Pokud si myslíte, že v době cloudu, flešek i externích disků, kdy trvale klesá cena SSD i HDD disků při růstu jejich kapacit, nebude už stříbrných vypalovacích médií CD, DVD a Blu ray zapotřebí, můžete se snadno mýlit.
Pokud totiž použijte kvalitní vypalovací média, může být na ně provedený záznam uchován na věky. To jednou z velkých předností vypalování stříbrných médií, ale ta není jediná. Představený Diskproducer vyráběný společností Epson zvládne sám bez účasti obsluhy vypálit dávku až stovky médií a při tom si vše hlídá a upozorní vás na obrazovce počítače, pokud dojde k problému nebo dojde inkoustová náplň.
Než se ale dostaneme k testu samotného Diskproduceru Epson PP-100II, podívejme se nejprve na spolehlivost uložení dat a jejich zabezpečení, abychom pak mohli lépe pochopit účel Diskprodouceru, který si můžete nasadit třeba doma (pokud třeba vytváříte svatební fotky, fotky z promocí a podobně a dodáváte pak hostům personalizované DVD s fotkami ze svatby. Možnosti využití Diskproduceru jsou ale i vysoce profesionální, jak se dozvíte v následujícím textu.
Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že točivé pevné disky (HDD) jsou díky v nich použitým mechanickým dílům stále nejméně spolehlivými médii pro uchování dat.
Možnost ztráty dat je poměrně vysoká. Pokud vynecháme mechanické prvky v točivém pevném disku HDD, kde vysokou rychlostí rotují magnetické plotny (typicky 5400 nebo 7200 otáček za minutu) a nad ně se vystavují zapisovací/čtecí hlavičky, které se magnetického povrchu nedotýkají, protože rotací ploten se pohybuje i vzduchová vrstva, vytvářející tak zvaný vzduchový klín, který hlavičky nadnáší několik mikrometrů nad povrchem magnetického média, v okamžiku, kdy se hlavička tohoto povrchu dotkne - je zle. Dojde k poškození magnetické vrstvy a mnohdy k nevratným změnám, které nedokážou opravit ani specializované servisy. A stačí k tomu málo. Třeba klepnutí s notebookem o hranu stolu nebo při zaklapnutí víka notebooku na indikaci toho, že disk přestal pracovat a zaparkoval hlavičky mimo magnetický povrch do parkovací polohy. Nemusí to být vždy, ale jednou se to stát může.
Podobně je tomu i u dalších médií. Setkal jsem se v poslední době s tím, že u externích flash disků (flešek) došlo z neznámých příčin k totálnímu selhání s absolutní nemožností obnovit data v nich uložená. I když četnost takových selhání - ve srovnání s HDD - je poměrně malá, podle nepsaného zákona schválnosti se vám zrovna vždy v ten nejnevhodnější okamžik vymaže obsah flešky právě v okamžiku, kdy data potřebujete.
Podobně jsou na tom i disky SSD. Nedávno jsem na semináři společnosti Synology, výrobce u nás velmi oblíbených NAS disků měl možnost hovořit se zástupcem firmy Seagate, který mi vysvětlil, že i SSD disky se opotřebovávají a opakovaným přepisováním paměťových buněk, ze kterých jsou disky SSD složeny, dochází v některých případech k jejich „umrtvení" a nemohou tak plnit dále svou funkci, totiž uchovávat data. Společnosti tohle řeší tím, že SSD disk má menší kapacitu (tedy třeba na 1 TB, ale o „něco" méně, třeba 960 GB), a tak se neopravitelné „mrtvé" buňky složitého ukládacího pole nahrazují z pole „rezervního", které výrobce ponechal mimo základní aktivní oblast. Takže i u SSD disků během používání dochází postupem času ke zmenšování jejich využitelné kapacity. Dokud to jde, firmware nahrazuje vadné buňky funkčními „ze zálohy", ale jakmile vyčerpá možnosti nahrazení, kapacita disku začne časem rychle ubývat. A to je signál k tomu, abychom se poohlédli po novém SSD disku. Pro ty, co chtějí sledovat, jak se vyvíjí dostupná kapacita SSD disku, existují různé firemní nástroje pro sledování jeho kondice, u WD je to například aplikace SSD Dashboard. Takže víte, jak na tom jste a kdy si máte šetřit na nový disk. Samozřejmě, obecné utility jsou dostupné i pro HDD. Typickým příkladem je třeba aplikace pro zjištění stavu SSD disku SSD-Z.
