Co je to vlastně vůbec Hi-Res Audio

Význam vysokého rozlišení u televizorů dnes už chápe téměř každý. Pojem Hi-Res Audio je naproti tomu zapsán v našem povědomí mnohem méně. Co znamená označení Hi-Res Audio a co je zapotřebí k tomu, abychom si mohli takto označovaný zvuk náležitě vychutnat? Pojďme se podívat pod pokličku hudby s vysokým rozlišením.

Hi-Res, High Resolution nebo také český ekvivalent vysoké rozlišení je označení, které jednoznačně souvisí s technologickým pokrokem. Rychle a zjednodušeně řečeno, stále používanější pojem Hi-Res Audio představuje kvalitnější nahrávky hudby, než jaké známe z originálních CD disků. Ale podívejme se na to pěkně postupně.

Abychom lépe porozuměli, co přesně označení Hi-Res Audio znamená, použijeme analogii s mnohem známější oblastí - totiž s obrazem. Zde si vysoké rozlišení spojujeme s označením Full HD nebo dnes již mnohem populárnějším 4K nebo UHD (Ultra HD). Jedná se o obraz s vyšším počtem bodů, než jaký byly schopny zobrazit dřívější televizory. Proto se také používá pojem vysoké rozlišení. Abychom ale měli z takového obrazu plný užitek, musíme mít doma nejen televizor s adekvátním rozlišením, ale také do něj pustit odpovídající zdroj signálu. Pokud na 4K televizi pustíme film v nízké kvalitě stažený z internetu, nemůžeme očekávat plnohodnotný zážitek. Elektronika televizí se sice snaží obraz vylepšit, ale chybějící detaily lze jen velmi těžko rekonstruovat.

Hudbu dnes posloucháme v horší kvalitě než dříve

U zvuku je situace velmi podobná, i když vlastně trochu komplikovanější. Hudební nahrávky dělíme na analogové a digitální. Nejznámějším a velmi kvalitním představitelem analogové cesty jsou dnes znovu populární vinyly, gramodesky. Ty totiž umožňovaly hudbu nejen poslouchat, ale si ji i vychutnat, vnímat. Před pár lety byly však nejrozšířenějším zdrojem hudby CD disky. Nahrávky na nich jsou dodnes právem považovány z běžně dostupných digitálních zdrojů hudby za kvalitní. Bohužel, z hlediska úspory místa na CD disku byl záznam omezen na 74 minut, a tak se při návrhu stanovila horní hranice přenositelného pásma na 22,05 kHz. Je to trochu složitější, ale tím vás nechceme zatěžovat. Zde jen připomeneme, že všechny frekvence, které sice neslyšíme, ale hudbě dodávají plastičnost a barvu, byly prostě „natvrdo" oříznuty. Proto se na trhu později objevily nové formáty, které by hudbě vrátily barvu, jako například SA-CD.

Poté však přišla éra mobilních zařízení (MP3 přehrávačů a smartphonů) s relativně malým datovým prostorem. A tak jsme začali poslouchat hudbu v komprimovaných, tedy méně kvalitních formátech, jejichž nejznámějším zástupcem je již zmíněný MP3. Pravda je, že pro přehrávání z malinkých reproduktorů mobilních telefonů nebo základních sluchátek je lepší zvuk zbytečný, ale řada posluchačů si takto hudbu plně nevychutná. Proto se také populárními i při mobilním využití stávají velká sluchátka.

Hudba z nahrávacího studia

V nahrávacích studiích vznikají mnohem lepší nahrávky, než jaké známe z CD disků. Pozorný posluchač najde rozdíl - slyší detaily, které v běžném záznamu prostě nejsou, protože byly v rámci snížení datové velikosti vypuštěny. Ano, „rozlišení" bylo uměle sníženo. Paměti, paměťové karty a pevné disky pojmou dnes při snižující se velikosti mnohem víc dat. A tak je zde doba, kdy si konečně můžeme dovolit mít doma nebo dokonce i na cestách hudbu tak kvalitní, jak vznikla ve studiu. A jsme u jádra věci - přesně tohle je Hi-Res Audio. Hudba mnohem kvalitnější, než ji známe z CD. A na s růstem kapacit médií se na trhu objevily formáty, které dokážou hudbu uložit nekomprimovaně, tedy - laicky řečeno - neořezaně, tedy přesně tak, jak je tomu i u gramofonové desky.

Je nutné zachovat kompletní řetězec

Pokud chceme ale slyšet nahrávky tak, jak mají skutečně znít, musíme zachovat všechny části řetězce v odpovídající kvalitě. Tedy samotnou nahrávku, přehrávač a reproduktory nebo sluchátka. Výsledný zvuk bude odpovídat nejhoršímu článku v řetězci. Pokud tedy použijeme studiovou nahrávku a špičková sluchátka, ale pro přehrávání zvolíme mobilní telefon s obecně nekvalitním zesilovačem, o Hi-Res Audio samozřejmě přijdeme. I když některé telefony, především od společnosti Sony už dokážou poslat do sluchátek neořezaný, vysoce kvalitní zvuk, který splňuje kritéria Hi-Res Audia.

Ruku v ruce s možnostmi získání nahrávek ve studiové kvalitě se proto rozmáhá nová kategorie Hi-Res produktů. Jedná se o zařízení, která dokážou zprostředkovat uším adekvátní zážitek. Jedním z průkopníků této kategorie jsou společnosti Pioneer nebo Sony, které dodávají na trh většinu klíčových prvků řetězce - stolní i mobilní přehrávače a streamery pro přehrávání nejkvalitnějších dostupných nahrávek z internetu s vysoce kvalitními vestavěnými zesilovači.


Společnost Sony dokonce nabízí speciální sluchátkové zesilovače, které dokážou přenést hudbu ve špičkové kvalitě. Samozřejmě jde i o sluchátka s vyrovnaným zvukem v celém slyšitelném spektru a schopností reprodukovat vysoký frekvenční rozsah, tedy i nejhlubší basy a nejvyšší tóny. Není vůbec výjimečné, když sluchátka mají horní mez frekvenčního rozsahu na 40 kHz i více. Většina lidí sice dokáže slyšet vysoké frekvence do 15-22 kHz, ale jde o to, o čem jsme psali výše v souvislosti s gramodeskou: o vnímání hudby. Vyšší frekvence tedy dotvářejí poslouchanou hudbu a dávají jí barvu. I nezkušený posluchač, o to více pak zkušení hudebníci.

Abyste pochopili význam Hi-Res Audia, nemusíte být totiž nutně audiofil. Stačí si poslechnout vaše oblíbené a dobře známě hudební album v nejvyšší dostupné kvalitě na odpovídajícím zařízení. Uslyšíte hloubku a detaily, o kterých jste vůbec nevěděli. O pojmu Hi-res audio určitě v budoucnu uslyšíte mnohem více než nyní. Ale pozor, pokud máte hudbu opravdu rádi a jednou si osobně poslechnete nahrávku ve vysokém rozlišení, možná už nebude cesta zpátky.

Zveřejněno: 28. 02. 2018