Jak je to s HDMI

Nevím, jestli je to náhoda nebo se něco děje v prodejnách, nicméně během jednoho týdne se mě čtyři lidi nezávisle na sobě ptali, jak je to s HDMI. Tři z nich mi dokonce položili stejnou otázku, zda si mohou ke své starší televizi koupit HDMI kabel standardu 1.4 nebo jestli musí shánět starší model.

Nevím do jaké míry kdo a co a kdy napsal na internetu, ale když už se naskytlo toto téma, povězme si o něm víc. Kabel HDMI je kabel, který slouží k přenosu digitálního signálu mezi jednotlivými zařízeními domácí i profesionální multimediální sestavy. Tím se liší od kabelů předávající kompozitní i komponentní signál, protože tam je přenos (jen) video složky řešen analogovou cestou.

Kabel HDMI má jednu výhodu - kromě videa přenáší i zvukovou složku a řídicí signály mezi zařízeními a tím se liší od konektoru DVI, používaného v hojné míře k přenosu (jen) video složky v počítačové technice. Jinak jsou signály DVI a HDMI úplně kompatibilní, až na to, že DVI kromě toho, že nepřenáší zvukovou složku, nepřenáší ani komplex řídicích signálů dálkových ovládání, které se využívají v multimediálních soustavách (pomocí jednoho ovladače a sady příkazů můžete jedním ovladačem řídit i funkce dalších propojených zařízení - pokud jsou ovšem propojena kabelem HDMI odpovídajícího standardu).

Výhodou kabelu HDMI je možnost přenášet vysoké frekvence, tedy velký datový tok, což je důležité právě v době vysokého rozlišení 3D. S rostoucími požadavky, především ze strany výrobců televizorů, kteří podporují 3D (tedy skoro všichni) a z hlediska požadavků na zajištění ještě vyššího rozlišení pro brzkou budoucnost, došlo k vytvoření specifikace HDMI, označované jako 1.4. To se stalo loni v květnu a během krátké doby se objevily tyto kabely s novou koncovkou, označovanou jako D i na trhu.

Konstrukce kabelů je věda

V tento okamžik jen ještě upozorníme na jednu důležitou věc, která se týká provedení kabelu HDMI. Většina „velkých" výrobců nepoužívá laciné HDMI konektory na svých televizorech a BD přehrávačích (obecně na všech přístrojích), ale používá takové provedení, které má zlacení kontakty. Z toho důvodu se (vřele) doporučuje, aby i kabely, které kupujete, nepocházely z vietnamských tržišť, ale byly to kvalitní kabely s několikanásobným stíněním - a hlavně, kontakty konektorů HDMI na obou koncích kabelu by měly být pozlacené. Nejde tady o to, dokazovat sousedovi, že na to máte, ale o to, co už bylo řečeno. Pracujeme s velkým datovým tokem a s vysokým rozlišením, kde je na obrazovce poté nemilosrdně vynikne každý „šrám", vznikající nedokonalostí přenosu signálu mezi přístroji.

Při zasunutí konektorů HDMI do zdířek na televizi a na druhém zařízení musí dojít k dokonalému propojení všech kontaktních plošek - proto se používá zlato, které je nejvíce imunní vůči okolnímu prostředí, nerezaví a přechodový odpor takového kontaktu je minimální - což potřebujeme. Problém nastává, pokud použijete nekvalitní kabel, který je vybaven kovovými ploškami bez ochrany povlakem zlata nebo stříbra (které je také odolné vůči okolnímu prostředí). Po zasunutí takového kabelu do zdířky v zařízení se zde vytvoří galvanický článek, který začne pomalu, ale jistě pracovat. I když napětí, která na přechodu různých kovů vznikají, jsou mizivá, po delší době může dojít ke korozi díky tomu, jak ionty jednotlivých kovů spolu vyměňují stávající působiště. Přenášený signál je omezován co do šířky pásma - výsledkem je, že se nedostatečně kvalitně přenesou všechny frekvence, které jsou potřeba - na televizní obrazovce to poznáte sami v podobě zašuměných přechodů ostře kontrastních barev, světla a stínu, obraz se „utápí" v mlze, je nekvalitní. Jakmile tento „symptom" koroze jednou nastal, nelze ho už vrátit zpět. I když použijete na částečně zkorodovaný povrch plošek zásuvky HDMI v zařízení kvalitní kabel se zlacenými kontaktními ploškami, situace se sice může změnit k lepšímu, ale na stoprocentní kvalitu se už nedostanete. Proto vám DigitálníDomácnost.cz radí: nešetřete a kupte kvalitní kabel, nebudete toho litovat. I po několika měsících bude signál stále vynikající a nebudete muset řešit problémy, které už vznikly a které nejdou vrátit zpět.

