Měl jsem možnost zúčastnit se znovuotevření Innovation Center společnosti DHL v Troisdorfu, kousek od Bonnu. Společnost DHL sídlí v Bonnu ve skleněné věži, nazývané Post Tower. Takže je to kousek odsud.
A proč opět trochu jiný článek na DigitálníDomácnosti.cz? Odpověď je snadná. DHL patří Deutsche Telekom, společnosti, vlastněné státem, tedy něco jako Česká pošta. Přečtete si ale o tom, jaký přístup mají Němci k nám, lidem, příjemcům balíků. A druhý důvod je opět jasný. Každý moderní člověk využívá digitální technologie k nákupu zboží na webech. Problém ale je s dopravou zásilky až do vašich rukou. Tedy, ono to do rukou být nemusí, jak zjistíte. A už vůbec ne s problémy, jak zjistíte.
Když píšu tento článek, uvědomil jsem si několik věcí. Tak zcela jistě jste viděli vánoční video, které ale nenatočila Česká pošta, ale jakýsi náhodný svědek nakládání balíků do vozu České pošty. V něm zaměstnanec nakopává a hází naštvaně balíky do vozu. Toto video si můžete připomenout zde: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/domaci/video-postak-hazel-baliky-na-hromadu-uz-je-bez-prace.html - externí odkaz . Možná to vypadá jako fake, ale není tomu tak. Sám jsem byl několikrát svědkem toho, jak zaměstnanec ČP hrubě zacházel s balíky, na kterých se někde nacházelo i označení křehké. A těch videí najdete na internetu mnohem víc.
Česká pošta je proslulá tím, že si nechá zaplatit za doručení balíku, který vám v mnoha případech nikdy nedovezou. A tak si objednáte třeba gumové koberečky do auta a těšíte se, jak jimi překvapíte mamku doma, až na ni vypadnou ze zásilky, kterou vám doručí Česká pošta. Zásilkový obchod třeba totiž jinou možnost, než dopravu Českou poštou nenabízí. Říkáte si, kolik jste ušetřili času, protože koberečky pro Peugeot 1007 nemají ani v autorizovaném servisu u Domanského - a to je co říct. Pár klepnutí do vyhledávače, zadání výrobce, typu auta a roku výroby a už na vás kouká shrnutí vašeho nákupu. Vyberete dopravce - tady to je, jak jsem už psal - hodně jednoduché a ve faktuře se vám objeví 90 korun za dopravu Českou poštou. Celá tahle věc trvala ani ne tři minuty. Pak vám přijde e-mail (nelze platit kartou) s fakturou a vy provedete platbu. Její provedení vám potvrdí dodavatele a vy čekáte, vědomi si hesla: „Dneska podáte, zítra dodáme". Nevím tedy - abych nekritizoval Českou poštu neoprávněně -, kdy dodavatel koberce zabalil do neprůhledného igelitu a obšťastnil cedulkou s mou adresu, ale na balík jsem čekal skoro deset dní. I ten den i den před tím, když jsem objevil ve schránce známou výzvu, abych si vyzvedl balík na poště. Což jsem učinil a na naší poště, kde ze tří okének jsou otevřena někdy i dvě, jsem čekal 43 minut, než mi zásilku vydali. Žádné auto s nápisem Česká pošta tady nebylo, nejlehčí zřejmě totiž je se na dovoz zásilky k adresátovi vykašlat a rovnou ji odvézt na poštu s tím, že zasilatel nebyl zastižen. Tak tohle je možné snad jen u nás, v Česku.
Za minutu si objednáte zboží a pak musíte na poštu pro zásilku. Česká pošta to vylepšila tím, že vám pošle SMS, ve které jste informování o tom, že „… dnes vám bude doručována zásilka…" a přijde vám i e-mail, že ji můžete sledovat na webu. Má to háček. Nikdo vám neřekne, kdy to bude! A tak čekáte jak idiot, aby se vám druhý den ve schránce objevil známý papírek, upozorňující na to, že váš balík je poště. A tady ztrácí veškeré elektronické nakupování smysl, že? Někam jít, tam stát a ještě v malém zapoceném prostoru čekat (pošta Jinonice 58, uvádím jako příklad), až vám přinesou balík. Neskutečné.
