerování přístupových práv zadáte do určité doby na vzdáleném zařízení (z pohledu NAS serveru, tedy například na tabletu nebo mobilu) čtyřmístný kód, po jehož potvrzení se vám váš domácí NAS stane cloudovým privátním serverem s možností přístupu tam, kde vám to administrátor NAS povolil.

Pokud budete chtít, na MyCloud na mobilním zařízení si pak přidáte všechny cloudová úložiště, co používáte (Dropbox, OneDrive, Google Disk aj.) a tím pádem se vám tato snadno použitelná aplikace stane centrem všeho dění na cloudu. I když Android není příliš dobrý v práci se soubory, přesto pomocí této aplikace můžete snadno přesouvat nebo kopírovat soubory z mobilních zařízení na NAS a naopak. Nebo je používat - třeba si na dálku přehrávat video, uložené doma v NASce.

Nastavíte si i DLNA a iTunes server pro zasílání a sdílení multimédií po malé domácí síti.

První, co však udělejte, je, že v Settings (Nastavení) jděte na Language (Jazyk) a tam vyberte češtinu, pokud vám to vyhovuje raději, než angličtina. Tím totiž získáte i nápovědu v češtině, a hodně dobrou a srozumitelnou nápovědu, ze které je vidět, že si ve WD s lokalizací dali práci.

Závěrem

Náš závěr je takový: WD My Cloud, 3 TB běželo v ostrém provozu tři měsíce a to bez jediné chyby nebo pochybení. Přístup zvenčí na tento NAS není problém, stejně jako aktivity prováděné v malé domácí síti - například přehrávání videí na chytré televizi. Osobně bych ale dnes do takového zařízení už nešel, šel bych spíše do dvoudiskové verze, která umožní ukládat data paralelně (RAID 1) pro případ nehody jednoho disku.

Výtečné jsou zálohovací programy WD, které si můžete stáhnout z webu výrobce, jež vám rovnou nabízejí, kam chcete zálohy provádět, zda do NAS nebo na vzdálené úložiště typu Dropbox. Tento program rovněž dovoluje provádět automatické zálohování v určený a předem nastavený den a hodinu - a to i opakovaně. Navíc si můžete vybrat to, co chcete zálohovat, zda celé disky nebo jen vybranou jejich část (určité adresáře). Samozřejmostí je i volba, zda budete provádět celé zálohování (s možností zvolit, kolik předchozích záloh bude vždy zachováno) nebo inkrementální (přírůstkové), které sice šetří místo, ale při případné obnově disku trvá dlouho - protože se musí nahrát původní soubory a pak nechat projet všechny přírůstkové soubory (tedy ty, které jste přidali, upravili, zároveň se musí respektovat skutečnost, že některé soubory a adresáře mohly být během doby, po kterou zálohujete, vymazány).

Z hlediska laika oceňuje nový vzhled ovládacích programů na webu, které jsem si ale pochvaloval už při testování WD EX2 a důsledně a bez chyb provedenou lokalizaci do češtiny, které porozumí i počítači a technikou nepolíbený uživatel.


S výhodou rovněž využijete USB 3.0, které najdete na zadní stěně NAS. To, co s ním budete provádět, je zcela na vás. Pokud sem třeba připojíte paměťovou flešku, do patřičného adresáře NAS se vám provede její záloha s datem a časem vzniku této kopie. To se vám může hodit i tehdy, pokud k NAS připojíte fotoaparát, kdy připojením fotoaparátu uložíte celý obsah paměťové karty s obrázky - tu pak můžete vymazat a fotit dál - fotky můžete navíc ihned zpřístupnit zvoleným lidem a jejich zařízením. To v případě, že USM máte nastaven pro automatické zálohování připojeného zařízení. Můžete sem také napevno připojit další externí disk a tím tak zvýšit dostupnou síťovou kapacitu NAS.

Je to jasné, lze to krásně shrnout: žádný problém, vysoká užitná hodnota.


Hodnocení DigitálníDomácnosti.cz:
výborný.

Ještě nakonec cena, která se pohybuje pod 4.000 Kč za model s 3TB diskem.

Zveřejněno: 30. 11. 2014