V mnoha společnostech nebo zařízeních vůbec nepřipouštějí možnost umístit data do externího cloudu, kdy by důležitá data byla uložena mimo firmu. I když bezpečnost je i tady vysoká a garantovaná, tyto firmy se obávají, že by při transportu mohla být data viditelná a sestavitelná. Takže: když cloud, tak jedině privátní, který je součástí firemního intranetu, odděleného od světa virů spolehlivým firewallem a dalšími nástroji, které nedovolí virům proniknout do vnitřní struktury podnikové sítě, v ní škodit a krást nebo znehodnocovat data. Přesto je jim to ale někdy povede - a to především díky lidské blbosti, kdy (typicky) zaměstnankyně, chtějící se pochlubit fotkami svých vnoučat zasune uvnitř firmy, tedy v podnikovém intranetu, flešku s obrázky svých vnoučat do portu USB (který by ale měl správce sítě deaktivovat), bohužel ale i se zárodkem ransomwarového viru, který začne bujet a zakóduje následně celou firemní počítačovou síť a jehož tvůrce pak chce výpalné za odblokování. Přičemž nikdy není jisté, zda heslo od tvůrce viru dostanete. Jeho dohledání většinou díky požadavku zaplatit v bitcoinech, je většinou zcela nemožné.
Tím jsme nastolili téma, které je každému jasné. Vždy existuje někdo, komu se vaše data líbí a rád by je získal - a udělá pro to všechno. Tím se podstatně liší dnešní útoky na počítače, síťovou infrastrukturu a uložená firemní data. Zatímco ještě nedávno viry data jen žraly, aby naštvaly lidi, kteří je tam uložili, dneska se data kradou za účelem jejich dalšího prodeje. Data totiž pak lze prodat a vydělat na tom majlant. To je stará a známá věc. Záleží tedy na dodržování pravidel firemní politiky, aby se třeba lékařské záznamy pacientů nedostaly mimo nemocnici nebo zdravotnické zařízení.
To proto, abyste si uvědomili, že uložená data nemusejí být uložena bezpečně a díky používaným technologiím a technologickým řešením prostě může dojít ke krachu a vy o data v jedné milisekundě přijdete. Druhou nepříjemností jsou útočníci, kteří se snaží zuby nehty dostat se k vašim datům, aby je mohli ukrást, zneužít nebo prodat dál. A vydělat na tom.
Co tedy dělat, aby data byla uložena bezpečně, i když přenos trvá dlouho? A aby se nedostala do zóny, kam je možné přistoupit z internetu, když od internetu se v mnoha případech dnes už nemůžeme odstřihnout?
Máme pro vás řešení, ať jste malý podnikatel, menší či větší firma. A zálohujete ne na pásku, ale raději na optické disky. Nebo vyrábíte série disků CD, DVD nebo BD. Pro vás už pár let vyrábí Epson Diskproducery, zařízení pro automatizované vypalování a potisk stříbrných médií.
A tak se vracíme opět o několik let zpět, abychom ukládali důležitá data na stříbrná paměťová média typu CD či DVD ±R/RW nebo na novější a vysokokapacitní BD disky. A v tomhle právě může být nápomocno produkční zařízení společnosti Epson, které umístěno v síti dokáže vypalovat rychle za sebou stříbrné disky ať už se stejným obsahem nebo obsahem různým, individualizovaným, vypálený disk (s možností jeho potisku) přesunout pod tiskovou hlavu a tam potisknout neaktivní (horní) vrstvu opět buď stejným obrázkem nebo každé médium volitelně - jinak a různě.