A pak se dozvíte třeba to, že na poště můžete platit kartou. Nevěřil jsem kamarádovi, který si vystál hodinovou frontu na poště na Pankráci na balík, a chtěl ho zaplatit kartou. „Bereme jen ERA," oznámila mu poštovní úřednice. „Ale jak to, vždyť tu stojí, že n a poště mohu platit kartou," ozval se kamarád. „Ano, pokud je to karta ERA," ukončila úřednice rozhovor a kamarád byl nucen najít bankomat, vyzvednout peníze a čekal podruhé jen půl hodiny na to, aby si mohl vyzvednout balík. Pokus o to, dostat se k okénku, totiž skončil útokem starší důchodkyně, která ho praštila deštíkem se slovy: „Dozadu mladej, my taky čekáme!" Špitnutí o tom, že si musel pro peníze, komentovala statná důchodkyně za podpory mladší maminky s dítětem v náručí: „To nás nezajímá, my potřebujeme taky platit a chceme to mít už za sebou." Proti tomu nebylo žádné obrany.
Pro mě tedy bylo úžasné, když jsem se minulý týden dozvěděl, že na všech poštách bude možné vbrzku platit kartou, vydanou libovolným bankovním ústavem v této republice. Tohle je opravdu - v rámci České pošty opravdu úžasný objev. Dovolím použít název strany Jaroslava Haška: Strana mírného pokroku v mezích zákona. Ano - tohle je pokrok v České republice u státní organizace!
Elektronický obchod neelektronický obchod, čekej, až budeš vyzván a pak si přijď pro balíček k nám a my ti dáme co proto, že sis dovolil využít našich služeb a že sis nechal poslat zásilku z elektronického obchodu, ty lenochu jeden línej! Tak nějak by měly znít proletářská hesla na automobilech České pošty. Není to ale jen o koncových zaměstnancích, ale o celém systému pošty, protože když jsem dvakrát platil na poště v Německu pokutu, nikdy jsem nestál ve frontě déle než tři minuty, přepážky nebyly oddělené sklem, ale byly jak v bance…
To je jedno. Tohle je stav u nás. A snad proto mi dovolíte konstatování, že jsem si zřídil účet u PPL a využívám služeb této společnosti: „Pane Loucký, kdy budete doma? Mohu u vás být za deset minut nebo pak mám okno zase mezi 14 a 15 hodinou, jak bude provoz." Ne, to není sen, to je fakt PPL. Jak to, že to někde jde a jinde ne? Objednávám tedy dopravu přes PPL a snažím se nechat Českou poštu žít jejím životem a hnít v tom, co její manažeři jsou schopni vymyslet. Myslím si, že nejsou schopni ničeho. Elektronická aplikace o stavu vaší zásilky - největší elektronický výkřik České pošty za několik let, vám totiž oznámí, že se zásilka doručuje. Ale kdy to bude, vám neřekne nikdo. Nikdo se neozve a řidič vám nevolá, jako třeba u PPL nebo Gais. A spíše některé balíky ještě nakopnou a vy si pak vyndáte objednané zboží, které je zničené. Naposledy se mi to stalo, když jsem poslal na žádost do Kolína záložní zdroj (UPS), který byl funkční. Příjemce mi pak tvrdil, že bzučí a musí ho dát do opravny - což se stalo a já zaplatil opravu -, ale tím jsem definitivně s Českou poštou skončil.
Možná máte stejné zkušenosti jako já. Tak a teď si přečtěte o tom, jak by to mohlo u nás třeba někdy také vypadat. Nejhorší na tom je, že to tak někde jinde už funguje a spousta lidí se snaží řešit problémy ne finančních odměn pro úředníky, ale problémy nás, čekatelů na balíky.
