Logo DigitálníDomácnost.cz

Přeskočit na navigaci

Aktuálně Domluvte si návštěvu digitální domácnosti na Praze 4. Volejte na 603525050.

Slepé uličky HDTV

Vydáno: 31. 10. 2010  |  Aktualizováno: 29. 11. 2010   |  Počet zobrazení: 6781

Autor:  Milan Loucký   |   Zdroj: DigitálníDomácnost.cz

Televizor s High Definition přijímáme už jako naprostou samozřejmost. V poslední době se na trhu prosadily v podstatě jen dva systémy - plazmová a LCD technologie. Jaké systémy a s jakým výsledkem se jim ale snažily na trhu konkurovat a jak vlastně dopadly?

OLED TV Sony XEL-1

OLED TV Sony XEL-1


Před několika lety se hodně hovořilo o dvou systémech. O SED a OLED. Prvně jmenovaný je spojen s firmami Canon a Toshiba a OLED pak s LG, Samsung a Sony. SED jako takový vychází z principu klasické televize se skleněnou obrazovkou, podobně jako FED. Jak vlastně všechny tyto systémy skončily?

SED

Ještě koncem roku 2008 se společnost Canon, jako osamělý běžec, věnovala technologii SED - Surface - conduction Electron - emitted Display. Podle informací agentury Reuters ale Canon ukončil veškeré práce na tomto velmi zajímavém systému, na kterém od počátku spolupracoval velmi úzce s firmou Toshiba. Podle oznámení firmy Canon nebyl schopen snížit náklady na výrobu panelů této technologie, ačkoli byl držitelem mnoha patentů v této oblasti.

Slibně vypadající prototypy panelů a televizorů SED od Canonu ještě v roce 2005 budily oprávněný zájem lidí i konkurence o novou technologii.

Ještě na letošní výstavě spotřební techniky CES 2010 v Las Vegas Canon předváděl prototypy SED televizorů, ale bylo to pro ně, jak se zdá, poslední zvonění. Dalším důvodem k tomu, aby Canon stáhl ocas a vycouval z dalších prací na této vynikající technologii, byly nečekaně strmé pády cen na trhu plochých LCD panelů. Svou roli zde určitě sehrál i Samsung se svými LED televizory, které jsou ale vlastně stále LCD s LED podsvícením. Ty právě Samsung dotáhl do takového stavu, že technologie SED vlastně nemá trhu co nabídnout.

Červenec roku 2005: Canon spolu s Toshibou předvádějí první kusy ze společného projektu SED., Inc. Na levém obrázku nalevo vidíte plazmový televizor, uprostřed SED, napravo LCD. I spotřeba dopadla na prvním veřejném předvádění pro SED velmi dobře. Na všech televizorech běžel stejný signál a SED jasně vedla, viz obrázek napravo: nahoře okamžitá spotřeba SED, uprostřed televizoru LCD a dole pak spotřeba tehdejší plazmové televize.

To, co ho ale definitivně položilo na lopatky, bylo porušení licenční smlouvy se společností Nano Proprietary, se kterou Canon v roce 1999 uzavřel smlouvu o převzetí technologie na výrobu polovodičových segmentů. Tato licenční smlouva se totiž týkala výhradně Canonu a Nano Proprietary. O tom, že Canon založí společný podnik na výrobu SED televizorů s koncernem Toshiba (to se stalo v roce 2004), považuje Nano Proprietary za porušení obchodních smluv, protože byly uzavřeny one-by-one mezi Nano Proprietary a Canonem. A tak celý slibný projekt nejprve přibrzdil a pak zřejmě úplně dobrzdil dlouhý soudní spor.

O co technologicky u SED šlo?

Princip činnosti SED televizoru: Na základním skleněném substrátu se emitují po přivedení elektrického impulsu volné elektrony, které jako elektronový svazek míří k fosforovým obrazovým bodům, které se po dopadu elektronů rozzáří a směrem k divákovi pak putuje barevný obrázek. Tato technologie umožňuje velmi přesně dávkovat energii a tak ovlivňovat jas jednotlivých fosforečných bodů na obrazovce. Výsledkem je vynikající jas, kontrast, zorný úhel, odezva, barevné podání. Technologie SED neměla žádná negativa. Zabily ji ale nevyřešené soudních spory Canonu ohledně autorských práv na tuto technologii, nemožnost snížit drahou sériovou výrobu na konkurenceschopnou hranici cen LCD s LED podsvícením, a konečně překotný nástup LCD televizorů, které s příchodem LED podsvícení prakticky neumožnily vstoupit SED technologii na trh.

Nová technologie slibovala obrovskou rychlost odezvy a pracovala na principu, známém z klasických CRT televizorů. Pro každý jeden obrazový bod byly připraveny tři komůrky pro tvorbu barev RGB. Zjednodušeně řečeno, polovodičové diody nabudily elektrony, které po dopadu rozzářily fosforové body, umístěné hned nad nimi. Pro tvorbu světla měly elektronové dělo, používané u klasických televizí s vakuovou obrazovkou, nahradit polovodičové diody. Výhoda? Obrovsky rychlá odezva, vynikající podání barev, velký pozorovací úhel, jas a (tehdy i) kontrast (Canon sliboval v prvotní fázi asi 10 000 : 1, což ve srovnání s dnešními kontrasty řádově několik - i desítek - milionů ku jedné nám přijde úplně směšné, i tohle byl důvod k zapnutí brzd na tomto projektu).