Kompatibilita

A nyní už k vyřčeným otázkám. Každý kabel je zpětně kompatibilní se svými předchůdci. Důležité je, jaké zásuvky máte na svém zařízení - jejich specifikaci najdete většinou v návodu, který si pro případ nákupu raději vezměte s sebou. Pokud máte televizor se specifikací 1.4, pak kabel 1.3 už vám neposlouží ve všem, co nová specifikace potřebuje. I když - pokud se nevyužívají všechny možnosti 1.4, měl by tento kabel fungovat. Měl by. Ale raději kupujte kabel takový, který má specifikaci nejméně shodnou s tou, kterou doporučuje výrobce zařízení, do kterého kabel zasunujete. Pokud jde o 3D obraz, nemůžeme sloužit, ale musíte si koupit kabel HDMI 1.4.

Sem by možná mohla patřit i odpověď na použití kabelů s různými koncovkami. Kabely, do kterých vstupuje signál konektorem DVI a vystupuje přes HDMI jsou kompatibilní vždy a všude. Takže třeba výstup z počítače a jeho videokarty přes DVI lze přenést bez problémů do televize s konektorem HDMI. Kupodivu naopak to ale nemusí fungovat vždy. Příčinou toho jsou datové signály zvukové stopy, které se přenášejí (frekvenčně odděleny) po stejných vodičích, jako video. Ne všechna zařízení jsou ale schopna si „odfiltrovat" zvuk a „pustit" dál jen obrazovou složku. V případě, že nastane takový stav, budete muset laborovat - a vždy buďte smířeni s tím, že to asi fungovat stoprocentně nebude, bude-li vůbec.

Kabel HDMI, jen pro vaši informaci, přenese v až osm kanálů nekomprimovaného 24bitového zvuku.

Délka kabelu

Spousta otázek míří i k tomu, že HDMI kabel by měl být dlouhý maximálně jeden a půl metru. Opět nevíme, který server uvedl takovou hloupost, protože dálka kabelu není omezujícím faktorem. Samozřejmě, že každý výrobce si dovolí vyrobit takový kabel, u kterého má záruku, že signál po jeho průchodu nebude zmenšen průchozím útlumem tak, aby na druhém konci z kabelu „nic nevylezlo" nebo vylezlo „natolik málo", že to televizi „nebude stačit". I z toho důvodu je lepší sázet na kvalitní kabely, u kterých výrobce dodává informace, jako je právě třeba průchozí útlum nebo i další parametry, které vám nic neřeknou, ale pokud narazíte na informovaného prodavače, ten vám doporučí kabel, který pro vás bude „ten pravý". A protože takových je jak šafránu, doporučujeme konzultovat situaci spíše v odborných prodejnách, kde většinou narazíte na znalé fandy, a ne v hypermarketech.