Už první setkání s lidmi od Deutsche Post DHL bylo skvělé. Přijel jsem později, než ostatní, protože můj vlak měl zpoždění (v Německu donedávna neslýchaná věc, bylo to 30 minut), na mém loži v hotelu byl připraven lístek, v kolik se sejdeme ráno a celodenní program akce. Ráno na nás čekal DHL autobus, který s sebou mimo jiné vozí občerstvení a má Wi-Fi, ke kterému ale potřebujete přihlašovací údaje. Ty vám ale dáma z marketingu ihned dodá, když o to požádáte, takže žádný problém.
Kanonádu několika přednášek odstartoval v Post Toweru nejvyšší osoba (skutečně svou výškou i postavením) - CEO Deutsche Post DHL, pan Frank Appel. Nebudu vás zatěžovat s tím, co všechno a kde všude DHL investuje, kolik, a jak, jaká je logistika, protože vás tohle nemusí zajímat. Vás budou zajímat jiné věci - kam DHL směřuje a jak by se podobný kolos, jako je Česká pošta, mohl pohnout - a hlavně: co by to přineslo vám, uživatelům a čekatelům na balíky.
V tom je totiž DHL expert.
Nejprve se ale podíváme na to…
Inovační centrum, bylo založeno roku 2007 a teď - po osmi letech bylo přebudováno, aby odpovídalo trendům dneška. Měli jsme možnost navštívit centrum ještě před jeho oficiálním otevřením. Dominantou je Formule E, vozidlo, které je pohánění bateriemi. DHL sponzoruje Formuli 1, ale od roku 2014 se podílí i na sponzoringu elektrické formule, protože - jak si přečtete dále - elektrický pohon hraje v budoucnosti společnosti velkou roli.
Tady ale musím odbočit a vysvětlit, co to vlastně Innovation Center je. Společnost DHL v tomto centru, které ročně navštíví přes pěti tisíc lidí, představuje novinky, které přinášejí společnosti užitek, usnadňují práci a zrychlují dodávku různého zboží. Jsou tu věci, které jsou již nasazeny v běžném provozu, ale i nastupující technologie, které společnost intenzivně zkouší a poté i nasadí do běžného použití. Jsou to novinky v logistice, dále oblast big data, 3D tisk, doručování pomocí dronů, ale i elektrokola, elektro tricykly a dokonce i prototyp elektrického kamiónu. Jsou tu různé předváděcí místnosti, kde je možné zákazníky a partnery oslovit a nabídnout jim možnosti přepravy, tedy tu špičku ledovce, která je vidět.
Vraťme se ale k Formuli E, která na sebe váže jednu z aktivit společnosti, totiž augment reality, rozšířenou realitu, realitu světa viděnou skrz speciální brýle. A vy si můžete na mobilní aplikaci ihned vyzkoušet, jak vypadá svezení v elektroformuli: http://www.dhlformulae.com/ - externí odkaz . Stáhnete a naistalujete a pak se už jen díváte.