Tato technologie byla přímo jak dělaná pro obrazovky nad 40 palců a větší. Ale nástup technologií s podsvícením LED, především pak LED technologie Samsungu a vleklé soudní spory Canonu, ve kterých nechce ustoupit ani jeden zúčastněný, a nakonec prohlášení Toshiby, že ze společného podniku odstupuje a bude se dále věnovat zavedeným technologiím, zřejmě způsobily pád této nadějné technologie. Svou roli sehrálo i to, že technologii hromadné výroby nebylo možné zlevnit. A tak investice do společného podniku Canon - Toshiba s názvem SED, Inc. - totiž 1,7 miliardy dolarů zůstaly viset kdesi ve větru. A to i navzdory tomu, že ještě v roce 2005 (přímo v továrně poblíž Tokia 24. 7. 2005, abychom byli úplně přesní) byla předvedena první funkční televize SED vyrobená v kooperaci Canon a Toshiba.

Nesmělá technologie FED - až příliš technologická

Do technologie FED (Field Emmision Display) byly vkládány velké ambice. Ve své podstatě jde o technologii velmi podobnou výše popsané technologii SED, rozdíl je ovšem v buzení jednotlivých světlo emitujících fosforových bodů na obrazovce. Obě technologie vycházejí z principu klasické skleněné obrazovky, tak jak ji ještě nedávno používaly klasické televizory. S tím vás ale nebudeme unavovat a ani strašit.  

I technologie FED je jak stvořená pro tenké displeje - oproti SED ale má nevýhodu plazmy. Konstrukce zářičů elektronů je postavena tak, že mezi ním a světlo emitujícím bodem musí být vakuum. To znamená použít pro výrobu sklo a odčerpat pak vzduch mezi deskou, emitující elektrony, a zobrazovací deskou s luminoforem. Fenomenální na této technologii je ale doba odezvy, která je 100x vyšší než u plazmy i LCD a dosahuje hodnot cca 10 až 30 mikrosekund.

Technologie FED nepoužívá žhavenou katodu jako skleněná obrazovka, ale tzv. polní emisi (někdy též emisi studenou) z pole malých emitorů (microtips). Ty mají tvar mikrominiaturního kužele, který spolu s blízkostí hradlové elektrody (gate electrode) zajistí vysoké elektrostatické pole na špičkách emitorů, což umožní bohatou emisi elektronů. Na jeden pixel se používalo více takových emitorů pro vyšší účinnost. Elektrony pak dopadají na stínítko s luminoforem (vlastně anodu, protože je kladně nabité, takže elektrony přitahuje, díky tomu má panel tak neuvěřitelně krátkou odezvu). Tady je přímá podobnost s technologií SED. Tenkost panelu měla být zaručena tím, že elektrony vyletí z emitorů přímo na zobrazovací desku s luminoforem - odpadá tedy zadní podsvětlovací deska, jako má u LCD panel, který se stará vlastně „jen" o propouštění a obarvení světla ze světlovodného panelu směrem k divákovi.

V dalším z článků, které pro vás chystáme, si objasníme princip podsvícení technologií LCD s LED a speciálně pak případ, který Samsung nazval LED TV - a slaví s ním neuvěřitelný úspěch.

Firma Sony ještě v roce 2008 představila FED panel s úhlopříčkou 19,2 palce. Tím ale veškeré snažení v této oblasti skončilo a dalšímu „bádání" v oblasti FED se věnují „jiné" firmy…


Přesto ještě v roce 2008 uvedla na trh Sony panel FED, který měl úhlopříčku 19,2 palce. Tím nahradila technologii, které se vrcholově několik let věnovala - viz další odstavec - totiž OLED. S rozlišením dostoupal 19,2palcový panel Sony na 1 280 x 960 obrazových bodů, světelnost skončila na 400 cd/m2 a kontrast na 20 000 : 1. A to je dneska, v době HDTV, opravdu sakra málo…

Cesta je jasná - LCD s LED podsvícením. I když některé firmy pokračují na přípravě monitorů a televizí FED s úhlopříčkami kolem 20 palců…

OLED

Poslední technologií, od které si výrobci hodně slibovali, je technologie OLED. Technologie organických panelů. Ačkoli se v pionýrských dobách na začátku nového tisíciletí předháněli především dva mastodonti - totiž Sony a Samsung v tom, kdo první uvede takovou televizi na trh (povedlo se to Sony), oba dva i další firmy od dalšího vývoje ustoupily. Zjistilo se totiž, že technologie OLED je vhodná zatím především pro malé úhlopříčky displejů - proto se první prototypy motaly kolem dvaceti palců.