A jsme u toho. Typická věc, pro kterou je právě tohle zařízení ideální, jsou třeba specializovaná nemocniční pracoviště, protože na jeden disk, pacientův disk, můžete umístit nejen zprávy o jeho léčení, ale i fotografie z magnetické rezonance, popsané snímky a mnoho dalšího. Data jsou pak bezpečně uložena na médiu, ze kterého hned tak nezmizí, jsou čitelná ve čtecích mechanikách po stovky let a neopustí - a ani nemohou opustit - specializované pracoviště, protože jsou umístěny v klasických schránkách v obálce se jménem pacienta. Takže nikdo nemůže zjistit, jaké problémy má ten či ona, protože data se na firemní síti vůbec neobjeví!
A tohle je ten největší přínos tohoto zařízení, protože ihned najdete spoustu dalších možností využití, kde se operuje se supertajnými nebo vysoce osobními informacemi, které nesmějí opustit specializovaná pracoviště. Nebo se někde nabízet tak, aby byla dostupná zlodějům při případném kybernetickém útoku.
Možná sem patří ještě jedno upozornění. Pokud se rozhodnete používat toto zařízení, měli byste používat kvalitní média pro zápis. Kvalitní, rovná se značková. V současné době jediným výrobcem takových značkových médií na světě je snad už jen Verbatim…
Vzpomínám si na test médií, které provedl v začátcích používání vypalovacích DVD ±R časopis Level. Vypálil DVD disky a dal je za okno, kam po celý den svítilo sluníčko. Každý týden pak redaktoři kontrolovali správnost vypáleného obsahu. A - pokud se dobře pamatuji - první no-name disky DVD ztratily obsah (nešly přečíst) hned po dvou týdnech! Značková média tehdy přežila a udržela obsah přes celé léto (test se konal tuším od června do září).
Nepředpokládám, že disky budou vystaveny tak extrémním podmínkám, o jakých tu byla zmínka, ale je dobré připomenout, že pokud skutečně chceme zachovat nějakou dokumentaci (třeba zdravotní) na věky, vyplatí se pracovat pouze s takovými - značkovými - spolehlivými médii. A jestliže se pousmějete nad tím, proč zachovat dokumentaci po několik staletí, když lidský život je tak krátký, vězte, že třeba budoucím generacím může obsah posloužit třeba při různých výzkumech, studijních nebo léčebných postupech…
Zmínili jsme oblast zdravotnictví jako příklad možného využití tohoto přístroje k uchování zdravotnické dokumentace. Těch oborů je vícero, ale v praxi můžete Diskproducer využít třeba k automatickému zálohování dat. My jsme měli zapůjčen model, který dokáže vypalovat na CD i DVD a DVD-DL (dvouvrstvé disky DVD) až šestnáctinásobnou rychlostí díky vestavěné špičkové mechanice Pioneer, ale Epson nabízí i modely, které zvládnou vypalovat i BD disky (Diskproducer PP-100II BD). Kapacita jednoho disku, na který lze uložit data, je zhruba 650-700 MB u CD, 4,7 GB u DVD±R a 9 GB u DVD-DL. V případě BD disků se pohybujeme u kapacit 25 GB (BD), 50 GB (BD-DL). Verbatim ale nabízí i 100GB verzi disku BDXL.
Kapacita dat, která se na disk nahrají, je ale uměle snížena, aby se všechny data na zvolené médium vešla, tak například na disk DVD±R se nahraje „jen" 3,8 GB dat oproti jeho běžné kapacitě 4,5 GB. To proto, aby nemohlo dojít k přetečení kapacity například při velkém množství adresářů nebo malých souborů. Tím by se automatizované vytváření médií přerušilo. Jistě nebo možná znáte vypalovací program Nero, který umožňuje na disky umístit více než je jejich kapacita. To na indikačním pásu ve spodku Nero Burning ROM signalizuje úroveň naplnění. Pokud je pás zelený, je vše v pořádku a připravený obsah se bez problémů vejde. Jakmile se objeví pás žlutý, může se vejít na disk, ale nemusí. Jakmile se objeví červená, znamená to, že se tento obsah už skutečně nevejde. A vy si můžete nechat disk s tzv. „přetečením" (žlutá zmíněná oblast) nechat „vypálit na nečisto". V tomto případě se simuluje příprava dat, ale nevypaluje se, je to proces přípravy, sloužící ke zjištění, zda se data na disk poté skutečně vejdou nebo ne. Pokud se vše vejde, jde se teprve na vypalování. Na tohle ale u Diskproduceru není čas, použitý software proto raději rovnou omezuje velikost vypalovaného balíku dat, aby práce Diskproduceru byla jistá a plynulá.