A když jsem načal rozšířenou realitou, pak vám sdělím to, co možná nikdy neuvidíte. Společnost DHL totiž rozšířenou realitu už běžně používá na svých překladových terminálech. Jak jsem mohl vidět loni na největším evropském terminálu v Lipsku, princip je ve zkratce takový: přijaté zásilky se třídí buď elektronicky, nebo manuálně. Pokud jde o manuální třídění, obsluha vezme do ruky čtečku, přečte čtečkou kód na zásilce a pak ji zase odloží, aby nato potvrdila odškrtnutím to, že další zásilka z určitého místa byla nasměrována k uživateli. Tím pro ni začíná obrovský cestovní proces na několikakilometrových tratích, kdy zásilka nakonec skončí v kontejneru, který ji po naložení do letadla nebo kamionu posune dále k jejímu příjemci. Rozšířená realita, i když její množnosti jsou obrovské, zde slouží nově k tomu, že operátor má na očích Google glass, tedy brýle, kde se mu na jednu čočku promítá obraz, kopie obrazovky, kterou potřebuje mít po ruce. Součástí brýlí je pak i čtečka, která míří na čárové kódy zásilek. Zaměstnanec tak získá informace o zásilce a zpracuje ji mnohem rychleji, než tomu bylo v popsaném případě ručního skeneru, který je nutno brát opakovaně do ruka a zase jej odkládat a přitom zaškrtávat v dodacím listu potvrzení o přijetí zásilky. Tím se práce urychluje a zlehčuje. Navíc, rozšířená realita umožňuje ovládání pomocí gest, takže při zpracování zásilky její potvrzení či nějaké další operace je možné provést například nějakým gestem jednou či oběma rukama.
Jinou prezentovanou možností využití rozšířené reality je nakupování. I v této oblasti se DHL hodně angažuje, protože pro ni z toho plynou příjmy z dodávek objednaných předmětů k jejich objednavateli. DHL prezentuje jako nákupní zónu například celý svět. Cože? Asi se zastavíte nad touto formulací, ale je to tak. Vy se prostě při pohledu přes brýle s rozšířenou realitou díváte na předměty kolem sebe. Pokud vás nějaký zaujme (tedy, abychom si rozuměli, nemůže to být třeba živý tvor a už vůbec ne támhleta dívka v minisukni, kráčející před vámi), můžete si ho koupit. Takže vidíte třeba boty, které se vám líbí, gestem dáte vědět systému, že vás zajímají, on vám najde prodejce, vy gestem (třeba ještě na chodníku) potvrdíte, že je kupujete, někde se provede platba, někde se boty vezmou ve skladu ve správné velikosti - i když třeba rozšířená realita umožní zobrazit vaši nohu, aby se „sama změřila" velikost vašeho chodidla -, někde se zboží zabalí a nějak se balíček předá DHL. Otázka doručení je pak už věc, kterou jistě znáte nebo očekáváte. Tedy, abych byl přesný, které se snad někdy v budoucnosti dočkáte, opět odkazuji na úvod o České poště.
Poznámka. Možná vám může přijít moje kritika České pošty nepříliš zajímavá, ale jde o to, že Česká pošta je typickým státním molochem, který - jak mi mohou její manažeři snadno dokázat - nemá tolik peněz, jako třeba právě Deutsche Post DHL. Otázkou, kterou bychom si ale měli také vyřešit spíše na vládní úrovni, je vpuštění atraktivního strategického partnera jako podílníka do Česká pošty, který by do ní mohl přinést technologie a logistiku, kterou on používá. Jsem ten poslední, kdo tohle může doporučovat a řešit, ale myslím si, že zrovna Deutsche Post jako strategický partner by Českou poštu dokázal posunout o velký - ne-li o obrovský - kus dál, než tam, kde se právě nachází a přešlapuje.
Tolik k rozšířené realitě, se kterou Deutsche Post DHL (DP DHL) počítá dále do budoucnosti - a právě v Innovation Center můžete vidět velmi povedené, ale už prakticky zaměřené prezentace, které vám naznačí, kudy se bude pohybovat vývoj.
Trochu to připomíná Matrix, že?
S logistikou a transportem zásilek jistě souvisí zpracování obrovského množství dat, což je oblast, pro kterou se vžilo označení big data. A zde spolupracuje DHL s mistry ve svých oborech, například se společností Cisco. Principem big data je najít mezi miliony jiných tu správnou informaci a zpracovat ji tak, aby to vedlo k nějakému výsledku. Jako velké množství dat si lze představit všechny přijaté a dosud nedoručené zásilky, které má DHL momentálně „ve své moci". S tím souvisejí logistické operace, jak zásilku co nejefektivněji a co nejrychleji dostat k adresátovi. A proto je tato oblast pro DHL tak zajímavá.