Než pohovoříme o maximální délce kabelu, měli byste vědět, že u HDMI 1.3 se můžete setkat se dvěma šaržemi kabelů: kategorie 1 je certifikovaná na 74,5 MHz (pro rozlišení maximálně 1 080i nebo 720p) a kategorie 2, kdy kabely byly testovány a zaručí přenos signálů až do 340 MHz (pro rozlišení až 1 600p). V této souvislosti se uvádí, že maximální délka kabelu HDMI může dosáhnout délky až 15 metrů. U kabelů do pěti metrů může kabel kategorie 1 dosáhnout kvalit kategorie 2. Delší kabel může způsobit nestabilitu a projeví se nekvalitním obrazem (blikáním) na obrazovce. V odborných prodejnách ale můžete zakoupit převodníky a oboustranné opakovače, které umožní prodloužit délku kabelu až zhruba na 50 metrů. Tuto délku musíte složit z více kabelů, i když si myslíme, že byste to v reálu mohli těžko vůbec využívat - ale, jak se říká, co kdyby? Pokud se použijí převodníky na optické vlákno, vzdálenost mezi zdířkami HDMI může přesáhnout i 100 metrů. Je dobré o tom vědět.

Značení kabelů

Protože se vede mezi odborníky i neodborníky dlouhodobá diskuze o tom, jak značit kabely, bylo přijato celkem férové rozhodnutí tyto kabely značit slovně. Setkáte se tedy s kabely: Automotive HDMI Cable, Standard HDMI Cable with Ethernet, High Speed HDMI Cable with Ethernet a High Speed HDMI Cable. Název mnohem přesněji označuje možnosti kabelu, než označovaly čísla s tečkou uprostřed. Vše pochopíte až po přečtení specifikací jednotlivých kabelů - viz poslední kapitola článku.

Verze nakonec

Ještě jednou raději opakujeme pro ty, kteří vynechávají při čtení řádky, abychom upozornili na zpětnou kompatibilitu propojovacích kabelů. Verze kabelu musí být vždy minimálně stejná nebo vyšší, než jakou doporučuje pro své zařízení jeho výrobce. Pak by to mělo skoro v sto případech ze sta klapnout.

Zde jsou tedy slíbené verze kabelů HDMI:

HDMI 1.0 (představeno 9. prosince 2002): jednokabelový digitální audio/video konektor s maximální propustností 4,9 Gb/s. Přenese až 3,96 Gb/s u HDTV a 192 kHz/24bitového nekomprimovaného audiosignálu.

HDMI 1.1 (20. května 2004): přidána podpora DVD-Audia.

HDMI 1.2 (8. srpna 2005): přidána podpora pro One Bit Audio používaná u Super Audio CD; objevila se podpora možnosti existence HDMI konektoru v PC; schopnost převodu RGB na YCbCr v PC.

HDMI 1.3 (22. června 2006): první významná „revoluce v kabelech HDMI se týkala zvýšení šířky pásma na 340 MHz (odpovídají rychlosti 10,2 Gbit/s); možnost volit barevnou hloubku z 30-, 36- a 48bitových xvYCC, sRGB, nebo YCbCr na rozdíl od 24bitových sRGB nebo YCbCr v předešlých verzích; podpora automatické zvukové synchronizace (Audio video sync); volitelně podporuje výstup Dolby TrueHD a DTS-HD Master Audio pro externí dekódování pomocí AV přijímače; TrueHD a DTS-HD jsou audio formáty použité v Blu-ray discích a HD DVD - nepodporuje-li ale přehrávač komprimovaný zvuk není nutné používat verzi 1.3. Byly definovány dvě úrovně: kategorie 1 a 2. Pro přenosná zařízení se objevil mini-konektor typu C pro přenosná zařízení.

HDMI 1.4 (28. května 2009): přidána podpora pro 3D, kanál pro Ethernet, kanál pro zpětnou komunikaci a podpora pro rozlišení 3 840 x 2 160 24 Hz/25 Hz/30 Hz a 4 096 x 2 160, 24 Hz. Uvádí se konektor typu D.

Před tím, než půjdete ale kabel koupit, podívejte se, jaké koncovky budete potřebovat, v současné době existují čtyři: A a B (od specifikace HDMI 1.0), C (od verze HDMI 1.3) a nově, v souvislosti s HDMI 1.4, pak i D.