Diskproducer PP-100II, jak napovídá jeho označení, je už druhou generací stále velmi úspěšného modelu automatického zařízení na vypalování médií. Životnost zařízení udává výrobce na více než 70 000 vypálených a potištěných disků. Náklady na vytvořený disk jsou díky systému šesti samostatných zásobníků inkoustu velmi nízké. Model PP-100II využívá rozhraní USB 3.0 SuperSpeed, nabízí možnost rychlé a spolehlivé produkce disků CD/DVD a za hodinu dokáže vyrobit až 30 CD nebo až 15 DVD (rychlost vypalování 40/12x, při zmíněné bezpečné kapacitě 0,6/3,8 GB dat) včetně potisku povrchu disků. Proces výroby stovky disků lze ponechat zcela bez dozoru, což je možné díky plně automatickému provozu, dvěma jednotkám CD/DVD řady Pioneer PR1 nabízejících nejvyšší přesnost ve své třídě a robotickému ramenu AcuGrip, které se postará o to, že bude pokaždé uchopen pouze jediný disk.
Výhodou tohoto zařízení je stohovatelnost, kdy je na sebe možné umístit několik přístrojů najednou. To proto, že všechny ovládací prvky jsou umístěny na čelní stěně včetně dvířek, umožňující přístup k doplňování médií i vyjímání těch již vypálených, a se skvělým přístupem k šesti inkoustům (vlevo pod samostatným odklopným víkem), které jsou použity pro potiskování médií (ta musejí být na aktivní - horní - straně vybavena potisku schopným povrchem). Po otevření dvířek lze snadno kontrolovat hladinu inkoustu v jednotlivých zásobnících, používá se systém samostatných zásobníků.
O hbitosti vypalovací mechaniky už víte. Po vypálení média je toto přesunuto do tiskárny, kde je potištěno s rozlišením až 1440x720 dpi v rychlém režimu tisku až 65 médií za minutu nebo v režimu kvality 1440x1440, kdy se potiskne až 45 médií za minutu. Diskproducer používá dvě mechaniky na vypalování, takže při pálení CD se při vysoce kvalitním tisku musí čekat, až je předchozí disk celý potištěn a odložen do výstupního zásobníku. O to se ale nestaráte vy, ale elektronika.
Na disk je možné vytisknout i vodoznak a přes něj umístit obrázek, všechno přesně dle vašeho přání. Milovníci technických řešení pak zaplesají nad technickým řešením tohoto přístroje. Napravo za dvířky jsou dva zásobníky na dva druhy médií, každý pojme padesát kusů. Vyjímají se snadno, za ouško připomínající půllitr od Kozla. Uprostřed dole je pak sběrný zásobník. Po jeho vyjmutí a umístění mimo Diskproducer se pak uvolní spodní šuplík pod dvířky, který umožňuje odebírat disky po několika - třeba při dávkovém zpracování. Díky obslužnému softwaru je tedy možné pálit každý disk extra a na každý umístit extra obrázek, připravený opět v Epsonem dodaném programu. Samozřejmě lze ale vypalovat i dávky se stejným obsahem ale s různým potiskem (využijete třeba při zálohování, kdy jednotlivé disk ze série mají různé pořadové číslo) nebo s jednotným potiskem (napadá mne třeba série „Svatba", kterou můžete obšťastnit a připravit ve studiu během slavnostního oběda pro všechny příchozí). Ukázky vytvářených potisků vidíte na obrázku.
Jak je u Epsonu dobrým zvykem, po zaregistrování produktu (vřele doporučujeme) si necháte stáhnout programy, umožňující spolupráci při tvorbě médií a ovladač tiskárny i vypalovaček (pokud se nenainstalují automaticky v operačním systému). V podstatě je to vypalovací program, který ale obsahu každého média přiřadí obrázek a elektronika se pak postará o to, aby se dostal odpovídající obrázek na správný disk se správným obsahem. Pokud chcete personalizovat každý disk, data si připravíte do tabulky, a tak můžete například report společnosti připravit jmenovitě všem, komu bude distribuován spolu s vytištěnou zprávou. Je až k neuvěření, jak je to vše jednoduché.