Sony XEL-1 úžasný designový kousek vybavený obrazovkou OLED


Přestože Samsung a Sony se vzájemně trumfovaly na veletrzích CES v Las Vegas v letech 2007 a 2008 v počtu předváděných „předvýrobních" vzorků, byl to Sony, kdo na Vánoce 2007 začal nabírat „předplatné" na televizor XEL-1, tloušťka jehož displeje byla jen 3 mm. Vybaven byl jedenáctipalcovou úhlopříčkou. Tím zúročil deset let tvrdé práce na vývoji těchto typů displejů a dodávky pak realizoval během roku následujícího. Tím to ale pro něj skončilo, protože v roce 2008 předvedl již zmíněný prototyp televize FED. Samsung tou dobou už mohutně pracoval na televizorech LED, které nahradily OLED i FED, a na masovém rozšíření 3D, kde viděl svou další šanci.

Televizory OLED úspěšně nakonec vyrábí jen společnost LG. A má s nimi velké úspěchy. Například nové modely jsou tenké jen 2,9 mm…

Zajímavé na tom je že, že když se dva perou, třetí se směje. Samsung a Sony opustili OLED, Panasonic se věnoval přípravě 3D a plazmovým technologiím - a ejhle, koncern LG stále drží prapor OLED ve svých rukou! A tak na letošní výstavě CES 2010 v Berlíně - jako jediný - ukázal ucelenou řadu televizorů OLED. A přestavil i nejtenčí televizor na světě - jen 2,9 mm tenký přístroj.

Tak vida, že to ještě jde. Stačí jen chtít.

Dohra

Co bude do budoucna, si ale nedokážeme představit.

Samsung nemá důvod být nespokojený, protože zatraceně silná a účinná reklamní kampaň spojená se snížením nákladů na výrobu LED televizí mu zaručila obrovské zisky. Proto LED = Samsung, za to může především marketing.

Sony se plácá v LCD a snaží se zaujmout neotřelým vzhledem, který však v poslední době je ale jakýsi - jak to říci? Nudný.

Panasonic si zase tře dlaně o sebe, protože má stále úspěchy ve 3D s plazmovými televizory - jen tak na okraj - 3D brýle uberou trochu jasu mířícího k divákovým očím, což právě Panasonic využil a sestrojil televizor Panasonic VIERA TX-P50VT20 - Nejlepší evropský plazmový 3D televizor 2010-2011 - ten je na takovou eventualitu připraven a divák má pocit, že ho nikdo o nic nešidí.

Philips je konzervativní firma, která uvedla 3D na trh až letos, jako poslední. Ovšem - jako první letos na IFA 2010 ukázala 3D televizor bez brýlí! Podle všeho ale jde jen o modifikaci stávajícího principu zobrazení LCD s LED podsvícením, takže opět - nic nového.

Toshiba se plácá od ničeho k ničemu a Sharp si zase hraje se svým vynálezem: doplňkovou barvou, technologií RGBY, o které jsme už psali - a vůbec to není špatná cesta. Ale opět: není to nová technologie, jde vlastně o upravený LCD panel.

JVC je úplně mimo hru, protože výrobu televizí skončilo a věnuje se boomblasterům a kamerám (i) pro podvodní snímání - a Pioneer opustil výrobu (podle něj) nejlepších plazmových televizorů světa Kuro, které měly mít tak velký kontrast, že ostatní jen záviděli. Tedy - měli závidět. Bohužel, ač Kuro (rovná se černá, kvůli tomu, že tyto televizory uměly zobrazit nejčernější černou na trhu), úspěch se nekonal. Totiž tady už dlouho platí rovnice: plazma = Panasonic. Bohužel nebo bohudík, je to tak.

No - a moc inovátorů nám tady už nezbývá: Loewe a Metz jsou spíše konzervativní a dají více na vzhled svých přístrojů, než na vývoj supertechnologií a poté, co ukázal Grundig na CES 2010 - tedy vlastně vůbec nic - je jasné, že na trhu LCD TV kraluje Samsung (v LED TV), ať chceme nebo ne. A žádný jiný velký hráč tady není poté, co Canon zalezl s SED do díry jako jezevec…

Co ale bude zítra, to se neví. I bájný pták Fénix se dokázal vzkřísit z popela a vzlétnout k výšinám. Takže třeba některá z firem otřepe své nápady a pustí se znovu do díla. Možná se tak za trojitými zamčenými dveřmi někde tak i děje, to nevíme. Anebo přijde někdo, o kom třeba dnes ještě vůbec nic nevíme s něčím, o čemž rovněž nic nevíme…

Zdroje:

Canon  

Časopis Digitální byt ročník 2005 (vydávalo ATEMI)

Semestrální práce Pavla Štemberka pro ČVUT-FEL


Hodnocení:

 | Počet hodnocení:

3

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód NQZ991.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód TVN381.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód UIN917.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Přidat komentář  Diskuze k článku (0)


Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.









Kontextová navigace

Úvodní strana Slepé uličky HDTV

Přihlášení

Pro přihlášení k vašemu účtu vyplňte následující údaje.

X 

Registrace

Zaregistrujte se k odběru NewsLetteru z portálu DigitálníDomácnost.cz a mějte přehled o novinkách a trendech.
Registrací získáte také možnost účastnit se diskusí u článků.

Informace o Newsletteru

X