Od loňska vím, že DHL je schopna mimořádně efektivně a rychle dodávat například i vzorky tekutin do všech koutů světa. Tekutinami myslím ale třeba vzorky krve, moči, léčebné látky a léčiva, které je třeba co nejrychleji dostat na určené místo světa. A třeba i v chladicích kontejnerech.
Dalším směrem vývoje společnosti DHL je oblast 3D tisku, protože některé zásilky je možné předat i příjemci tak, že se na vstupu (přijetí zásilky) vytvoří 3D elektronický obraz, který se pak v místě příjmu vytiskne na 3D tiskárně a doručí k příjemci.
Tato oblast je ještě sice stále v plenkách, protože tisk různých předmětů z různých materiálů trvá různě dlouhou dobu, ale je zajímavé, že společnost DHL se už dnes tímto problémem dnes vrcholově zabývá.
DP DHL předvedla i to, jak si váží energií a tak třeba v Innovation Centre je u vchodu měřič spotřeby. Ten ukazuje celkový výkon, dodávaný opodál stojící baterií fotovoltaických elektráren, a mimo to pak okamžitou spotřebu, kterou tento areál v ten který okamžik spotřebovává. A v posledním řádku pak je k vidění, kolik kilogramů oxidů uhličitého se tím šetří.
Zajímavý je proto projekt, kdy DHL chce v horizontu několika měsíců právě v Bonnu nasadit všechny dopravní prostředky, které by nespalovala fosilní paliva, a ty by nezanechávaly uhlíkovou stopu. To znamená, že pokusně v tomto městě už jezdí elektrobycikly neboli elektrokola, která jsou vybavena prostory pro umístění poštovních zásilek a menších balíků, tricykly (kolo, které má „vzadu" dvě kola a nemusíte na něm „držet balanc", trojkolka). To uveze mnohem více pošty, než bicykl. A pak tu jsou osobní auta, dodávky a velké dodávky, které jezdí na elektriku. Jejich dojezd 120 km není pro lidi z DHL, se kterými jsme na toto téma hovořil, žádný problém. Nota bene, auta se nabíjejí podle logistických pravidel (i zde hrají v roli obsazenosti jednotlivých nabíjecích stanic svou roli big data), u bicyklů a tricyklů lze baterie vyměňovat po dojezdu poštovního doručovatele do depa, pokud je třeba, aby vozítko vyrazilo na další směnu. I přesto - nebo právě proto - DP DHL stále buduje větší počet stojanů na dobíjení elektrických vozidel, prioritně nabíjených z ekologických zdrojů energie. Protože v Německu berou ekologii dost vážně - na rozdíl od nás, kde třeba i tohle téma patří k „pivním tématům" a spíše zatím vzbuzuje salvy smíchu. Uvidíme v budoucnosti, kdo se bude smát víc, zda Němci, kteří přebudovávají svou budoucnost na „bezatomovou" nebo my, kteří jim možná jednou energii budeme dodávat (a oni tiše budou mlčet o tom, že ta nakupovaná energie pochází z jádra).
Než se dostaneme k vrcholu článku, což jsou možnosti přepravy, o jakých se vám dosud nesnilo, protože jste nad nimi zatím neuvažovali, sdělím vám, že DHL například buduje boxy pro doručování balíků například ve velkých domech. Vypadá „to" jako Alzabox nebo už v některých částech Prahy instalované automatické úschovny balíků. Mají tu výhodu, že nikde nemusíte čekat, jsou k dispozici 24 hodin denně a přístup k nim je snadný - na základě vám zaslaného přístupového jména a hesla. Pak se vám otevřou dvířka, ve kterých najdete svou zásilku. Tak tohle už možné znáte, ale jistě nevíte to, že pokud jste příjemce i odesílatelem zásilek, můžete mít třeba na svém nebo u svého pozemku přístupný box, do kterého vám nahoře pošta hází dopisy a dolů pak uschovává balíky, které si převezmete. A naopak, pokud do něj dáte balík a oznámíte, že ho DP DHL má odvézt, učiní tak. Skvělý servis, že?