Nástroje Epsonu se pak starají o sledování změn programového vybavení a na různé updaty jste upozorněni a po jejich schválení proběhne automatická aktualizace, aniž byste se toho nějak museli účastnit. Stejně dobře je pak vyřešena problematika aktualizace firmwaru samotného zařízení, kdy jste informováni o nové verzi a potvrzením ji spustíte - po jejím dokončení jste pak informování o tom, že se operace povedla (ještě se mi u Epsonu nestalo, že by se někdy nepovedla).
Ovšem pozor. Pokud přijde například pacient z jiné nemocnice s diskem - nebo dokonce s několika disky - tam vypálenými, zařízení je schopné data z disků umístěných v zásobnících dávkově přečíst a umístit je na určené místo v síti. I to je dost velká výhoda.
No a nakonec inkousty. Těch je použito šest v zásobnících, které můžete snadno vyjmout zatlačením na ně a po jejich uvolnění je vyjmout. Vložení nového je pak také snadné, vložíte a stiskem inkoust uzamknete v Diskproduceru. Správné místo pro správný inkoust najdete podle barvy otvoru, pro úplně barvoslepé ještě usnadňuje označení barev na zásobníku i na pozici, kam ho vkládáte. Jedna sada potiskne přibližné tisíc médií. Je to jen orientační údaj, některý inkoust může dojít dříve (typicky žlutý) a tak vás o stavu inkoustu v zásobnících informuje program pro ovládání Diskproduceru, ten si hladinu inkoustů hlídá a pokud zjistí, že některý inkoust nestačí na potištění média, požádá vás o jeho výměnu.
Pokud máte otevřená dvířka, uvidíte, že vypalovací mechaniku můžete snadno vyjmout stlačením páčky, která ji aretuje. A třeba ji časem vyměnit za Blu ray mechaniku, pokud vznikne ta potřeba. To vše lze.
Na závěr lze dodat, že zařízení má hmotnost 24 kg a jako třešničku na dortu uvádíme, že prostor při tisku je osvětlen. To kvůli možnosti sledovat chod činností v Diskproduceru. A takoví hračičkové, jako jsem já, se pak mohou kochat tím, jak skvěle to Epson vymyslel. Výtah AcuGrip vyjíždí, uchopí DVD, když jsou dvě „slepené", to spodní po vyzdvižení odhodí zpět do zásobníku. A šup s ním do vypalovačky. Další disk. Do druhé vypalovačky. Vyjmout disk z první a usadit do tiskárny. Vyjmout disk a uložit jej do výstupního zásobníku. A pak i ten druhý - a tak pořád dokola. Někdy je to lepší než sledovat zprávy v televizi.
Nenašli jsme během měsíčního testu nic, co bychom tomuto zařízení mohli vytknout. Účel, ke kterému bylo vyvinuto, plní stoprocentně!
Hodnocení DigitálníDomácnosti.cz: Vynikající!
Shrnutí: Epson Diskproducer PP-100II je zařízení pro tvorbu plně personalizovaných disků nebo velkých sérií s různým nebo stejným obsahem a s různým potiskem či potiskem jednotným. Kromě dávkového zpracování vypalování, kdy si můžete najednou připravit sérii až stovky disků, umožňuje také z vložené série disků automaticky číst jejich obsah a umístit do vybraného místa firemní sítě. Zařízení je kompatibilní se všemi běžnými operačními systémy, s Windows i MacOS.
Zveřejněno: 17. 06. 2019
ViewSonic uvádí monitory s webkamerou s certifikací Zoom, Windows Hello a dokovací stanicí
Jak vybrat čerpadlo pro filtraci a vypouštění bazénu?
AOC uvádí monitory pro kreativceřady Graphic Pro U3
Mesh síť Deco X10 s vysokým dosahem v každém rohu
ESET uvádí na trh novou službu MDR, pomůže firmám s řízením a správou kybernetické bezpečnosti