Abych se konečně dobral vrcholu článku. Tím pro mě, jako pro uživatele, je možnost převzít balík tam, kde jsem já a nemuset si pro něj chodit na poštu. O stacionárních „budkách" na balíky už víte. A taky jistě víte, že společnost Amazon zkouší pro doručování svých zásilek drony, vrtulníky se čtyřmi vrtulkami, které vám dopraví zásilku až tam, kde ji chcete přijmout, třeba na váš balkón.
Možná si vzpomenete na film Hvězdné války, kde v určitých letových hladinách se pohybují stroje, které dopravují bytosti nebo zboží. Uvidíme, jak se drony rozmnoží a zda bude nutné přizpůsobit pravidla provozu v „open air", tedy volném vzduchu tak, aby to mělo nějaké regule, aby se tito budoucí pomocníci nesráželi. Tak i o tom DHL už dumá jako o hotové věci. A věřím tomu, že se s tímto způsobem dopravy už brzo setkáme (nepředpokládám, že u nás, ale třeba v ostatních zemích EU, i když, kdo ví?).
A zcela nakonec jsem si nechal věc, která je tak jednoduchá, že když jsem ji viděl, musel jsem si říct, jak to, že jsem o něčem tak snadném dosud neuvažoval? Balík do kufru auta. Po uzavření smlouvy s DHL si můžete nechat doručovat balíky do kufru vašeho vozu. DHL vám sdělí, že máte balík. Vy sdělíte, kde vaše auto stojí (a tady se už pracuje i na tom, že by si ho systém mohl umět najít sám, pokud dáte souhlas s možností uveřejňování lokace vašeho vozu do kybernetického prostoru). Přijede auto DHL, z něj vystoupí řidič, dálkovým ovládáním si otevře kufr vašeho auta, vloží balík, pořídí kontrolní snímek, kufr zaklapne a odjede.
První, na co se mi ptali moji blízcí, když jsem jim vyprávěl o této možnosti, bylo: „… a co když ti něco ukradnou z kufru auta?". No, tak to asi ani nemá cenu komentovat. Typický český přístup. Tohle by si tady, v Německu nikdo nedovolil. A i kdyby, myslím, že DHL tohle bude řešit nějakou pojistkou. A navíc, je na vás, zda máte soudnost nechat si poslat originální zlatou kopii z pokladu Inků, a nechat si ji dát do kufru. Je to na vás, ale tahle možnost tady je. Super věc.
Obě poslední informace jsou tak zajímavé, že je možné je komentovat slovy: „Služba na úrovni, odpovídající duchu doby, existenci a rozšíření elektronických obchodů." Ono je totiž snadné zboží objednat, je snadné ho i zaplatit, ale je těžké ho na úrovni doručit. U nás. V Německu, zdá se, už ne.
Těch věcí, se kterými nás tady, v Bonnu, seznámili, bylo víc. Mnohem víc, ještě sám nemám utříděné všechny myšlenky a závěry, ale zcela určitě se k dalším nebo i už probraným tématům vrátíme. Jsou natolik zajímavá a inspirativní, že by stálo za to o nich vědět. A chtít taková řešení i od našich státních molochů, žijících z našich daní, jejichž služby připomínají v mnohém dobu ledovou.
Zveřejněno: 24. 05. 2015
ViewSonic uvádí monitory s webkamerou s certifikací Zoom, Windows Hello a dokovací stanicí
Jak vybrat čerpadlo pro filtraci a vypouštění bazénu?
AOC uvádí monitory pro kreativceřady Graphic Pro U3
Mesh síť Deco X10 s vysokým dosahem v každém rohu
ESET uvádí na trh novou službu MDR, pomůže firmám s řízením a správou kybernetické bezpečnosti